Aplikovaná behaviorální analýza

Behaviorální analýza byla původně popsána ve 30. letech 20. století B. F. Skinnerem. Dnes jsou tyto metody účinně uplatňovány při rozvoji široké škály dovedností u lidí různého věku i postižení. Behaviorální analýza je vědecký přístup zaměřený na pochopení chování a na to, jak svým chováním jedinec ovlivňuje prostředí. Zaměřuje se na principy fungování chování, stejně jako na proces učení. Pracuje s hypotézou, že pokud je nějaké chování odměněno, je velmi pravděpodobné, že se toto chování bude opakovat. Během desítek let byla vyvinuta řada technik, které vedou k posilování přiměřeného chování a snižování výskytu nepřiměřeného chování. Byla vytvořena metoda aplikované behaviorální analýzy /ABA/, která je úspěšně využívána u lidí  různých věkových kategoriích, u lidí zdravých i u lidí s handicapem.
Od 60. let se tato metoda velmi úspěšně využívá i u žáků s autismem při jejich výchově a vzdělávání. Metoda umožňuje rozdělit obsah vzdělávání do menších celků, které jsou pro žáka s autismem dobře zvládnutelné. Tyto menší celky mají jasně definované postupy v jednotlivých krocích, které na sebe logicky navazují v posloupnosti od jednoduššího ke složitějšímu a vytvářejí tak strukturu pro učení se určité dovednosti. Metodu lze využít jak ke zvládnutí základních dovedností důležitých pro vzdělávání, mezi něž patří naslouchání, sledování, napodobování apod., tak i komplexnější dovednosti, jako je čtení, psaní, udržení dialogu apod.
Nejdůležitějším principem ABA je individuální přístup. Každý aspekt intervence je přizpůsoben tak, aby odpovídal schopnostem, dovednostem, potřebám, zájmům i rodinnému zázemí každého jedince. To je důvod, proč je tato metoda tak náročná při svém využití. Její velkou výhodou je nezávislost na ochotě žáka spolupracovat s terapeutem. Proto se výborně osvědčila jak u menších dětí, tak i u žáků s mentálním postižením v pozdějším věku.

Využívání ABA při vzdělávání žáků s autismem je velmi efektivní způsob, jak naučit nové dovednosti. Délka učení je však velmi individuální a závislá na řadě faktorů. U některých žáků můžeme zaznamenat rychlý pokrok učení některé dovednosti (čtení), ale v jiné mohou selhávat (komunikace se spolužákem). Celý program je nutné přizpůsobit konkrétním požadavkům a aktuální situaci. Bez individuálního posouzení není možné ABA aplikovat.

JBONDY, A.; FROST, L.: Vizuální komunikační strategie v autismu. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2053-1
ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. A KOL.: Metodika práce se žákem s PAS. 1. vyd. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3309-7
ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z.: Strukturované učení. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-475-5