Kategorie dětí s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu zrakového postižení a oslabení zrakového vnímání

„… Podpůrnými opatřeními se rozumí nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám dítěte, žáka nebo studenta….“ (§ 16 zák. č. 561/2004 Sb. v novele zák. č. 82/2015 Sb.)
Podpůrná opatření představují popis doporučení, jak pracovat s dítětem se zrakovým postižením v předškolním vzdělávání, jak toto dítě co nejlépe připravit na vzdělávání v základní škole, jak rozvíjet jeho schopnosti a dovednosti, jak získávat kompetence dle RVP PV. Z předchozího textu vyplývá, že velmi důležité v předškolním období je objevovat děti se zrakovým postižením, jejichž problémy s viděním dosud zůstávaly skryty. Mnoho projevů v chování dítěte může mít různé příčiny, nedokonalé vidění může být jednou z nich.
Změnou proti dřívějším pravidlům při integrovaném vzdělávání je, že nenastavujeme podpůrná opatření podle stupně zrakového postižení, ale podle potřeb dítěte. Diagnostiku těchto potřeb provádí nejčastěji speciální pedagog v SPC pro děti s vadami zraku. Podpůrná opatření poskytujeme stejnou měrou v prostředí běžné mateřské školy i v mateřské škole nebo třídě samostatně zřízené podle § 16 odst. 9 pro vzdělávání žáků s vadami zraku. Práci s dítětem se zrakovým postižením a oslabením zrakových funkcí je nutné individuálně plánovat a hodnotit. Při plánování si ujasníme cíle, připravíme si potřebné pomůcky, při hodnocení zjišťujeme, jaké pokroky dítě udělalo, co nového se naučilo a také, zda naše určené cíle odpovídají schopnostem dítěte a pedagogickým zásadám.

Při vzdělávání převážně pomocí zraku
Podle vyhlášky č. 27/2016 Sb. jsou podpůrná opatření poskytovaná dítěti v těchto oblastech: metody výuky, úprava obsahu vzdělávání, organizace výuky, hodnocení, intervence, pomůcky. Děti, které se vzdělávají pomocí zraku, budou potřebovat většinou podpůrná opatření v nižších stupních podpory, tj. s podpůrnými opatřeními prvního až třetího stupně. Smyslem této podpory je vytvoření takových podmínek pro zrakové vnímání, aby se děti mohly účastnit činností v běžné třídě a plnit RVP PV v téměř plném rozsahu. Některé děti potřebují zařadit do denního programu individuální činnosti směřující k rozcvičování zrakového vnímání a cvičení ostatních smyslů ke kompenzaci omezených zrakových funkcí. S tím úzce souvisí i cvičení pohybových dovedností a stereotypů (dýchání, správné sezení apod.), rozvoj komunikačních dovedností, prostorové orientace, rozvoj intermodality (spolupráce smyslů) a seriality (správné pořadí, řazení běžných činností), rozvoj grafomotorických dovedností a podpora koncentrace pozornosti.
Využíváme takových metod výuky, které podporují aktivitu dítěte, volíme vhodnou motivaci k činnostem a využíváme multisenzorický přístup. Tam, kde je to možné, využíváme pro podporu názoru přímo jednotlivé předměty a situace, méně obrázků. Všechny obrázky nejsou pro dítě se zrakovým postižením „dobře čitelné“. Platí, že nejvhodnější jsou obrázky malované výraznými barvami, konturované bez množství detailů (typ: Josef Lada). Obsah vzdělávání se snažíme upravovat co nejméně, řídíme se metodickými doporučeními SPC. Organizace výuky se dotknou pouze drobné úpravy tj. denní zařazení asi 10–20 minut individuální péče dle doporučení SPC. Pro některé děti se zrakovým postižením bude vhodné zvolit a připravit konkrétní pracovní místo v prostoru třídy se zvedací pracovní deskou a vhodným osvětlením. Hodnocení výkonů dítěte bychom neměli provádět izolovaně od jevů, které mohou výkon objektivně ovlivnit (změny v rodině, aktuální zdravotní stav, psychická pohoda). Už v předškolním období učíme děti sebehodnocení jako nástroj pro regulaci vlastního jednání a chování. Hodnocení je významným nástrojem motivace, mělo by však být objektivní, tj. nechválit pouze proto, že se jedná o dítě se zrakovým postižením. Intervence se řídí metodickými doporučeními SPC. Jsou velmi důležitým podpůrným opatřením, které může zahrnovat velmi širokou oblast. Často se jedná o intervenci mimo běžnou řízenou činnost v mateřské škole a je zde tedy velmi nutná úzká spolupráce s rodinou dítěte. Podle potřeb dítěte zařazujeme navíc rozvoj jazykových kompetencí, rozvoj specifických dovedností a poznávacích funkcí, posilování sluchové a zrakové percepce, nácvik sebeobslužných dovedností, nácvik sociálního chování.
