Společenskovědní vzdělávání - Výchova k občanství/Občanský a společenskovědní základ: OBČANSKÁ VÝCHOVA A OBČANSKÁ GRAMOTNOST

OBČANSKÁ VÝCHOVA A OBČANSKÁ GRAMOTNOST

Alternativní koncepce výchovy k občanství (COV)

Výchova k demokratickému občanství

Občanskou gramotnost by bylo možno popsat jako umění orientovat se a žít v daném společenském prostředí, cítit se a skutečně být jeho platným členem, využívat jeho předností, realisticky chápat jeho možnosti a slabiny a být si plně vědom svých práv a povinností. Zejména v této oblasti platí, že se musíme i mnohému odnaučovat, protože tato gramotnost byla nejsilněji deformována totalitním režimem. Občanská gramotnost zahrnuje právní vědomí, orientaci na trhu práce ale i schopnost a vůli klást si hlubší otázky smyslu a hodnoty lidské existence a soužití, být tolerantní k jiným společenským skupinám, vírám i rasám, definovat a uplatňovat vlastní morální zásady a životní hodnoty a cítit se spoluodpovědným za situaci a vývoj v užší i širší komunitě. Nesmírně škodlivá až nebezpečná je situace, kdy se jedinci zajímají a cítí odpovědni pouze sami za sebe a svou rodinu a vše ostatní považují za plnou odpovědnost státních nebo jiných institucí.

Současný stav občanské gramotnosti byl ovlivněn též tím, že po roce 1989 nebyla citlivě rozvíjena. Občanům se dostalo jen malé pomoci a informační podpory v průběhu historických transformací, jimiž česká společnost prošla a stále ještě prochází. Proto se mohla objevit četná nerealistická očekávání, bylo mnoho zklamání, poklesla důvěra veřejnosti v prohlášení politiků a podstatná část občanské veřejnosti rezignovala na aktivní
politickou odpovědnost. Názorová tolerance zůstala na nízké úrovni. Rozvoj demokratické gramotnosti byl zbržděn i nedostatkem pozitivních vzorů politického chování a jednání.

Cílem zvyšování občanské gramotnosti je dosáhnout, aby pokud možno celá populace chápala smysl, možnosti a meze pluralitní demokracie a její zakotvenost v hodnotách svobody a lidských práv, uměla se demokraticky chovat, demokraticky prosazovat své zájmy a přitom přijímat disciplínu demokratického rozhodování a odpovědnosti vůči společnosti. Potřebujeme vědět více o fungování politických mechanizmů a možnostech ovlivňování a kontroly politiků ze strany občanů. Úloha nepolitických organizací občanské společnosti v rozvíjení demokracie se často chápe příliš úzce nebo se nevhodně zlehčuje.

Hlavní strategické směry a doporučení

  • Je nutné znovu prověřit stav občanské výchovy na školách a dát jí nové impulsy. Výchova a vzdělávání k občanské gramotnosti se musí dostat mezi vzdělávací priority a je třeba je aktualizovat tak, aby jednotlivé vzdělávací programy dokázaly interpretovat problémy současné české demokracie a přesvědčivě vysvětlovat význam demokratické kultury a chování pro budoucnost společnosti.
  • Školy by měly podporovat demokratické návyky v samosprávě žáků a studentů a stimulovat jejich přímou účast v aktivitách v jejich bezprostředním okolí.
  • V této souvislosti je nutné naučit děti a mládež klást si svobodně a odvážně existenciální otázky o podstatě a smyslu lidského bytí a hledat na ně samostatně odpovědi. Učit se toleranci vůči různým světonázorovým koncepcím, tvořivě nahlížet do vlastní individuální i společenské budoucnosti, uvažovat samostatně o klíčových problémech moderní civilizace, plánovat vlastní budoucnost, včetně dlouhodobé profesní kariéry, učit se
    udržovat si zdravotní i duševní kondici, založenou na správné životosprávě a praktické výuce zdravovědy.
  • Pro starší generace je nutné promyslet a realizovat neformální programy zvyšování občanské gramotnosti s využitím organizací občanské společnosti, tisku, televize i jiných prostředků a usilovat o větší přímou občanskou i politickou angažovanost české veřejnosti.
  • Do politiky je nutné začít rozhodně prosazovat etické normy a kulturu politického chování tak, aby volení a jiní vedoucí představitelé mohli sloužit jako vzory.