Podpora žáků se speciálními vzdělávacími potřebami při distanční výuce

Po třech týdnech „učení na dálku“ mnozí učitelé pracují se svými žáky podle připravených plánů, komunikují s nimi nastavenými komunikačními kanály a poskytují jim pravidelnou zpětnou vazbu. To, že se učiteli i žákovi školní práce daří, je dobře vidět tam, kde si umí se zadanými úkoly žák  poradit samostatně a  zároveň využívá připravené možností vzájemného sdílení. 

Jsou ale žáci (žáci se speciálními vzdělávacími potřebami), pro které je takový způsob práce obtížný.  Prostě potřebují při svém učení podporu - vedení a průběžnou zpětnou vazbu. Ve „skutečné“ škole je mají od učitele, asistenta pedagoga případně i od spolužáků. Při domácím vzdělávání to vyžadují také. Pro vzdělavatele/nejčastěji rodiče je tato „asistence“ dítěti časově i emotivně velmi náročná činnost. Tím náročnější, čím je znevýhodnění žáka závažnější. Při zadávání domácí práce žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami je tedy na učiteli, aby zvážil i to, jak bude učení žáka doma probíhat, jak může pomoci vytvořit vhodné podmínky pro jeho distanční výuku.

Ačkoli při zadávání úkolů učitel vždy zohledňuje individuální možnosti žáka a jeho rodiny, lze obecně vymezit základní doporučení vztahující se ke všem žákům, kteří vyžadují při procesu učení podporu. Taková doporučení si vám dovolujeme nyní poskytnout s tím, že konkrétním skupinám žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se budeme věnovat v dalších dílech Speciálu.

Ve školské praxi se osvědčuje, učitelům doporučujeme:

• Pravidelně být v kontaktu s žákem se speciálními vzdělávacími potřebami jakýmkoli vhodným způsobem; komunikovat pozitivně; bránit dítě před prožíváním nadbytečného stresu; připravovat se společné na to, že se opět setkáme.
• Snažit se vést žáka spíše k pracovním dovednostem (např. k pečlivosti, k dokončení úkolu, k soustavnosti), pokud je to  možné.
• Pokusit se nastavit kooperativní způsob učení, při kterém by žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami mohli pomáhat částečně spolužáci.

• Nastavit si společný plán pro další období učení;  do plánování zapojit žáka i rodiče, plán pokud je to možné vizualizovat a strukturovat.
• Omezit zadání povinných úkolů na základní učivo, které je využitelné v praktickém životě, a na které bude žák ve škole navazovat; upřednostnit téma, které žáka zajímá.

• Počítat s tím, že některé rodiny nejsou vybaveny digitálními technologiemi a nemají možnost připojení k internetu, tomu přizpůsobit distanční výuku.
• Komunikovat s rodičem nejen o obsahu úkolů, ale konzultovat případně i způsob práce s žákem; ověřovat si u rodičů a dětí, že úkoly jsou zvládnutelné. Poskytovat rodičům příklady „dobré praxe“, jak a s čím se s dítětem dobře pracuje (např. přehledy učiva, kartičky s učivem, předměty k manipulaci, myšlenkové mapy); být připraven k případné konzultaci o tom, jakým způsobem jsou při výuce ve školní třídě realizována podpůrná opatření a zda je možné tato podpůrná opatření využít i při distanční výuce.

• Koordinovat svou práci s kolegy, aby zadání práce ve svém množství i náročnosti napříč předměty bylo přiměřené k žákovu znevýhodnění.
• Hodnotit žáka také za snahu nejen za výkon. Chválit žáka vždy, když si pochvalu zaslouží. Opakovat si, že u každého žáka se vedle omezení objevují i silné stránky. Ty si zaslouží naši pozornost.
• Využít lze (nebo doporučit rodičům k využití) krizové intervence pracovníků školských poradenských zařízení. Bližší informace jsou k nalezení na jejich webových stránkách.

Další zdroj informací:

https://www.mvcr.cz/clanek/koronavirus-covid-19-doporuceni-ve-vztahu-k-detem.aspx

Zpracovala PhDr. R. Votavová