Pomůcky můžeme rozdělit na didaktické, speciální didaktické a rehabilitační. K didaktickým pomůckám řadíme pomůcky používané běžně pro rozvoj smyslů, jemné motoriky (stavebnice, mozaiky, vkládačky, dětské hudební nástroje, korálky, voskovky, barevné papíry, modelovací hmoty aj.) Ke speciálním didaktickým pomůckám můžeme zařadit ozvučené míče, ozvučené hračky, pomůcky pro zjemňování hmatu – třídění, navlékání apod. Pro děti pracující zrakem bývají základní rehabilitační pomůckou brýle, které je nutné nosit dle doporučení lékaře i při pohybových činnostech. Brýle je vhodné upevnit gumičkou, aby nepadaly. Mnohým dětem je předepsána lékařem okluze (dítě nosí okluzor, tj. klapku na oko), která je nejúčinnější v dopoledních hodinách při řízené činnosti v MŠ. Některé děti mohou využívat doporučené speciální optické pomůcky (dalekohledové systémy, lupy). V předškolním věku se učí především tyto pomůcky používat - metodicky zajistí SPC.
Poznámka: Lékaři sami nebo na nátlak rodičů někdy doporučují nošení okluzoru v odpoledních až večerních hodinách nebo dokonce pouze o víkendu. Důvodem je často nechuť dítěte ukazovat se se zalepeným okem mezi ostatními dětmi, ale i obava lékaře a rodičů o bezpečnost dítěte. Při zahájení okluzní terapie (při zakrývání lepšího oka) dítě vidí velmi málo a je nutný individuální dohled při pohybu i ve známém prostředí. Situaci lze řešit využitím podpůrného opatření vyššího stupně na přechodnou dobu.

Při vzdělávání pomocí kompenzačních smyslů
Děti s těžkým zrakovým postižením se vzdělávají prostřednictvím kompenzačních smyslů. V případě zachovaných zbytků zraku je vhodné využívat tyto zbytky, i když nebudou dostatečně funkční pro získávání kvalitních informací z okolního světa. U této skupiny dětí využíváme nejčastěji podpůrná opatření čtvrtého až pátého stupně. Předpokládáme intenzivní metodickou pomoc SPC a podporu asistentem pedagoga. Dítě plní školní vzdělávací program s úpravami (vynechávají se činnosti založené pouze na zrakovém vnímání např. poznávání barev, některé činnosti se upravují tak, aby je dítě se ZP mohlo vykonávat např. výtvarné práce pomocí hmatných technik). Do denního programu zařazujeme pravidelně individuální práci s dítětem pro cvičení specifických dovedností – příprava na čtení a psaní Braillovým písmem. K podpůrným opatřením patří také úprava prostředí doma a v mateřské škole. Značka dítěte by měla být hmatná (např. přilepená reliéfní kytička), hmatným způsobem je vhodné označit hlavní orientační body ve škole, ve třídě, hmatným způsobem označit dveře místností. Místo, kam si dítě ukládá své věci, by mělo být orientačně snadno dohledatelné a dosažitelné. Dále je vhodné označit začátky a konce schodišť (barevně i hmatně na zábradlí např. izolepou). V jídelně by mělo dítě mít své stálé místo rovněž označené hmatnou značkou. Dítě se zrakovým postižením by mělo být postupně co nejvíce samostatné, stejně jako intaktní děti. Asistent pedagoga pouze pomáhá dítěti plnit zadané úkoly, pomáhá při sebeobslužných činnostech a postupně se snaží o co nejmenší dopomoc, sleduje dítě a kontroluje účinnost provedených opatření. Navrhuje nápravu v případě, že opatření jsou nedostatečná nebo nadbytečná.
