Žáci s mentálním postižením

Charakteristika žáků s mentálním postižením

Především je třeba zdůraznit, že každá osoba s mentálním postižením je svébytný subjekt s charakteristickými osobnostními rysy. Přesto se u značné části z nich projevují (ve větší či menší míře) určité společné znaky, jejichž individuální modifikace závisí na stupni mentálního postižení, na jejím rozsahu, hloubce, na tom, zda jsou rovnoměrně postiženy všechny složky psychiky, nebo zda je duševní vývoj nerovnoměrný. Dále uvedené příznaky tudíž netvoří celistvý syndrom a některé z nich nemusí být u konkrétního jedince s mentálním postižením přítomny.

Zpravidla jde o:

• porušení poznávací činnosti: projevuje se omezená a opožděná schopnost vnímání, kdy žák nemá snahu prohlédnout si předmět do detailů (povšechné poznání předmětů) nebo naopak žák nevnímá celek a ulpívá na detailech;
• omezenou možnost myšlenkových operací – především schopnosti abstrakce a zobecnění: žák si nedovede osvojit pravidla a obecné pojmy, někdy se těmto pravidlům naučí nazpaměť, ale nechápe jejich význam a neví, pro které jevy je lze použít;
• nesoustavnost myšlení: projevuje se především u žáků, kteří trpí rychlou unavitelností, od správného řešení úkolu je obvykle odvádí přerušení pozornosti, náhodná chyba, někdy žák jakoby bezdůvodně ztratí myšlenkovou souvislost; často se zdá, že by se měl více snažit, více chtít, aby mohl splnit určité úkoly, ale zpravidla nejde o nedostatek snahy, nýbrž o to, že výkyvy pozornosti a neustále kolísající tonus psychické aktivity znemožňují žákovi déle a soustředěněji řešit nějaký úkol;
• zvláštnosti paměti: všechno nové si žák osvojuje velmi pomalu, potřebuje k tomu mnoho opakování, osvojené poznatky a dovednosti pak rychle zapomíná, rovněž obtížně chápe a nepamatuje si abstraktní slovní výklady, nedovede se cílevědomě učit a vybavovat si učivo, při hlasité četbě je někdy schopen zapamatovat si jednotlivé věty nebo i části textu, ale nechápe obsah textu;
• zvláštnosti emocionálního vývoje – citová vzrušivost: žáci jsou většinou emočně nevyspělí a chovají se jako děti nižší věkové úrovně; cizí prostředí, neznámé osoby nebo podněty či neúměrně náročné úkoly u nich často vyvolávají strach a intenzivní reakce, někdy až panického rázu s třesem a vegetativním doprovodem; mohou se projevovat patologické citové projevy, které komplikují jejich výchovné vedení – např. projevy málo ovládané popudlivosti, jež spočívají v tom, že při únavě nebo celkovém oslabení organismu žáci reagují i na maličkosti vznětlivým podrážděním, u některých žáků lze naopak pozorovat nepřiměřeně lehké prožívání závažných životních událostí, rychlé přechody od jedné nálady k druhé; po nějaké křivdě zpravidla dlouho nemohou najít uklidnění;
• úroveň sebekontroly: úroveň sebekontroly v chování žáků je zpravidla velmi nízká; pokud se dospělému podaří s nimi navázat kontakt a získat jejich důvěru, přijímají jeho úkol především proto, aby se mu zavděčili, a nikoliv proto, že mají zájem splnit zadaný úkol;
• zvláštnosti volních vlastností: slabost vůle se projevuje zejména v situacích, kdy žáci vědí, jak mají jednat, ale nejsou schopni jednat požadovaným způsobem – nedokážou si odříct něco bezprostředně žádoucího ani kvůli věcem zajímavějším, ale časově vzdálenějším;
• agresivní chování: agresivní chování se u těchto žáků projevuje nezřídka, a pokud k němu dojde, je zapotřebí, aby se mu co nejdříve zabránilo a žák v afektu neublížil ani sobě, ani nikomu jinému, zpravidla je nutné žáka izolovat od podnětů, které afekt vyvolaly a nechat afekt odeznít; rozhodně nelze agresivní chování vůči jiným tolerovat či ignorovat a je třeba důsledně vést žáky k sebeovládání.

Symptomy mentálního postižení tvoří také:

• nedostatečná slovní zásoba a neobratnosti ve vyjadřování;
• poruchy vizuomotoriky a pohybové koordinace;
• zvýšená závislost na rodičích a na druhých lidech;
• infantilností osobnost;
• opožděnost psychosexuálního vývoje;
• nerovnováha aspirací a výkonů;
• zvýšená potřeba uspokojení, bezpečí a jistoty;
• impulzivnost, hyperaktivita (verzatilní typ) nebo celková zpomalenost jednání až apatičnost (torpidní typ);
• snížená přizpůsobivost k sociálním a školním požadavkům;
• poruchy v interpersonálních skupinových vztazích a v komunikaci;
• nedostatky v osobní identifikaci a ve vývoji „já“.

