Vydání časopisu Redway - ČÍSLO 10, 2016 | ROČNÍK VIII
Textové pole
Co je na obálce? Ilustrace Elišky Podzimkové, mladé nadané výtvarnice, jejíž animované variace na město New York obletěly celý svět. Eliščin instagramový účet animateNY sleduje 56 000 lidí, její krátký animovaný film Babl vyhrál cenu na festivalu nezávislých filmů v Brooklynu, spolupracovala s Jamiem Oliverem a na New York Film Academy, kde vystudovala 3D animaci, ji považují za hvězdu. Teď, když je na chvíli zase v Praze, kreslí pro MF Dnes, ale na rozdíl od Američanů, kteří její práci obdivují, jí čtenáři českého deníku nadávají. No jo, doma není nikdo prorokem. Pro nás je spolupráce s Eliškou čest. Přejeme jí, ať je brzy hodně slavná a bohatá a ať si za ty prachy koupí něco hodně dekadentního a velkolepého, aby Češi měli dál na co nadávat.
K tématu: Jak říká Christopher McDougall, jsme zrozeni k běhu. Každý z nás je schopen uštvat jelena. Já, ty i ty a ty taky. Proč tomu tak je: Každé čtyřnohé zvíře běží v tempu jeden krok – jeden nádech. My dýcháme pomaleji, obvykle v rytmu dva kroky a jeden nádech. To je výhoda, kterou nám poskytují naše plíce. Dále nemáme srst a s miliony potních žláz po celém těle jsme tím nejlepším vzduchem chlazeným motorem, jaký kdy evoluce uvedla na trh. Na rozdíl od čtvernožce se pohybujeme ve vertikální poloze, naše těla tedy zachycují méně slunečního tepla. Jistě, jelen běží jako střela a za deset vteřin nám zmizí z dohledu, ale budeme-li vytrvalí a poběžíme po jeho stopě tak, aby nás cítil a chvílemi i viděl, nakonec ho dostaneme. Kyslíkový dluh a přehřátí se u něj dostaví dávno předtím, než my začneme jen ztěžka dýchat. Úspěšnost je stoprocentní.
Kdysi dávno soutěžil homo sapiens o přežití se svými vzdálenými příbuznými neandrtálci. Ti byli daleko chytřejší, silnější, vytrvalejší, zručnější a společenštější, proč tedy nakonec prohráli a asi za deset tisíc let, co se v Evropě objevil první homo sapiens, vymřeli?
Neandrtálci vládli světu, dokud se neudělalo hezky. Jakmile skončila doba ledová a nastalo oteplení, ubylo lesů a nahradily je obrovské travnaté pláně. Nové klima přálo homo sapiens, lehce stavěným holým tvorům, kteří se živili převážně kořínky, bobulemi, hmyzem a sem tam nějakou veverkou. Najednou se v savaně objevila obrovská stáda antilop. Stačilo jednu oddělit a pak za ní běžet asi tak patnáct dvacet kilometrů, dokud se nezhroutila. Neandrtálci uměli hloubit důmyslné pasti na mamuty a zabíjet je těžkými kyji a oštěpy. Jenže velká zvířata mohutně porostlá srstí se nyní stahovala hluboko do stinných vlhkých lesů a už nebylo tak snadné je najít. Novou taktiku rychlých prérijních lovců nemohli převzít, na to měli příliš silnou a těžkou kostru. Nový svět byl zkrátka stvořen pro běžce a neandrtálci, jakkoliv to pro ně zpočátku vypadalo nadějně, se mu nedokázali přizpůsobit.
Jsme tedy zrozeni k běhu. Můžeme se rozeběhnout, kdykoliv a kdekoliv nás napadne. Přesto, pokud si nechceme natrvalo ublížit, bychom se měli naučit, jak to dělat správně. Christopher McDougall o tom napsal senzační knihu.
Tak zase v září, ahoj,
Martina Overstreet, šéfredaktorka