Rozvoj sociálních a komunikačních dovedností

Úroveň sociálních dovedností ovlivňuje zařazení žáka do vrstevnické skupiny a významnou měrou ovlivňuje, jestli bude možné žáka s autismem zařadit do inkluzivního vzdělávání. Čím nižší míra jeho adaptability z hlediska sociálního chování je, tím více se zmenšují šance na jeho bezproblémové začlenění. Sociální interakce ve školním prostředí jsou vedeny v různém kontextu, prostředí a s různými lidmi. Žák vstupuje do interakcí se svými spolužáky, pedagogy i nepedagogickými pracovníky, se kterými jedná ve třídě, na chodbě, v jídelně, kanceláři apod. Uplatňování různých modelů sociálního chování je pro žáka s PAS z podstaty jeho diagnózy velmi obtížné, často selhává, protože úroveň jeho sociálního chování je na nižší úrovni, než je tomu u jeho spolužáků. Na své okolí tak působí zvláštně, nevychovaně a nepřizpůsobivě, což často vede ke zpochybňování jeho začlenění do hlavního vzdělávacího proudu.
Každý žák, který přichází do školy, si s sebou přináší již naučené vzorce chování, které odpovídají jeho fyzickému věku a okolí je hodnotí v souladu se vžitými normami chování pro určitou věkovou kategorii žáků. Tyto vzorce chování se učí v průběhu života zcela přirozeně (pozorováním, napodobováním, běžným výchovným působením). U žáka s PAS je situace složitější, neboť jeho schopnost přirozeně se učit a získávat nové sociální dovednosti je narušena diagnostikovanou autistickou poruchou. Takový žák nedokáže pochopit a správně uplatnit dané společenské normy, být dostatečně empatický ke svému okolí, nedokáže správně rozšifrovat chování lidí v kontextu určitých situacích a přizpůsobit jim své chování.
Z těchto důvodů je třeba žáka s PAS přiměřenému sociálnímu chování učit. K tomu je potřeba využít specifických metod práce, které vycházejí z teorií učení a jsou výrazně ovlivněny behaviorálním a kognitivně-behaviorálním přístupem.
Nácviky sociálního chování jsou formou terapie, která je zaměřena na řešení různých problémů ve vztazích k vrstevníkům i dospělým a jsou zaměřeny na řešení různých sociálních situací. V rámci těchto nácviků je řešeno několik okruhů, především oblast emocí, jejich zpracování i projevy, verbální i neverbální interakce a interpretace chování ostatních lidí v různých situacích, se kterými se žák s PAS setkává. Sociální a komunikační nácviky vycházejí z předpokladu, že sociální dovednosti žáků s PAS lze měnit, čímž se zvyšuje jejich sebevědomí i pravděpodobnost, že budou svým okolím příznivěji vnímáni. Žáci se učí měnit vzorce chování v rámci individuální i skupinové práce. Dalším důležitým cílem těchto nácviků je zlepšení schopností fungovat v každodenním životě a vyrovnávat se s obtížnými situacemi, který život přináší.

BĚLOHLÁVKOVÁ, L.; VOSMIK, M.: Žáci s poruchou autistického spektra v běžné škole. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-687-2
BĚLOHLÁVKOVÁ, L.: Rozvoj sociálních dovedností. Praha: PASPARTA, 2013. ISBN 978-80-87690-05-5
ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. A KOL.: Metodika práce se žákem s PAS. 1. vyd. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3309-7
ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z.: Rozvoj sociálních dovedností u dětí s autismem. Praha: PASPARTA, 2013. ISBN 978-80-905576-2-8
ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z.: Strukturované učení. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-475-5
PATRICK, N. J.: Rozvíjení sociálních dovedností lidí s poruchami autistického spektra. Praha, Portál 2011. ISBN 978-80-7367-867-8