Pohybem k rozvoji akademických gramotností

Přidat do kolekce

Byli jsme svědky praktické ukázky i teoretické přednášky o jiném způsobu vedení žáků v jejich pohybových aktivitách. Z jakých premis tento přístup vychází?

Martin: „Na tuto otázku bych odpověděl lehce metaforicky, což, myslím, nejlépe vyjádří základní logiku věci: Aby pohyb děti bavil, musí být pro ně dobrodružstvím, aby byl dobrodružstvím, musí objevovat, aby objevovaly, musí mít prostor pro hledání vlastních řešení, aby skutečně hledaly vlastní řešení, musí být spontánní, aby byly spontánní, musí být stále zapojeny. V tomto myšlení trenéra/kantora je zahrnuto vše – spontánnost, implicitní učení, maximální zapojení gnostických a kognitivních schopností, samostatnost a zároveň spolupráce a v neposlední řadě kreativita a socializace.“

Z této odpovědi mám dojem, že pohyb je více než jen zábavou.

Martin: „Samozřejmě. Již od narození je pohyb alfou a omegou celkového vývoje a rozvoje lidské bytosti. Právě díky pohybu se rozvíjí inteligence, která je na něj velmi úzce napojená. Pokud nedopřejeme dětem dostatek pohybu, ukrajujeme jim velkou měrou z rozvoje mentálních schopností, jako jsou ty již výše zmíněné, ale i ty související s emocemi – zvládání emocí, motivace, sebevědomí, seberealizace, přirozená soutěživost. Do toho všeho vstupují další velmi silně stimulované procesy koncentrace a pozornosti a různě vysoké mentální aktivace. Projevem inteligence je i správná postura, tedy správné držení těla nejen v klidu, ale hlavně v provedení pohybu. Dostáváme se tedy ke zdraví. Každé zdravě se vyvíjející dítě má cca do 2 let věku správné biomechanické návyky, stačí se podívat, jak si sedá do dřepu, jak vstává, jak se převaluje apod. Pokud mu budeme odpírat pohyb, tyto návyky ztratí a v budoucnu bude muset investovat do fyzioterapeuta nebo i operací. Nemluvě o významu pohybu v obecné zdatnosti. Pokud chceme, aby naše děti v budoucnu trpěly infarkty, cukrovkou, obezitou a jinými neduhy, braňme jim v pohybu.“ 

Není to trochu tvrdé vyjádření?

Martin: „Určitě není. Chvilku pozorujte mladé maminky s malými dětmi, často uslyšíte zvolání typu: ‚Neběhej, upadneš!‘ Schválně se podívejte, jak padají dvouleté a např. osmileté děti. Ty dvouleté udělají v pádu vše správně a osmileté skoro vše špatně. Jak je to možné? Prostě to zapomněly. Nedávno jsem si také spočítal, kolik hodin týdně jsem trávil pohybem. Došel jsem k cca 30 hodinám, z čehož byla účast v organizovaném sportu, tedy v klubu a v rámci tělesné výchovy, jen nějakých 8 hodin/týden. Dnes mají děti, které rodiče nevozí na žádný sport, jen 2 hodiny tělocviku, ve kterém navíc spoustu času prostojí.“

Dostáváme se takto k tělesné výchově a ukázce, kterou jsme viděli. Co by měl mít kantor na paměti, pokud by chtěl vést tělocvik ve stejných intencích?

Martin: „Hlavně by měl vycházet z přirozenosti dětí a jejich potřeb. Principy bych rozdělil na fundamentální a obecné. Fundamentální principy jsou: učitel jako průvodce, učit se v souvislostech a samostatný žák. Obecné principy jsou: každý žák je jiný (i v hromadných aktivitách je třeba individualizovat), pro učení je důležitá atmosféra v hodině, každý žák má své tempo učení, každý by měl zažívat úspěch, učení se realizuje v akci, nezakazovat chyby, ale nechat hráče se z nich učit, nebát se ‚chaosu‘, ale naučit se v něm pracovat, organizovat ho, na 1. stupni systematicky nerozvíjet kolektivní součinnost, ale naopak individuální činnosti, hrát maximálně 4 x 4 (je potřeba tedy postavit více hřišť) a spolupracovat s rodiči. Obecně bych to shrnul do věty: Nechte (si) děti hrát!

Samozřejmě musí být kantor připraven do činnosti investovat spousty energie, na druhou stranu, v některých fázích je lepší ustoupit do pozadí, nechat děti hrát a pouze pozorovat. Nezapomínejme, že pozorování je jedním z důležitých didaktických technik. Pouze zapálený kantor může mít zapálené žáky. Pouze kreativní kantor může vychovávat kreativní žáky.“

Název tvého vystoupení je Pohybem k rozvoji akademických gramotností. Jak souvisí akademické gramotnosti s pohybem?

Martin: „Při přípravě svého vystoupení jsem si uvědomil jednu věc. Je vlastně jedno, zda téma pojmenujeme Pohybem k rozvoji akademických gramotností, nebo Akademickými gramotnostmi k rozvoji pohybu. Jde přeci o celkový rozvoj člověka.

V rámci čtenářské gramotnosti můžeme do aktivit vkládat různé znázorňování písmen vlastními těly, vymýšlet slova na určitá písmena atd. V rámci matematické gramotnosti můžeme nechat děti počítat např. přihrávky, kdy jedna přihrávka je za 2, 3, 4 body. Počítat mohou vzestupně nebo sestupně. Stimulace počítat co nejrychleji je přirozená, chtějí přeci dosáhnout co nejvíce bodů. Mohou střídat ruce při driblování, kdy jednou rukou musí bouchnout o zem lichým číslem a druhou sudým. A takto bychom mohli pokračovat. Mozková činnost je ve velké permanenci, protože musí počítat, kontrolovat míč a zároveň vnímat prostor kolem sebe. Jen velmi těžko lze člověka stimulovat více a komplexněji. Matematika je vlastně všude – kolik je nás útočících na určitém prostoru a kolik bránících, jak jsme my a oni rozestavěni v prostoru… Jedná se vlastně o množiny, deskriptivní geometrii apod.

Na stejném principu můžeme rozvíjet jazykové gramotnosti – komunikovat pouze v určitém jazyku. Vše probíhá přirozeně a spontánně.“ 

Je něco, co bys chtěl ještě dodat?

Martin: „Víte, sportovní hry, ale i sport obecně, mají i další, velmi důležitý rozměr. A to je výchova v rámci hodnot. Respekt, tolerance, solidarita, spolupráce, disciplína, komunikace, seberealizace, pocit sounáležitosti… Nemáme pocit, že právě hodnotový systém dnes tak chybí? Schopnosti a dovednosti používané bez hodnotového základu mohou být směrovány špatným směrem. Vidíme to dnes a denně. Např. ve staré Anglii byl sport používán k výchově džentlmenství.

Na úplný závěr bych rád zmínil, že pokud naučíme děti v předškolním a mladším školním věku mít sport a pohyb rády, respektive, pokud je od pohybu v tomto věku neodradíme, je velká pravděpodobnost, že prožijí aktivní a zdravý život.“

 

Autor článku: Bc. Martin Kafka

Pohled byl zobrazen 383x od 18 prosinec 2018 do 14 říjen 2019