Žáci se zrakovým postižením

Přidat do kolekce

Charakteristika žáka se zrakovým postižením

Poškození nebo porucha zraku, příp. jeho úplná ztráta způsobuje žákovi omezení, jehož míra je výrazně závislá na možnosti využívat speciální kompenzační pomůcky, kterých pro osoby se zrakovým postižením existuje celá řada.

Jde o:

  • optické pomůcky – lupové brýle, zvětšovací lupa, televizní kamerová lupa
  • neoptické pomůcky
    • o   Pichtův psací stroj, sešity se zvýrazněnými linkami, zvýrazňovače, kalkulátor se zvětšeným displejem, diktafon, PC, software určený zrakově postiženým uživatelům počítačů, které poskytují zvětšení textu, případně kombinované s hlasovým výstupem
    • o   Braillský displej – speciální přídavné zařízení k počítači, které zobrazuje informace z počítače v bodovém písmu. Nevidomým se tak otevírá možnost přesné a pohodlné práce v široké škále počítačových aplikací, a to i takových, které by byly jen stěží použitelné pouze s hlasovým výstupem, např. slovníky, účetní software, hudební editory. Braillský displej je neocenitelnou pomůckou pro všechny nevidomé, kteří potřebují být v kontaktu s psanou formou jazyka.

Je velmi důležité, aby žák správným způsobem uměl využívat „svou“ kompenzační pomůcku, aby s ní pracoval pravidelně, ve škole i při domácí přípravě, aby měl naučené správné techniky jejího používání.

Doporučení pro práci se žákem se zrakovým postižením na střední škole

Pro práci se žákem se zrakovým postižením lze doporučit:

  • poskytovat tištěné materiály ve zvětšeném písmu, případně využívat elektronickou cestu a zvětšení pomocí speciálního softwaru (např. zoomtext);
  • nutná je průběžná zpětná kontrola porozumění výkladu učiva, zadání úkolu, záznamu textu; slovní instrukce ke školní práci musí být přesné, srozumitelné a popisné;
  • poskytovat na všechny činnosti časovou toleranci podle individuálních potřeb žáka;
  • při zkoušení a hodnocení žáka preferovat ústní zkoušení nebo formu testu (s možností zvětšení písma);
  • tolerantně hodnotit grafickou úpravu písemných prací, nejvhodnější je písemné práce psát v elektronické podobě;
  • při výuce je nezbytné žákům vysvětlit, co se bude dít, je třeba popsat didaktické pomůcky, cíl hodiny, vlastní činnost – průběh;
  • je třeba posadit žáka do první lavice s dostatkem světla, nejlépe z opačné strany, než je preferenční používaná horní končetina;
  • využívat multisenzoriální přístup, důležitá je verbální komunikace, komentování činností, které žák nemůže sledovat;
  • během výuky je nutné střídat činnosti;
  • věci nevidomého žáka by měly zůstat na svém místě, nesmí se s nimi manipulovat bez jeho vědomí, stejně tak je nutné informovat nevidomého o úpravách v prostorách třídy, školy;
  • při jednání s pedagogy mimo třídu by měl být nevidomý objednán na určitou hodinu, kterou je třeba co nejpřesněji dodržet, aby se předešlo jeho nervozitě v neznámém prostředí.
  • v případě, že nevidomý žák má s vedením školy dohodnuto pohybovat se ve škole s vodícím psem, měl by mít přístup do všech prostor školy a ostatní žáky je nutné poučit o tom, že na vodicího psa nesmějí mlaskat, hvízdat, hladit ho, krmit nebo na něj mluvit bez vědomí majitele.

Nejnáročnější je inkluze nevidomého žáka, většinou je nutná určitá míra asistence. Asistent pedagoga zajistí žákovi intenzivnější péči a větší možnost zapojení do výuky, žák se pod jeho vedením cítí bezpečněji, pracuje klidněji a vnímá vliv svého postižení na školní aktivity v menší míře.

Základní pravidla pro komunikaci s nevidomými

Pro komunikaci s nevidomými lze doporučit:

  • s nevidomým je vhodné jednat přirozeně, je chybné se domnívat, že nevidomí vidí jen tmu, že mají od narození vyvinutý zvláštní smysl pro vnímání překážek nebo že mají výborný sluch a hmat;
  • osoba jednající s nevidomým zdraví jako první, podání ruky na pozdrav nahrazuje nevidomému oční kontakt;
  • při rozhovoru je velmi důležitý oční kontakt s nevidomým, není vhodné odvracet při rozhovoru tvář, protože to nevidomí obvykle poznají;
  • s nevidomým lze bez obav použít slova vidět, kouknout se, mrknout, prohlédnout si; tato slova používají nevidomí k vyjádření způsobu vnímání: cítit, hmatat, dotýkat se;

jednání s nevidomým neprobíhá přes jeho průvodce, ten nevidomého pouze zastupuje.

Pohled byl zobrazen 210x od 14 listopad 2018 do 16 leden 2020