Vydání časopisu Redway - ČÍSLO 8, 2016 | ROČNÍK VIII
Textové pole
zpěváci by měli jenom zpívat, herci hrát a sportovci sportovat. A neplést se do politiky, protože tomu nerozuměj. Naposledy to teď od části národa schytali Lenka Dusilová a David Koller, když na předávání hudebních cen Anděl do mikrofonu kritizovali našeho prezidenta. Jindy dostane radu, aby si radši hleděl svého, Jaromír Jágr nebo Jirka Mádl. Oproti tomu Dana Landu nebo skupinu Ortel takto nikdo nenapomíná, přestože se ve své tvorbě věnují politice poměrně dost. Když dva dělají totéž, asi to není totéž, anebo jen nechceme, aby se vyjadřovali ti, s jejichž názorem nesouhlasíme.
Když Lence Dusilové (nebo komukoliv jinému) doporučujeme, aby radši nemluvil do věcí, kterým nerozumí, zamysleme se taky nad tím, kolikrát denně to děláme my sami. Kolikrát, aniž by nás o to někdo žádal, vyjadřujeme svůj názor na něco, k čemu nemáme dost informací nebo zkušeností. Ani nevím, kterou moudrou hlavu teď budu citovat, ale ze své to nemám: „Kdyby se každý řídil tím, co radí druhým, byl by svět dokonalý“. Myslím, že to řekl Haruki Murakami.
A kdyby každý z nás mluvil jen o tom, čemu opravdu dobře rozumí, bylo by na světě pěkné ticho. Tolik tedy k usazování druhých, aby nemluvili do politiky.
Zájem zpěváků o politiku a „mluvení do politiky“ je ostatně v nejlepší tradici popkultury. Popkultura, říkáme to tady pořád dokola, nejsou jen písničky, ale taky prostředí, v němž vznikají vlivné politické názory. Někdy dokonce tak vlivné, že způsobují velké společenské změny. Vznik rokenrolu uspíšil konec rasové segregace ve Spojeným státech. Nebyla to jen politická prohlášení Billa Hayleho a Elvise Presleyho, ale praxe – podle zákona o segregaci museli být černí a bílí návštěvníci klubů odděleni provazem. Jenže když všichni začali tančit rokenrol, provaz jim překážel, padali přes něj, až ho nakonec někdo utrhl a zahodil. A najednou všichni tančili se všemi a TO znamenalo skutečný pád doby „only for white“, i když úpravy zákonů přišly až o kolik let později.
Další dekádu vedli hipíci s mírovým hnutím, právy žen, právy zvířat a nevím jakými ještě právy. A opět dokázali významně ovlivnit společenský vývoj, vždyť například jen díky flower power máme maily pořád zadarmo (kdybyste to nevěděli), protože všichni první milionáři ze Sillicon Valley byli hipíci a dodnes na půdě amerického kongresu lobbují za svobodný internet a ničím neomezenou elektronickou poštu. Až umřou, nevím, co s námi bude, děti. Bude nás každý mail stát pětikorunu?
Sedmdesátá léta také patřila kapelám a zpěvákům, kteří mluvili do politiky. Byli to pankáči a zkuste některému z nich říct, aby to nedělal. Haha. Následovala osmdesátá léta, hard core a rap. Mluví rappeři do politiky? Co to je za otázku, vždyť Kanye chce kandidovat na prezidenta USA. Nesmíme zapomenout na Madonnu, která toho pro práva gayů, černých gayů a dokonce černých HIV pozitivních gayů udělala víc než všechny osvětové brožury světa. Taky změnila postavení ženy ve společnosti natolik, že generace jejích posluchaček dnes řídí celé korporace. Nemám už moc místa na devadesátky, tak jen v heslech: rave, techno, grunge. Po-li-ti-ka.
Mluvte o politice, zpívejte o politice, jestli vás to baví. Je to základní lidské právo.
Martina Overstreet