Knihovna 1
Obsahuje krátké kritické stati: Na Chesilské pláži, Konec punku v Helsinkách, Londýnská pole
Na Chesilské pláži
Ian McEwan - Na Chesilské pláži
Vydal Odeon (2007) v překladu Ladislava Šenkyříka přináší, nebráním se napsat, strhující příběh lásky dvou mladých lidí, Edwarda a Florence, na počátku květinového desetiletí.
Téma a hlavní postavy - paradoxem je, že tito mladí lidé, pocházející z okolí Oxfordu, se ocitají o svatební noci před problémem, který nedokáží vlivem svých osobnostních vlastností a zejména naprosto chybějících zkušeností nijak vyřešit. Takřka čítanková láska se tak během pár hodin mění v nenávist, zahořklost, zklamání a výčitky, jimž formálně zpečetěný vztah neodolá. Láska však ano, ta postavám románu vydrží po celý zbytek života.
Příběh z počátku šedesátých let ukazuje českému čtenáři nové obzory, jak Západ, Anglii a šedesátá léta vůbec nezná.
Jazyk - velmi promyšlený, přesný, kopírující dokonale průběh vědomí postav.
Kompozice - lineární s častými retrospektivami, většinou v rámci kapitol. Retrospektivy přidávají čtení na naléhavosti - jednak zdržují děj před významnými křižovatkami a rozhodnutími, jednat ukazují pozadí toho, proč se v hlavní linii věci dějí tak, jak se dějí.
Recenze - zde
Konec punku v Helsinkách
Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
Helsinky jsou ve starém baráku v Lipsku, je to klub, kde pomaličku stárnou dva členové dvoučlenné punkové kapely z devadesátých let Automatu, Frank a Ole (který nesnáší, když mu matka říká Olivere, a to je mu čerstvě 40, hodně hulí a všude ho píchá, a také se rozhodl už nikdy nic nemít s holkama; ale pak to poruší s Lenou).
Autor dílko dramatizuje jednak tím, že aniž by si toho Ole všiml, dospěla jeho jediná dcera - nežijí spolu, protože ho manželka Connie opustila pro jeho neakčnost už dávno... - Eva, a ta se dívá na svět radikálníma očima, nejen, že nechápe, proč taťka a jeho kamarádi deklarují punkový styl a přitom jen sedí v hospodě, ale zejména se jí vůbec nelíbí svět hezkých lidí a CHCE proti nim manifestovat ČINY. Na internetu si stáhne recept na molotovův koktejl - a jdou s kamarády na to...
Druhým polem dramatizace je zamořené město Jeseník-Freiwaldau, kde ve druhé polovině osmdesátých let dorůstaj další pankáči, tentokrát československý. Jejich jména jsou spravedlivě a vyváženě dekadentní a mladistvě patetická (Tyfus, Funus, Chaos, Helmut, Hlína a - Nancy). Nancy se ale jmenuje v civilu jinak, vede si syrový deník a s bratrem umírají na rakovinu (což v průběhu syžetu jenom odhadujete!), protože Jeseník je území zamořené po tragédii v Černobylu. Pankáči hrajou v kapele Zamořeno! a vše se vleče, no future. Nancy má předky německé a němčina je její Muttersprache, což se bude hodit. A miluje Toten Hosen. V Plzni se v létě '87 koná mírový koncert a v jeho programu tato legenda středoevropskýho punku vystupuje. Z jesenické party tam nakonec dorazí ona sama - s nálezem o rakovině v kapse a vzácnou deskou Die TH v kabele, které říká žebradlo - ale už v Praze potká dva Trabanty, jak se říká enderákům - jsou to Frank a Ole, ale řeknou jí, že jsou Johny (Rotten) a Sid (Vicious). Než Nancy při útěku do Bavorska přejede auto se dřevem a je seřežou českoslovenští pohraničníci, docela si to užijou... Co je Punk, se dozvědí až v Československu.
Vypráví Pražák. Vydal Labyrint 2010.
Londýnská pole
Martin Amis - Londýnská pole
Jedná se o magické vypravování postmoderní vykreslením slabosti a "trápení" dnešních mužů a jejich světa. Vysoko nad ním triumfují dva: žena a literatura, tedy autor a jeho ironie. Autor, který se ale časem stále víc do příběhu zaplétá, div že nakonec vraždu, kteru avizuje zpočátku, nespáše sám. Nebo ano? Přemýšlím, co/kdo je vlastně Nicola, k čemu otevírá Amis dávno mrtvé téma femme fatale? Zkuste na to přijít. Já to nevím, asi kvůli čtenáři, aby vůbec mohl vzniknout tento skvělý román slabosti a trapnosti bloudících chlapců ve středních letech a jejich poklesků.
