Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se

Specifika poruch chování - zásady intervence

od Průvodce upraveným RVP ZV

                                                                                                                                                                                               
Doporučení, inspirace a náměty
                                                                                                                                                                                               

Zásady intervence u žáků s ADHD

  • spolužákům je třeba vysvětlit přiměřenou formou podstatu obtíží žáka s ADHD,
  • neizolujeme žáka od ostatních, zapojujeme ho do všech aktivit ve třídě, pokud není nebezpečný ostatním,
  • vhodné je vytvořit mu podmínky pro změnu činností, polohy při učení, oddechnout v relaxačním koutku ve třídě aj., 
  • individuálním přístupem zaměřeným na posílení důvěry žáka ve své vlastní schopnosti lze předejít afektivnímu chování v situaci neúspěchu a docílit lepšího zvládání tzv. stresových situací ve školním prostředí,
  • poskytovat žákovi bezprostředně zpětnou vazbu po každém vhodném/nevhodném chování, jednání, 
  • co nejčastěji žáka pozitivně hodnotit, a to i za pouhou snahu, pochvala a pozitivní hodnocení působí jako zpevnění žádoucího chování, 
  • používat názorná a jasně srozumitelná ocenění, 
  • preferovat pochvaly místo trestu, 
  • „zviditelnit“ čas pro žáka (aby žák při práci viděl na hodiny, upozorňovat na časový limit), 
  • důležité informace zviditelnit (např. kartičky s důležitými pravidly na stole), žák si tak stále tyto informace připomíná, 
  • zviditelnit problém (poukázat na problém a jeho řešení, například pomocí kartiček), 
  • nerozčilovat se, ale jednat (napomínání žák vnímá, ale obsah přednášky mu uniká), 
  • snažit se o uplatnění stejných strategií ve školním i v domácím prostředí, 
  • předvídat problémové situace (aktivity plánovat tak, aby se žák co nejméně nudil, sdělovat méně pravidel najednou – jejich dodržování komentovat, chválit, odměňovat), 
  • problémy žáka nepovažovat za svůj osobní problém, 
  • smířit se s tím, co už se stalo a plánovat změny, 
  • myslet na budoucnost, zachovat si odstup od problémů (Goetz, Uhlíková 2009). 

   Učitel by měl při vyučování respektovat individuální učební styl žáka. Pro žáka s ADHD je typický globální styl učení, tj. přednostní vnímání celků. V rámci intervenčních strategií by nemělo chybět ani posilování volních vlastností žáků (zvyšování houževnatosti) a zařazování humoru do výuky (Michalová, Pešatová 2015).

Pro posílení žádoucího chování u žáků s ADHD lze ve školním prostředí využít:

  • přímý pokyn, 
  • brainstorming s tématy pocitů a rozlišení pocitů pozitivních a negativních za pomoci pocitových karet a následně bez nich, 
  • brainstorming se zaměřením na řešení vyskytujících se problémů v třídním společenství, 
  • skupinová práce, práce ve dvojici – směřuje k posílení kooperace, ohleduplnosti, empatie, 
  • diskuzní skupiny, 
  • vytváření pravidel a jejich dodržování, 
  • práce s chybou a autokorekce, 
  • využívání motivačních razítek, nálepek, bodovacích přehledů, 
  • rutinní procvičování adekvátního sociálního chování, 
  • dramatizace, rolové hry, psychosociální hry, 
  • pracovní listy, rébusy se sociálním obsahem, 
  • čtení a vyprávění příběhů vypovídajících o problémových situacích jako námět k diskusi řešení dané situace a předvídání dopadu jednání jejich hlavních postav, 
  • nácvik strategií autoregulace (sebeovládání, sebekontrola), 
  • reálné sebehodnocení svého chování, jednání.

