Vydání časopisu Redway - ČÍSLO 9, 2016 | ROČNÍK VIII
Textové pole
úzkost je z okruhu témat, kterým se tradičně věnujeme v prosinci, to aby ty Vánoce nebyly jen tak zadarmo (v tomhle jsme přísně protestantští), ale letos jsme si řekli, že jaro se taky hodí. Je krásný květnový den, vzduchem se šíří naděje, příroda vybízí k životu. Člověk by se měl radovat a přitom ho jímá děs. Je to tak nepatřičné.
V tématu jsme použili ukázky z knihy Můj život s úzkostí amerického spisovatele a novináře Scotta Stossela, která loni vyšla v nakladatelství Dybbuk. Doporučujeme ji každému, kdo se chce jak něco dozvědět, tak pobavit, protože Scott je přes všechny svoje neurózy a fobie velmi vtipný chlapík. Skutečný hrdina dnešní doby.
Na obálce vidíte obraz mého oblíbeného malíře Josefa Bolfa. Neznám nikoho, kdo by uměl vystihnout naši křehkost, poškození a smutek tak přesně jako on. Když jsme spolu mluvili, ptala jsem se ho, jestli je sám úzkostný a depresivní, protože taková otázka člověka prostě nutně napadne. Zároveň vidím fotky na Facebooku, na kterých se Josef často směje nebo aspoň usmívá. A taky vím, že na mejdanech je příjemným a zábavným společníkem. Tak proč maluje takhle? Jeho rodiče, žena a přátelé si musejí myslet, že ve skutečnosti je strašně nešťastný, ne?
„To jenom tak vypadá. Vyjadřuju se k temnějším stránkám života stejně, jako to někdo jiný dělá v hudbě, fotografii, filmu nebo literatuře. Přitahují mě, ale to neznamená, že jsem nešťastný, stejně jako to neznamená, že jsi nešťastná ty, když se na moje obrazy ráda díváš a oslovují tě. Existenciální tíseň pociťujeme všichni, někdo ji ignoruje, já ji maluju. Je to můj způsob, jak se s ní vypořádat, jak ji v sobě zpracovat.“
Martina Overstreet, šéfredaktorka