Žáci s narušenou komunikační schopností (vady řeči)

Charakteristika žáků s vývojovou dysfázií [1]

Vývojová dysfázie se projevuje sníženou schopností chápat řeč pod hranicí mentální úrovně jedince. Žák s vývojovou dysfázií přitom může dosahovat vysoké mentální úrovně. U těchto jedinců dochází vždy k opožděnému vývoji řeči a narušení schopnosti sluchového rozlišování.

Vzdělávání žáků s narušenou komunikační schopností (těžšího typu – např. vývojová dysfázie) je výrazným pedagogickým a psychologickým problémem. Velmi důležitá je zde vhodná intervence asistenta pedagoga, který se žákem naváže bližší kontakt a pomáhá mu nejen při vlastní výuce, ale i ve vytváření a udržování sociálních vztahů ve školním prostředí
(komunikace se spolužáky, učiteli, nepedagogickými pracovníky školy).

Jak se vývojová dysfázie projevuje:

• neschopnost porozumět plně mluvené řeči, mluveným pokynům;
• části vět postiženému splývají – neslyší všechna slova (spojí předložku přímo s podstatným jménem…);
• neschopnost chápat gramatiku a jemnější stránky řeči (tón hlasu, melodie…);
• potíže s porozuměním vícesložkovým úkolům;
• neschopnost chápat především abstrakta (předložky, zájmena…);
• přidružuje se nepozornost, vysoká unavitelnost, úzkosti, zvýšená citlivost, neklid, plachost, vzdalování se vrstevníkům;
• problém se projevuje při střídání se v hovoru/diskusi, v navázání na téma;
• vlastní verbální produkce může být lepší, když je z vlastního, vnitřního podnětu;
• jedinec dobře vnímá a vyhodnocuje sociální situace, kde není třeba slov;
• pokud je dysfatik v nepohodě, pod tlakem vypíná pozornost a omezí své projevy na minimum;
• při neúspěchu přichází úzkost, neurotizace, negativismus, neochota zapojit se do výuky.

Doporučení pro práci se žákem s vývojovou dysfázií na střední škole

 Při práci se žákem s vývojovou dysfázií je důležité:

• zajistit týmovou práci (úzkou spolupráci s rodiči, SPC, PPP, školou);
• rozvíjet celkovou osobnost žáka s důrazem na povzbuzení a respektování osobního tempa žáka;
• mluvit na postiženého krátce, pomalu, zřetelně artikulovat, užívat obvyklé obraty a slovní spojení, nevysvětlovat dlouze (projev/výklad členit na kratší úseky, neříkat více vět za sebou);
• užívat především konkréta (podstatná jména, přídavná jména, číslovky, slovesa), abstrakta (spojky, předložky, zájmena, příslovce, citoslovce) užívat méně nebo je vynechat (pokud to jde);
• klást důraz na objasňování významu slov, rozšiřovat slovní zásobu prostřednictvím jazykových her, nacvičovat tvorbu vět z dvojice nebo trojice slov;
• neustále si ověřovat, zda nám žák rozumí;
• uplatňovat multisenzoriální vnímání při vyvozování a upevňování nového učiva a dovedností;
• písemné prověřování vědomostí nahradit alternativní metodou (kartičky pro doplňování sledovaného jevu);
• chyby v písemném projevu nezdůrazňovat červenou barvou;
• klást důraz na čtení s porozuměním, vyplňovat zábavné kvízy, testy k přečtenému (možno i ve dvojicích), sestavovat krátký rozstříhaný text (začátek, průběh, konec příběhu);
• nevyžadovat hlasité čtení před spolužáky;
• v českém jazyce vytyčit strukturu pro použití pravopisných pravidel (stanovit přesný postup), používat Pravidla českého pravopisu i při kontrolních písemných pracích;
• místo diktátu využívat doplňovací cvičení, případně opis a přepis, postupně učit psát;
• používat diktáty (omezit jejich rozsah) s možností autokorekce pomocí srovnání s původním textem;
• v cizím jazyce podpořit osvojování slovní zásoby obrázky, vyhledávání trojic: obrázek – pojem v cizím jazyce – český překlad; vést žáky k vytvoření svého obrázkového slovníku s možností kdykoliv do něj nahlédnout;
• v matematice nevyžadovat pamětné počítání bez zrakového vjemu příkladu, neřešit samostatně složené slovní úlohy, slovní úlohy graficky znázorňovat, pracovat s matematickými tabulkami (možnost vyhledat a používat správný vzorec);
• v naukových a odborných předmětech vytvářet myšlenkové mapy, schémata k učivu, pracovat s obrazovým materiálem, tolerovat sníženou orientaci na mapě – nevyznačovat do slepé mapy zpaměti, pracovat vždy s předlohou, v dějepise nevyžadovat přesný časový údaj (orientace pomocí časové přímky);
• využívat metody kritického myšlení (kooperativní metody – např. myšlenková mapa, metoda ano – ne);
• ponechat vždy dostatek času na odpověď;
• pracovat častěji se slovníky, encyklopediemi, přehledy učiva;
• preferovat testové metody ověřování znalostí před ústním zkoušením, dbát na jasnou formulaci otázek a zadání úkolů;
• kladnou motivací podporovat zdravé sebevědomí, vyvarovat postiženého žáka posměchu spolužáků.