Sbírka materiálů k výuce s tématem Karel IV. - Karel IV.: K významným výročím české a evropské státnosti z doby Karla IV.

K významným výročím české a evropské státnosti z doby Karla IV.

V letošním roce 2015 a v blížícím se roce 2016 si připomeneme významná „kulatá“ výročí spjatá se „zlatým věkem českého středověku“. Představuje ji období vlády českého krále a císaře Svaté říše římské Karla IV. Lucemburského. Pro jeho státnické schopnosti, odpovědnou hospodářskou politiku a významný kulturní odkaz je Karel IV. považován českým národem za nejvýznamnější osobnost v české historii, bývá nazýván „Otcem vlasti“.

Na Tři krále, dne 6. ledna 1355, před 660 lety, byl Karel IV. korunován železnou korunou lombardského (tj. v dnešním pohledu italského) krále v bazilice svatého Ambrože v Miláně. Ještě téhož roku, dne 5. dubna 1355, tedy rovněž před 660 lety, dosáhl Karel zenitu své politické kariéry. Byl korunován římským císařem v bazilice svatého Petra v Římě. Následně roku 1365, tedy právě před 650 lety, byl Karel IV. korunován také posledním takto potvrzeným burgundským králem (Burgundské – též Arelatské království na území dnešní jižní Francie).

Karel IV. se narodil jako nejstarší syn dědičky přemyslovského panovnického rodu Elišky a českého krále Jana Lucemburského dne 14. května 1316 v Praze. V roce 2016 tomu bude již od této události 700 let. Místo narození není dosud přesně známé. Vzhledem k tomu, že Pražský královský hrad byl tehdy ve velmi špatném stavu, uvádí se místo Karlova narození v některém z měšťanských domů na Starém Městě. Byl pokřtěn původně jako Václav, jméno Karel přijal při biřmování během své výchovy ve Francii po svém strýci a kmotrovi Karlu IV. Sličném. Po dětství v Čechách a výchově a studiích na francouzském královském dvoře se Karel vrátil do Českého království v říjnu 1333. Po udělení titulu markraběte moravského nastalo v českém státě neobvyklé lucemburské dvojvládí otce a syna. Od roku 1341 byl Karel potvrzen českým zemským sněmem nástupcem českého krále.  V červenci 1346, tedy v příštím roce před 670 lety, byl Karel zvolen římským králem. Tato korunovace se však uskutečnila až po smrti otce Jana Lucemburského (padl v bitvě u Kresčaku – francouzsky Crécy-en-Ponthieu dne 26. srpna 1346 jako spojenec francouzského krále Filipa VI. proti anglickému králi Eduardu III.) v Bonnu dne 26. listopadu 1346.

Korunovace na jedenáctého českého krále (jako Karel I., 1346 – 1378) se konala dne 2. září 1347. Pro tuto příležitost dal Karel vytvořit novou královskou korunu věnovanou svatému Václavu, patronu české země. Jedná se o svatováclavskou korunu – unikátní český korunovační klenot. V roce 1349 byl Karel potvrzen opět římským králem a slavnostně korunován dne 25. července v Cáchách (německy Aachen), v tradičním korunovačním městě římských králů. Karel byl posazen na stolec svého velkého předchůdce Karla Velikého. Následná císařská korunovace v Římě na Boží hod velikonoční dne 5. dubna 1355 byla vyvrcholením Karlovy politické kariéry. Dosáhl v té době nejvýznamnějšího titulu evropských panovníků. Stal se tak vládcem všech království Svaté říše římské (latinsky Sacrum Romanum Imperium). Zahrnovala tehdy Německé království, České království, Italské království, Burgundské království a stovky knížectví, vévodství, hrabství, svobodných říšských měst a jiných oblastí. Karel byl to první český král, který dosáhl tohoto postavení. Tímto ovlivnil nejen historii českých zemí, ale také celé střední Evropy. Město Praha se díky Karlově císařské moci stalo významným politickým střediskem a sídlem vzdělanosti a kultury. Zdejší stavební a kulturní památky z doby vlády Karla IV. se staly součástí seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Karel IV. upravil vztah českého státu k říši Zlatou bulou Karla IV. v roce 1356. Mimo jiné v ní bylo uvedeno právo svobodné volby českého krále v případě vymření panovnického rodu. Tento říšský zákon byl v platnosti až do zániku Svaté říše římské v roce 1806. Karel IV. také založil novou státní instituci – země České koruny nadřazené českému králi i stavovské obci. V průběhu svého panovnictví vybudoval Karel IV. královský palác v Praze, založil Nové Město v Praze, zařídil pokračování prací na chrámu svatého Víta, nechal postavit Karlův most, hrad Karlštejn, založil řadu klášterů jako středisek vzdělanosti. Jeho zásluhou byla zřízena první univerzita ve střední Evropě. Významným činem v církevní oblasti bylo zřízení nezávislého pražského arcibiskupství. Karel IV. dovedl svým vladařským a diplomatickým uměním k prosperitě středověké hospodářství českých zemí. Podařilo se mu najít kompromis mezi panovnickou mocí a politickými nároky šlechty. Posílil tím centralizovanou monarchii.

Karel IV. patřil mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného evropského středověku. Byl na svou dobu neobyčejně nadaný, odpovědný a vzdělaný vladař. Hovořil plynně pěti jazyky a dokonce sám vytvořil pozoruhodné literární dílo. Patřil mezi první velké intelektuály mezi středověkými panovníky. V návratu k myšlenkovým a kulturním kořenům doby Karla IV., které spolupůsobily při formování českého národa a tvorbě státního společenství, spatřujeme jednu z důležitých cest k překonávání ideové dezorientace současné doby. Proto jsme k uvedeným významným výročím, spjatým s osobností císaře a českého krále Karla IV., připravili digifolio shromažďující zdroje a materiály o době Karla IV. určené pro učitele dějepisu a společenských věd na základních a středních školách. V prvé řadě prezentujeme výběrový katalog vhodných, dostupných a převážně aktuálních zdrojů  doporučených pro potřeby vlastní školní praxe. V digifoliu budou seřazeny i všechny články průběžně publikované k osobě a době Karla IV. na metodickém portálu www.rvp.cz. Následně bude toto digifolio průběžně doplňováno dalšími články, příspěvky a zdroji ke jmenovaným výročím.

RNDr. Josef Herink

*