Úvod do tématu

Současné české školství usiluje o vytvoření školního prostředí, které poskytne všem žákům stejnou šanci na to, aby dosáhli odpovídajícího stupně vzdělání, a umožní optimální rozvoj jejich individuálních předpokladů. Podporuje inkluzi žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do všech typů školských zařízení a škol a při vytváření podmínek vzdělávání těchto žáků je v souladu se zněním školského zákona kladen důraz na individuální vzdělávací potřeby žáka bez zdůrazňování charakteru jeho samotného znevýhodnění (jak tomu bylo dříve).

Pojem žáci se speciálními vzdělávacími potřebami je legislativně ukotven v § 16 školského zákona č. 561/2004 Sb., v platném znění, cit.: „Dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami se rozumí osoba, která k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními potřebuje poskytnutí podpůrných opatření. Podpůrnými opatřeními se rozumí nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám dítěte, žáka nebo studenta.“ Podmínky vzdělávání žáků
se speciálními vzdělávacími potřebami, resp. žáků s přiznanými podpůrnými opatřeními, upravuje vyhláška č. 27/2016 Sb., v platném znění, která definuje jednotlivá podpůrná opatření, postup při jejich aplikaci do praxe i jejich finanční náročnost.

Při vzdělávání žáků se SVP musí učitel vždy zohledňovat individuální vzdělávací potřeby jednotlivců. Velkým přínosem je ovšem to, pokud přitom zná specifika vzdělávání vztahující se k danému znevýhodnění (např. mentálnímu postižení, specifickým poruchám učení a chování, narušené komunikační schopnosti, tělesnému postižení, smyslovým postižením – zrakovému a sluchovému, autismu). Proto se následující text zabývá podstatnými prvky vzdělávání žáků podle výše uvedeného druhu znevýhodnění.

 

Při vzdělávání žáků se SVP je zapotřebí takových podpůrných opatření, aby každý žák mohl využít svého individuálního intelektového potenciálu, nadání a schopností, aby dosáhl vzhledem ke svému handicapu co nejvyššího stupně vzdělání.

Abychom zajistili úspěšnou inkluzi žáka se zdravotním postižením na středoškolském stupni vzdělávání, je třeba vstoupit do kontaktu se žákem, případně s jeho zákonnými zástupci, ještě před nástupem do školy, tj. v době, kdy si žák volí obor studia. Je velmi důležité zhodnotit schopnosti a možnosti žáka vzhledem k jeho postižení a podle toho zvolit náročnost oboru. Nelze opomíjet ani zájmy žáka a jeho možnost uplatnění na trhu práce po ukončení studia.

Je ideální, pokud tato profesní diagnostika vychází jednak z podrobného doporučení školského poradenského zařízení, případně doplněného konzultací s pedagogickými pracovníky základní školy, jednak z rozhovoru se žákem a jeho zákonnými zástupci.

Po přijetí žáka a nástupu do školy se jeho specifické potřeby zpracují do individuálního vzdělávacího plánu (pokud mu byl ŠPZ doporučen) a vytvoří se další podpůrná opatření. Postup při tvorbě a struktura individuálního vzdělávacího plánu jsou stanoveny vyhláškou
č. 27/2016, o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, v platném znění.

 

K úspěšné inkluzi je zapotřebí:

  • pečlivé odborné psychologické a speciálně pedagogické vyšetření dítěte a následné rozhodnutí, zda je pro něho vhodná inkluze, nebo zařazení do třídy zřízené podle § 16 odst. 9 školského zákona;
  • vybudování podnětného prostředí pro úspěšnou inkluzi žáka (základní znalosti v oblasti speciální pedagogiky příslušných učitelů, odstranění bariér v prostorách školy);
  • zajištění materiálních a technických podmínek (především kompenzační, popř. rehabilitační pomůcky);
  • podpora co nejužší spolupráce kmenové školy se školským  poradenským zařízením (speciálně pedagogickým centrem nebo pedagogicko-psychologickou poradnou), popř. 
  • s odbornými lékaři, a konzultace pedagogicko-psychologických postupů;
  • navázání spolupráce se zákonnými zástupci žáka, informace o vytvářených podmínkách a průběhu studia;  
  • zajišťování organizačního a metodického vedení pedagogů školy (včetně asistentů pedagoga), posilování jejich profesních kompetencí;
  • realizování práce s třídními kolektivy, usilování o to, aby všichni žáci zažívali dobré mezilidské vztahy a pocit sounáležitosti, účasti a vlivu spolužáků, podpora různých forem kooperace spolužáků a utváření zdravých sociálních vazeb;
  • posilování sebevědomí a pozitivního sebehodnocení žáků, častá motivace pochvalou, oceněním píle, snahy;
  • volba metody a postupu výuky s maximálním využitím schopností a možností žáka bez jeho fyzického a psychického přetěžování.
Učitelé žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve středním vzdělávání rozvíjejí jejich vědomosti, schopnosti a dovednosti a v co nejvyšší míře podporují jejich šance na praktické uplatnění na trhu práce i v osobním a občanském životě.
 

Příspěvek zpracovaly Mgr. Eva Sedlačíková, Mgr. Kateřina Teuerová, školní speciální pedagožky ze střední školy prof. Zdeňka Matějčka, Ostrava-Poruba, která se již řadu let zaměřuje na vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Žáci s různými druhy a stupni postižení jsou vzděláváni v běžných třídách nebo ve třídách zřízených podle § 16 odst. 9 školského zákona, a to v oborech středního vzdělávání různé náročnosti – od praktické školy jednoleté až po obory ukončené maturitní zkouškou.

Jelikož autorky článku zde dlouhodobě působí jako speciální pedagožky, požádali jsme je, aby popsaly své zkušenosti se vzděláváním žáků se speciálními vzdělávacími potřebami z pohledu pedagogicko-psychologického.

Pohled byl zobrazen 247x od 14 listopad 2018 do 11 srpen 2020