I přes četnost a komplikovanost uvedených příznaků žáků s mentálním postižením je známo, že pokud s nimi učitelé jednají důsledně a zároveň vlídně a laskavě, zpravidla jim to oplácejí přátelským chováním a oddaností.

Možnosti středního vzdělávání žáků s mentálním postižením

Inkluze žáků s mentálním postižením se zdá být ze všech druhů znevýhodnění největším problémem. Proto je naprosto zásadním předpokladem úspěšné inkluze žáka s mentálním postižením zpracování kvalitního individuálního vzdělávacího plánu, podle kterého bude vzděláván. Český systém středního vzdělávání nabízí žákům s mentálním postižením (zejména středně těžkým a středním) vzdělávání v oborech vzdělání praktická škola jednoletá a praktická škola dvouletá, které však nevedou k dosažené odborné kvalifikace. Její získání je možné zejména ve dvouletých anebo tříletých oborech vzdělání kategorie E, poskytujících střední vzdělání s výučním listem, které jsou koncipovány s nižšími nároky v oblasti všeobecného i obecně odborného vzdělání (např. zemědělské práce, keramická výroba, zednické práce, stravovací a ubytovací služby). U lehčího stupně mentálního postižení lze předpokládat úspěšné vzdělávání rovněž ve tříletých oborech vzdělání kategorie H, tj. v klasických tzv. „učebních oborech“ (např. kameník, zedník, zahradník, zemědělec-farmář). Z důvodu omezení intelektových schopností žáků s mentálním postižením se však nedoporučuje inkluze v oborech středního vzdělání s maturitní zkouškou, které jsou náročné na kognitivní schopnosti žáků. Ze zkušeností pracovníků školských poradenských zařízení však plyne, že mnozí zákonní zástupci žáků s mentálním postižením mají zájem o to, aby se jejich děti v těchto oborech vzdělávaly. Zpravidla je pak problém vysvětlit rodičům, že přes veškerá podpůrná opatření je vzdělávání těchto žáků v maturitních oborech problematické a většinou neúspěšné, což potvrzuje letitá praxe.

Doporučení pro práci se žákem s mentálním postižením na střední škole

Pro realizaci vzdělávacího procesu ve škole platí:

• obsah a rozsah učiva stanovený rámcovými a školními vzdělávacími programy je nutné upravit tak, aby odpovídal intelektovým schopnostem a potřebám daného žáka – učivo směřovat především k uplatnění v praktickém životě;
• používat speciální učebnice a speciální vyučovací prostředky;
• přizpůsobit organizaci vyučování;
• změnit hierarchii vyučovacích zásad: zvláštní důraz klást na zásadu názornosti, zásadu přiměřenosti a zásadu individuálního přístupu (vycházet z úrovně mentálního postižení a z osobních zvláštností žáka);
• používat speciální postupy a metody výuky:
  • výklad spojovat vždy s demonstrací (učitel by měl vždy používat gramaticky jednoduchý jazyk, nemluvit příliš dlouho a klást často otázky ověřující pochopení učiva – efektivní vyučování)
  • po novém učivu musí bezprostředně následovat jeho procvičování, a to ještě v téže vyučovací hodině nebo v tomtéž dni)
  • uplatňovat metodu vícenásobného opakování informace
  • metodu nadměrného zvýraznění informace
  • metodu nadměrného zvýraznění informace při použití názoru – jev demonstrujeme
  • metodu zapojení více kanálů do informací (vnímání za použití více smyslů)
  • metodu intenzivní zpětné vazby (stále se přesvědčujeme, jak žák učivo či problém pochopil)
  • přiměřené tempo vyučování;
• střídat činnosti v průběhu vyučovací hodiny;
• volit vhodný typ vyučovací hodiny (nejvíce se doporučuje hodina kombinovaného typu, tzn. výklad a procvičování);
• maximálně využívat motivaci: u žáků s mentálním postižením je mnohem účinnější primární motivace – vnitřní vztah, postoj ke škole, k učiteli, to vše ovlivňuje učitel; sekundární motivace, např. hodnocení známkami, je méně účinná;
• při hodnocení školních výkonů žáků s mentálním postižením je vhodné využívat slovní hodnocení a preferovat pozitivní hodnocení – pochvala, odměna, protože negativní hodnocení je méně účinné;
• žáky je třeba průběžně sledovat a opakovaně diagnostikovat odborně připravenými učiteli.