Specifika poruch chování - zásady intervence

• spolužákům je třeba vysvětlit přiměřenou formou podstatu obtíží žáka s ADHD,
• neizolujeme žáka od ostatních, zapojujeme ho do všech aktivit ve třídě, pokud není nebezpečný ostatním,
• vhodné je vytvořit mu podmínky pro změnu činností, polohy při učení, oddechnout v relaxačním koutku ve třídě aj., 
• individuálním přístupem zaměřeným na posílení důvěry žáka ve své vlastní schopnosti lze předejít afektivnímu chování v situaci neúspěchu a docílit lepšího zvládání tzv. stresových situací ve školním prostředí,
• poskytovat žákovi bezprostředně zpětnou vazbu po každém vhodném/nevhodném chování, jednání, 
• co nejčastěji žáka pozitivně hodnotit, a to i za pouhou snahu, pochvala a pozitivní hodnocení působí jako zpevnění žádoucího chování, 
• používat názorná a jasně srozumitelná ocenění, 
• preferovat pochvaly místo trestu, 
• „zviditelnit“ čas pro žáka (aby žák při práci viděl na hodiny, upozorňovat na časový limit), 
• důležité informace zviditelnit (např. kartičky s důležitými pravidly na stole), žák si tak stále tyto informace připomíná, 
• zviditelnit problém (poukázat na problém a jeho řešení, například pomocí kartiček), 
• nerozčilovat se, ale jednat (napomínání žák vnímá, ale obsah přednášky mu uniká), 
• snažit se o uplatnění stejných strategií ve školním i v domácím prostředí, 
• předvídat problémové situace (aktivity plánovat tak, aby se žák co nejméně nudil, sdělovat méně pravidel najednou – jejich dodržování komentovat, chválit, odměňovat), 
• problémy žáka nepovažovat za svůj osobní problém, 
• smířit se s tím, co už se stalo a plánovat změny, 
• myslet na budoucnost, zachovat si odstup od problémů (Goetz, Uhlíková 2009). 

   Učitel by měl při vyučování respektovat individuální učební styl žáka. Pro žáka s ADHD je typický globální styl učení, tj. přednostní vnímání celků. V rámci intervenčních strategií by nemělo chybět ani posilování volních vlastností žáků (zvyšování houževnatosti) a zařazování humoru do výuky (Michalová, Pešatová 2015).

Pro posílení žádoucího chování u žáků s ADHD lze ve školním prostředí využít:

• přímý pokyn, 
• brainstorming s tématy pocitů a rozlišení pocitů pozitivních a negativních za pomoci pocitových karet a následně bez nich, 
• brainstorming se zaměřením na řešení vyskytujících se problémů v třídním společenství, 
• skupinová práce, práce ve dvojici – směřuje k posílení kooperace, ohleduplnosti, empatie, 
• diskuzní skupiny, 
• vytváření pravidel a jejich dodržování, 
• práce s chybou a autokorekce, 
• využívání motivačních razítek, nálepek, bodovacích přehledů, 
• rutinní procvičování adekvátního sociálního chování, 
• dramatizace, rolové hry, psychosociální hry, 
• pracovní listy, rébusy se sociálním obsahem, 
• čtení a vyprávění příběhů vypovídajících o problémových situacích jako námět k diskusi řešení dané situace a předvídání dopadu jednání jejich hlavních postav, 
• nácvik strategií autoregulace (sebeovládání, sebekontrola), 
• reálné sebehodnocení svého chování, jednání.

