Žák s LMP v oblasti kognice

   Lehké mentální postižení znamená relativně nejlehčí míru poškození a omezení komplexního vývoje. Je typem postižení, které právě při včasné intervenci může mít dobrou prognózu (Vančová, 2005). U většiny žáků s LMP se projevuje infantilní chování, zvýšená úzkostnost, rigidita v chování, nerovnováha aspirace a výkonu, snížená přizpůsobivost sociálním a školním požadavkům. 

   Odborníci uvádějí, že jedním z etiologických faktorů lehkého mentálního postižení je heredita (dědičnost), která je často spolupodmíněna sociokulturní deprivací. V tomto případě bývá opožděný nebo zpomalený psychomotorický vývoj, mezi 3 a 6 rokem života jsou nápadnější nedostatky v oblasti komunikativních dovedností.
   Bezprostřední vnímání je vždy výběrové, ovlivněné osobní zkušeností žáka. U zdravého dítěte je vytváření podmíněných spojů rychlé, u dětí s mentálním postižením je to proces pomalý a probíhá s určitými odchylkami. Zvláštnosti vykazuje zrakové vnímání, je porušena diskriminace figury a pozadí. Tím, že proces rozvoje senzorického vnímání je opožděn a zpomalen, počitky a vjemy se vytvářejí s velkým množstvím zvláštností a nepřesností (inaktivita vnímání, snížený rozsah zrakového vnímání, nedostatečné prostorové vnímání a vnímání času) (Valenta, 2015).
   Specifické znaky vykazuje myšlení. Projevuje se omezená schopnost logického myšlení. Myšlení žáka je zatíženo přílišnou konkrétností, není schopno vyšší abstrakce a generalizace, vyznačuje se nepřesností a chybami v analýze. Tvoření pojmů je těžkopádné a úsudky jsou nepřesné. Je charakteristické neschopností chápat vztahy mezi opakovaně vnímanými předměty a jevy, diferencovat jejich podobnost. Žák s mentálním postižením potřebuje pro pochopení vztahů s předměty manipulovat.
   Základní podmínkou psychického vývoje je učení. V období kolem sedmého roku by mělo u dětí dojít k přechodu kognitivních schopností do stadia konkrétních logických operací. Pro žáky s LMP je stadium konkrétních logických operací jejich maximem. A právě kognitivní funkce jsou pro efektivitu vyučovacího procesu zásadní a určující.
   Žák s mentálním postižením nikdy nedosáhne ve vývoji řeči normy, vždy je omezena zvuková, gramatická i obsahová stránka řeči. Vývoj řeči tedy u žáků s mentálním postižením dosahuje určité úrovně a ta je specifikována právě s ohledem na stupeň postižení.
   Jedinci s mentálním postižením si poznatky osvojují pomaleji, až po mnohonásobném opakování. Přetrvává paměť mechanická, konkrétní a krátkodobá. Rychle zapomínají, pamětní stopy jsou nepřesné. Záměrná pozornost má nízký rozsah sledovaného pole, je nestálá, žák je snadno unavitelný. Zvýšená unavitelnost žáků s lehkým mentálním postižením může negativně ovlivnit nejen školní výkon, ale může zasahovat i do navazování vztahů s ostatními spolužáky. Motorika je lehce opožděna, vyskytují se poruchy pohybové koordinace. Je nedostatečně zvídavý a vynalézavý, hra bývá často stereotypní (Vágnerová, M., Hadj Moussová, Z., Štech, S. 1999).

Vančová, A. (2005) Edukácia viacnásobne postihnutých. Bratislava: Sapientia.
Vágnerová, M., Hadj Mousová, Z., Štech, S. (2000). Psychologie handicapu. Praha: Nakladatelství Karolinum.
Valenta a kol. (2015) Katalog podpůrných opatření. Dílčí část. Olomouc: UP Olomouc.