Nevíme, zda se příběh stal, rozhodně je ale faktem že:
- když všichni podvádějí, nemá cenu být profi podvodník; ani lupič, když všichni loupí
- se lze ptát v každé dbě, proč mohou dva trapní kluci, jako jsou Keith Talent, spodina, a Guy, zbohatlík a nevzdělanec z City, tak odlišní sociálním postavením, působit tak bezradně a trapně tváří v tvář jedné ženě, Nicole? Nebo je to tvářív tvář životu, poctivosti a odpovědnosti? Dospělosti?!
- se musíme ptát, proč jsou tak HLOUPÍ a prázdní? - protože takoví umíme být!
Četba románu je tedy zejména silá terapie pro pány tvorstva. Autor bezohledně opakuje klišé hospod i vysokých mrakodrapů finančního, pojišťovacího a bankovního srdce Britského impéria. Podobné prozření o sobě a mužském egu, jako po dočtení jednotlivých kapitol z dějin Nicoly a jejích her, jsem prožíval při čtení jiné studie do naší přirozenosti - Umělohmotného třípokoje Petry Hůlové. Keith je hrubý opilec, který si navléká ženy i čtrnáctileté dívky jako korálkové nármaky. Jeho vášní jsou šipky a jeho pes. Agresivní k ženě a násilnický k dceři Kim. Je jich a podobných opravdu plný Londýn? Je násilí a hloupost implicitní samčímu světu?
Guy je nedovzdělanec, lehce přisnoblý, snad z literární povinnosti, který nejen že neví nic o Enole Gay, ale neví nic o tom, jak žít ve skutečnosti. Kariéra v City zněj učinila monstrum, homunkula bez duše, který se snad orientuje jen instinkty, a je-li na stopě nějakého uspokojení potřeby, včetně potřeby poplakat si, táhne se kamkoliv, ať to stojí, co chce. Je ale vlastně jen neklidným a těkajícím věčným adolescentem, který chce a může si dovolit jakékoliv dobro a štěstí, které si, slovy chansonu Petera Müllera, koupit lze.
Román je nejspíš velmi atraktivní čtení také příběhem autorovým - autor Amis totiž prokládá bezmála lineárně se rozvíjející příběh mezikapitolami o americkém spisovateli, který má problém s dokončením románu a jede pro inspiraci na pole londýnská. Tento spisovatel, v románu "já", mimo prolog a epilog do děje přímo nesvtupuje, ale komentuje a povzbuzuje postavy, často je ale brzdí, přemlouvá, aby neblbly, aby nečinily věci špatné a ještě strašidelnější; rekapituluje vše neuvěřitelné, co se stalo. Já ale také ví, že zákon příběhu je, že musí skončit, a to skončit tragicky. I když je to v první řadě coolness a sit-com a bude Vás dík svému obřímu rozsahu bavit několik týdnů. Jedná se o královské pobavení, protože realita a její úzkost a děs nás pouze a jedině právě ze stránek knih vždy pobaví.
Přeji poctivému čtenáři víc podobných milých překvapení, jaká jsem zažil s tímto objemným románem. Nemožný Keith se trumfuje v trapnosti myšlenek a neskutečné hlouposti činů s Guyem a oba jsou nakonec zrazeni, pomilovánia odmítnuti jediným Nicoliným chladným prohlášením - "já jdu s ním." S tím třetím. Kolorit trapnosti je na pár místech, třeba v závěrečném dopise, vystřídán světlem - a tím je dítě. Autor popisuje surové syrovosti města, jedinou nadějí a láskou je Kim. Jí přeje, že až děj románu pomine, bude jí možná čekat něco pěkného. Alespoň dostane spisovatelův dopis.
Co ale dostanou tisíce týraných dětí londýnské chudiny? Román z konce osmdesátýxh let dvacátého století působí na čtenáře opravdu beznadějně, ač plný legrace k popukání. Tu posiluje vědomí, že sociální rozdíly se v desetiletích brutální ekonomické globalizace daleko vyostřily a deprese Keithů Talentů se prohloubily.