Projevy ADHD snižují také celkovou výkonnost žáka ve výuce.
Uvedeme si některá základní podpůrná opatření, kterými lze alespoň částečně problémy těchto žáků eliminovat:

• Ve školním i domácím prostředí nestresovat rozsahem úkolů, které nemůže žák zvládnout, upřednostnit ústní práci před písemnou.
• Počítat s nižší koncentrací pozornosti, tj. pokud možno, minimalizovat rušivé efekty z okolního prostředí, dohlédnout, aby měl na lavici jen nezbytně nutné věci, které ho nebudou od práce rozptylovat. 
• Pracovat v kratších intervalech, pokud se však na nějakou činnost soustředí dobře, nenutit ho hned přejít k další – flexibilně se přizpůsobovat možnostem žáka. 
• Práci rozčlenit do kratších úseků a jejich plnění postupně kontrolovat. Trpělivě žáka vracet k započaté práci, nevyčítat, usměrňovat.
• Vhodné požadovat znalosti v širších souvislostech než strohá fakta, umožnit využít vizualizaci informací, vhodná opora ve strukturovaném barevně odlišeném textu. 
• Při výkladu nového učiva poskytnout dostatečný prostor k zdůraznění všeho důležitého, vhodné poskytnout i předtištěné poznámky k vlepení do sešitu a nechat mu prostor na další práci s textem či poskytnout alespoň předem připravené základní materiály k probíranému tématu, aby před sebou viděl především nové a neznámé pojmy k osvojení. Při kombinaci s oslabením ve fonemickém uvědomění i pomalému tempu psaní si může neznámé odborné pojmy nesprávně zapsat a následně se je i nesprávně naučit, aniž by si toho byl vědom.
• Pro zjednodušení práce vhodné využít i další kompenzační pomůcky, např. diktafon – tím se zjednoduší koordinace zápisů podle informací na tabuli a poslechu výkladu vyučujícího; v matice, fyzice – využít kalkulačku při písemných pracích.
• Při pomalém pracovním tempu kromě navýšení časové dotace na zpracování a na zpětnou kontrolu lze zjednodušit proces psaním tím, že např.: při diktátu může místo celých vět psát jen slova s doplňovaným gramatických jevem, místo vypisování odpovědi dát volbu výběru odpovědi, místo opisování celého cvičení s doplňováním doplňovat do předtištěného textu, místo opisování celých poznámek poskytnout mu je ofocené a zaměstnat ho jiným úkolem s probíranou látkou souvisejícím v době, kdy ostatní opisují z tabule. Toto vše uplatňovat nejen v hodinách českého jazyka, ale ve všech předmětech, do nichž se pracovní tempo a nesoustředěnost promítá.
• Rozfázovat osvojování nového učiva po menších úsecích. 
• Při procvičování i ověřování znalostí používat testy s volbou správné odpovědi v prodlouženém čase.
• Používat jednoduché, jasné a důsledné postupy ke korekci chování, nastavit jedno-dvě pravidla, která budou důsledně dodržována ve školním i v domácím prostředí.
• Počítat se zhoršenou flexibilitou – nepřecházet rychle z jednoho úkolu na druhý, upozornit na změnu typu úkolu či činnosti, poskytnout opět na zpracování více času či rozsah zkrátit, u komplexnějších prací předem s chlapcem probrat vyskytující se jevy, upozornit jej na ně.
• Počítat s nižší samostatností žáka - více kontrolovat plnění zadané práce, dohlídnout, aby měl zapsané domácí úkoly.
• Tolerovat psychomotorický neklid – práci prokládat krátkým pasivním i aktivním odpočinkem, umožnit dostatek pohybu i při vyučování (mazat tabuli, rozdat či vybrat sešity), zařazovat krátká protahovací cvičení, umožnit, pokud je to možné, volit si polohu k práci, nekárat za mimovolní činnosti, kterými neohrožuje sebe ani okolí.
• Celkově se zaměřit na zvyšování sebevědomí – pochvala, pozitivní hodnocení, ocenit každý sebemenší úspěch nebo i projevenou snahu, chválit ihned po splnění úkolu. Vytvářet podmínky, aby mohl úspěch zažít. 
• Nutný nácvik sociálních dovedností a vedení k uvědomování si svého chování a jeho důsledků.