Projevy ADHD snižují také celkovou výkonnost žáka ve výuce.
Uvedeme si některá základní podpůrná opatření, kterými lze alespoň částečně problémy těchto žáků eliminovat:

  • Ve školním i domácím prostředí nestresovat rozsahem úkolů, které nemůže žák zvládnout, upřednostnit ústní práci před písemnou.
  • Počítat s nižší koncentrací pozornosti, tj. pokud možno, minimalizovat rušivé efekty z okolního prostředí, dohlédnout, aby měl na lavici jen nezbytně nutné věci, které ho nebudou od práce rozptylovat. 
  • Pracovat v kratších intervalech, pokud se však na nějakou činnost soustředí dobře, nenutit ho hned přejít k další – flexibilně se přizpůsobovat možnostem žáka. 
  • Práci rozčlenit do kratších úseků a jejich plnění postupně kontrolovat. Trpělivě žáka vracet k započaté práci, nevyčítat, usměrňovat.
  • Vhodné požadovat znalosti v širších souvislostech než strohá fakta, umožnit využít vizualizaci informací, vhodná opora ve strukturovaném barevně odlišeném textu. 
  • Při výkladu nového učiva poskytnout dostatečný prostor k zdůraznění všeho důležitého, vhodné poskytnout i předtištěné poznámky k vlepení do sešitu a nechat mu prostor na další práci s textem či poskytnout alespoň předem připravené základní materiály k probíranému tématu, aby před sebou viděl především nové a neznámé pojmy k osvojení. Při kombinaci s oslabením ve fonemickém uvědomění i pomalému tempu psaní si může neznámé odborné pojmy nesprávně zapsat a následně se je i nesprávně naučit, aniž by si toho byl vědom.
  • Pro zjednodušení práce vhodné využít i další kompenzační pomůcky, např. diktafon – tím se zjednoduší koordinace zápisů podle informací na tabuli a poslechu výkladu vyučujícího; v matice, fyzice – využít kalkulačku při písemných pracích.
  • Při pomalém pracovním tempu kromě navýšení časové dotace na zpracování a na zpětnou kontrolu lze zjednodušit proces psaním tím, že např.: při diktátu může místo celých vět psát jen slova s doplňovaným gramatických jevem, místo vypisování odpovědi dát volbu výběru odpovědi, místo opisování celého cvičení s doplňováním doplňovat do předtištěného textu, místo opisování celých poznámek poskytnout mu je ofocené a zaměstnat ho jiným úkolem s probíranou látkou souvisejícím v době, kdy ostatní opisují z tabule. Toto vše uplatňovat nejen v hodinách českého jazyka, ale ve všech předmětech, do nichž se pracovní tempo a nesoustředěnost promítá.
  • Rozfázovat osvojování nového učiva po menších úsecích. 
  • Při procvičování i ověřování znalostí používat testy s volbou správné odpovědi v prodlouženém čase.
  • Používat jednoduché, jasné a důsledné postupy ke korekci chování, nastavit jedno-dvě pravidla, která budou důsledně dodržována ve školním i v domácím prostředí.
  • Počítat se zhoršenou flexibilitou – nepřecházet rychle z jednoho úkolu na druhý, upozornit na změnu typu úkolu či činnosti, poskytnout opět na zpracování více času či rozsah zkrátit, u komplexnějších prací předem s chlapcem probrat vyskytující se jevy, upozornit jej na ně.
  • Počítat s nižší samostatností žáka - více kontrolovat plnění zadané práce, dohlídnout, aby měl zapsané domácí úkoly.
  • Tolerovat psychomotorický neklid – práci prokládat krátkým pasivním i aktivním odpočinkem, umožnit dostatek pohybu i při vyučování (mazat tabuli, rozdat či vybrat sešity), zařazovat krátká protahovací cvičení, umožnit, pokud je to možné, volit si polohu k práci, nekárat za mimovolní činnosti, kterými neohrožuje sebe ani okolí.
  • Celkově se zaměřit na zvyšování sebevědomí – pochvala, pozitivní hodnocení, ocenit každý sebemenší úspěch nebo i projevenou snahu, chválit ihned po splnění úkolu. Vytvářet podmínky, aby mohl úspěch zažít. 
  • Nutný nácvik sociálních dovedností a vedení k uvědomování si svého chování a jeho důsledků.
Pohled byl zobrazen 2551x od 15 září 2016 do 22 duben 2021