Žáci s narušenou komunikační schopností (vady řeči)

Přidat do kolekce

Charakteristika žáků s vývojovou dysfázií [1]

Vývojová dysfázie se projevuje sníženou schopností chápat řeč pod hranicí mentální úrovně jedince. Žák s vývojovou dysfázií přitom může dosahovat vysoké mentální úrovně. U těchto jedinců dochází vždy k opožděnému vývoji řeči a narušení schopnosti sluchového rozlišování.

Vzdělávání žáků s narušenou komunikační schopností (těžšího typu – např. vývojová dysfázie) je výrazným pedagogickým a psychologickým problémem. Velmi důležitá je zde vhodná intervence asistenta pedagoga, který se žákem naváže bližší kontakt a pomáhá mu nejen při vlastní výuce, ale i ve vytváření a udržování sociálních vztahů ve školním prostředí
(komunikace se spolužáky, učiteli, nepedagogickými pracovníky školy).

Jak se vývojová dysfázie projevuje:

  • neschopnost porozumět plně mluvené řeči, mluveným pokynům;
  • části vět postiženému splývají – neslyší všechna slova (spojí předložku přímo s podstatným jménem…);
  • neschopnost chápat gramatiku a jemnější stránky řeči (tón hlasu, melodie…);
  • potíže s porozuměním vícesložkovým úkolům;
  • neschopnost chápat především abstrakta (předložky, zájmena…);
  • přidružuje se nepozornost, vysoká unavitelnost, úzkosti, zvýšená citlivost, neklid, plachost, vzdalování se vrstevníkům;
  • problém se projevuje při střídání se v hovoru/diskusi, v navázání na téma;
  • vlastní verbální produkce může být lepší, když je z vlastního, vnitřního podnětu;
  • jedinec dobře vnímá a vyhodnocuje sociální situace, kde není třeba slov;
  • pokud je dysfatik v nepohodě, pod tlakem vypíná pozornost a omezí své projevy na minimum;
  • při neúspěchu přichází úzkost, neurotizace, negativismus, neochota zapojit se do výuky.

Doporučení pro práci se žákem s vývojovou dysfázií na střední škole

 Při práci se žákem s vývojovou dysfázií je důležité:

  • zajistit týmovou práci (úzkou spolupráci s rodiči, SPC, PPP, školou);
  • rozvíjet celkovou osobnost žáka s důrazem na povzbuzení a respektování osobního tempa žáka;
  • mluvit na postiženého krátce, pomalu, zřetelně artikulovat, užívat obvyklé obraty a slovní spojení, nevysvětlovat dlouze (projev/výklad členit na kratší úseky, neříkat více vět za sebou);
  • užívat především konkréta (podstatná jména, přídavná jména, číslovky, slovesa), abstrakta (spojky, předložky, zájmena, příslovce, citoslovce) užívat méně nebo je vynechat (pokud to jde);
  • klást důraz na objasňování významu slov, rozšiřovat slovní zásobu prostřednictvím jazykových her, nacvičovat tvorbu vět z dvojice nebo trojice slov;
  • neustále si ověřovat, zda nám žák rozumí;
  • uplatňovat multisenzoriální vnímání při vyvozování a upevňování nového učiva a dovedností;
  • písemné prověřování vědomostí nahradit alternativní metodou (kartičky pro doplňování sledovaného jevu);
  • chyby v písemném projevu nezdůrazňovat červenou barvou;
  • klást důraz na čtení s porozuměním, vyplňovat zábavné kvízy, testy k přečtenému (možno i ve dvojicích), sestavovat krátký rozstříhaný text (začátek, průběh, konec příběhu);
  • nevyžadovat hlasité čtení před spolužáky;
  • v českém jazyce vytyčit strukturu pro použití pravopisných pravidel (stanovit přesný postup), používat Pravidla českého pravopisu i při kontrolních písemných pracích;
  • místo diktátu využívat doplňovací cvičení, případně opis a přepis, postupně učit psát;
  • používat diktáty (omezit jejich rozsah) s možností autokorekce pomocí srovnání s původním textem;
  • v cizím jazyce podpořit osvojování slovní zásoby obrázky, vyhledávání trojic: obrázek – pojem v cizím jazyce – český překlad; vést žáky k vytvoření svého obrázkového slovníku s možností kdykoliv do něj nahlédnout;
  • v matematice nevyžadovat pamětné počítání bez zrakového vjemu příkladu, neřešit samostatně složené slovní úlohy, slovní úlohy graficky znázorňovat, pracovat s matematickými tabulkami (možnost vyhledat a používat správný vzorec);
  • v naukových a odborných předmětech vytvářet myšlenkové mapy, schémata k učivu, pracovat s obrazovým materiálem, tolerovat sníženou orientaci na mapě – nevyznačovat do slepé mapy zpaměti, pracovat vždy s předlohou, v dějepise nevyžadovat přesný časový údaj (orientace pomocí časové přímky);
  • využívat metody kritického myšlení (kooperativní metody – např. myšlenková mapa, metoda ano – ne);
  • ponechat vždy dostatek času na odpověď;
  • pracovat častěji se slovníky, encyklopediemi, přehledy učiva;
  • preferovat testové metody ověřování znalostí před ústním zkoušením, dbát na jasnou formulaci otázek a zadání úkolů;
  • kladnou motivací podporovat zdravé sebevědomí, vyvarovat postiženého žáka posměchu spolužáků.


[1] Narušená komunikační schopnost se ve škole prof. Zdeňka Matějčka objevuje nejčastěji u žáků s mentálním postižením. Jedná se převážně o dyslálii, dysartrii, balbuties, patlavost, elektivní mutismus. Vzhledem k tomu, že k nápravě těchto poruch je dostatečné množství literatury, zaměřily se autorky tohoto textu na problematiku žáků s expresivní poruchou řeči – vývojovou dysfázii.

Pohled byl zobrazen 459x od 14 listopad 2018 do 16 leden 2020