Využíváme takových metod výuky, které podporují aktivitu dítěte, volíme vhodnou motivaci k činnostem a využíváme multisenzorický přístup. Tam, kde je to možné, využíváme pro podporu názoru přímo jednotlivé předměty a situace. Pedagog si musí uvědomit rozdíl ve vnímání hmatem (tzv. haptika) a zrakem. Teprve pak má přistoupit k nácviku využívání hmatu k poznávání různých předmětů, k prohlížení reliéfních obrázků (tyflografika) opět s metodickým vedením SPC. Obsah vzdělávání se snažíme upravovat podle zrakových možností dítěte, řídíme se metodickými doporučeními SPC. Organizace výuky se dotknou úpravy související s potřebou cvičení specifických dovedností dítěte, tj. zařazení individuální péče dle doporučení SPC. Pro děti s těžkým zrakovým postižením připravíme konkrétní pracovní místo v prostoru třídy v MŠ s vhodným osvětlením. Hodnocení výkonů dítěte bychom neměli provádět izolovaně od jevů, které mohou výkon objektivně ovlivnit (změny v rodině, aktuální zdravotní stav, psychická pohoda). Už v předškolním období učíme děti sebehodnocení jako nástroji pro regulaci vlastního jednání a chování. Hodnocení je také významným nástrojem motivace, mělo by však být objektivní, tj. nechválit pouze proto, že se jedná o dítě se zrakovým postižením. Intervence se řídí metodickými doporučeními SPC. Jsou velmi důležitým podpůrným opatřením, které může zahrnovat velmi širokou oblast. Často se jedná o intervenci mimo běžnou řízenou činnost v mateřské škole a je zde tedy velmi nutná úzká spolupráce s rodinou dítěte. Podle potřeb dítěte zařazujeme navíc rozvoj jazykových kompetencí, rozvoj specifických dovedností a poznávacích funkcí, posilování sluchové a zrakové percepce, nácvik sebeobslužných dovedností, nácvik sociálního chování (dítě má velmi omezené učení nápodobou), zvládání náročného chování (vysvětlení některých zvláštností v chování dítěte, kterým okolí nerozumí např. nečekané výkřiky v novém prostředí nebo dupnutí nohou, tzv. echolokace).
Pomůcky můžeme rozdělit na didaktické pomůcky, speciální didaktické pomůcky a rehabilitační pomůcky. K didaktickým pomůckám řadíme pomůcky používané běžně v MŠ pro rozvoj smyslů. Nevynecháváme cvičení žádného z nich, tedy i čich a chuť. Doplníme ještě pomůckami pro rozvoj hmatu (kubusy, vkládačky, napichování tvarů na stojánky, hmatové pexeso, předměty denní potřeby – různé druhy zapínání, příbor, kartáček na zuby, přírodniny, zmenšené modely dopravních prostředků, zvířat, domů aj.) Ke speciálním didaktickým pomůckám můžeme zařadit ozvučené míče, ozvučené hračky, pomůcky pro nácvik šestibodu Braillova písma. Nemusíme využívat profesionálně vyrobené pomůcky, pojem šestibodu cvičíme pomocí obalu na vajíčka, obalu bonboniéry, do nichž vkládáme různé drobné ozvučené předměty. Výborně se hodí např. vnitřní obal z „Kindervajíček“ naplněný různými sypkými materiály (rýže, písek, krupice). Ke speciálním didaktickým pomůckám patří různé jednoduché reliéfní obrázky, které se dítě učí prohlížet. Další důležitou oblastí je prostorová orientace a samostatný pohyb samozřejmě přiměřený věku. Při tělesné výchově využíváme různé žíněnky, molitanové kvádry, látkové tunely, obruče aj. Kompenzační pomůcky dítěti nejčastěji předepisuje lékař. Pro využití zbytků zraku to jsou různé druhy dalekohledových systémů, elektronické lupy. Ve starším předškolním věku je možné učit dítě orientaci na kolíčkové písance.