Vzdělávejte se! Ale jak?

Všichni už to asi slyšeli: Učení je celoživotní proces. Všichni to už tedy slyšeli, ale ne všichni to uslyšeli nebo to akceptovali. Někteří to akceptovali, ale jen jako nutné zlo, jiní jako nutnou nezbytnost, mnozí ale i jako příležitost.

V rámci projektu Podpora základních škol při zavádění metod rozvíjejících klíčové kompetence žáků, který probíhá v období od listopadu 2008 do září 2011 a je realizován společnostmi O.s. Job a Erudis, o.p.s., se pozornost realizátorů a účastníků projektu zaměřovala na vzdělávání. Na vzdělávání, které mělo být příležitostí.

Jako autoři a realizátoři tohoto projektu jsme považovali a nadále považujeme cíle a obsah přednější formě vzdělávání. Klademe sobě i účastníkům vzdělávání vysoké cíle, přemýšlíme o kvalitě toho, co děláme, ale v tomto článku se záměrně soustředíme především na formy vzdělávání, které jsme zvolili.  Věříme, že každý se učí jinak, podporujeme diferenciaci ve výuce, a tak jsme svou pozornost věnovali i jiným, než tradičním formám vzdělávání učitelů. Jak již bylo řečeno, na projektu spolupracovaly 2 organizace. Naše partnerství nebylo nikterak formální. Začali jsme spolupracovat právě proto, že jsme ke stejnému obsahu a cílům využívali jiné formy. Zatímco Erudis od začátku své činnosti preferoval vzdělávání využívající ICT technologií, Občanské sdružení JOB běžně nabízelo interaktivní semináře a workshopy realizované prezenční formou.  V tomto projektu jsme ale podporovali účastníky (díky tomuto partnerství) také jinak.

Vzhledem k tomu, že právě končící projekt je již třetí v pořadí, který jsme společně realizovali, můžeme sledovat, jak v nabídce pro účastníky přibývají příležitosti jiných forem vzdělávání, ale především to, že se mění jejich poměr. V krátkém přehledu to shrnuje následující tabulka. 

Jednotlivé formy nejsou izolovány, ale navzájem se doplňují a nabízí účastníkům projektu možnost výběru jako jeden z pilířů budování vnitřní motivace k učení.

Když budeme sledovat poměr zastoupení různých forem vzdělávání, můžeme zaznamenat velkou změnu. Původně jsme realizovali především prezenční semináře pro celé sborovny nebo alespoň jejich většinovou část. Postupem času jsme ale nabyli dojmu, že dalším stupněm podpory by měla být podpora individuálnější a přímo v praxi. Největší nárůst tedy zaznamenala forma vzdělávání, které jsme věnovali speciální prostor v článku v časopise Rodina a škola (http://www.portal.cz/casopisy/ras/ukazky/zvnejsku--ci-zevnitr--mentoring-ve-skolni-praxi/45380/)  - podle výpovědí učitelů sehrál hlavní roli vysoký stupeň důvěry, který si lektoři získali během prezenčních seminářů, které mentoringu předcházely.  V praxi se nám osvědčilo, že učitel, který již prošel několika semináři, uvítá jako další krok spíše podporu přímo ve výuce a spíše od někoho „zvenčí“, než od svého kolegy učitele nebo nadřízeného. Mentoring jako forma dalšího vzdělávání, se nám prozatím jeví jako velmi přínosný a je tedy jednou z cest, kterou se budeme dále ubírat.

Další formou podpory, kterou pokládáme za velmi důležitou, je tzv. supervize. Slovo supervize se často používá ve smyslu dohlížení, kontrolování, atd. V našem kontextu se ale jedná o důležitou a ve školství zatím stále podceňovanou formu podpory. Máme za to, že se učitel, stejně jako další pomáhající profese, potřebuje „pročišťovat“, dostat prostor pro sdílení svých emocí spojených s vykonáváním učitelského povolání. Supervize považujeme za důležitou součást profesního růstu učitele, která napomáhá předcházet syndromu vyhoření. V rámci tohoto projektu jsme supervizní setkání organizovali pouze pro naše lektory, ale rádi bychom tuto zkušenost v budoucnu přenesli i k učitelům do škol. Že by o to byl zájem ze strany učitelů, se nejednou projevilo při mentorských rozhovorech, které mnohdy mají tendenci „sklouzávat“ k supervizním tématům.

Mírný nárůst podle našich odhadů zaznamenaly workshopy – pracovní setkání určená ke sdílení příkladů dobré praxe. Počítáme, že v příštích aktivitách budeme nadále dílny organizovat a zároveň by bylo dobré, kdyby se podařilo nastartovat „síťování škol“, aby různé meziškolní workshopy probíhaly i „bez nás“. Základ vidíme v tom, že uvnitř školy vznikne společně sdílené know-how – ne snad, že by učitelé jednotlivých předmětů měli dělat věci úplně stejně… ale rozhodně podobně (například, aby všichni používali třífázový model učení nebo sdíleli databázi metod a forem práce, společně vytvořili kritéria hodnocení skupinové práce apod.) K tomu využíváme v tabulce zmíněné semináře pro jednotlivce či malé školní týmy, jejichž zastoupení bychom chtěli do budoucna rozšířit.

Marc Prensky, mezinárodně uznávaný vůdčí myslitel, řečník a  spisovatel, ve svém článku hovoří o  tzv.digitálních domorodcích“, tj. generaci, která již vyrůstala obklopena digitální technologií a „digitálních přistěhovalcích“, tedy těch, kteří se nenarodili do digitálního světa. „Důležitost v tomto rozdělení je tato: když se digitální přistěhovalci učí (jako všichni přistěhovalci, někteří lépe než jiní) přizpůsobit se svému prostředí, vždy si do určité míry zachovají svůj „přízvuk“, tedy své stopy z minulosti. „Přízvuk digitálního přistěhovalce“ lze vidět například v tom, že se při zjišťování informací obrátí na internet až napodruhé, ne napoprvé, nebo nejprve studuje manuál programu, místo aby předpokládal, že program sám ho naučí, jak jej používat.“ (převzato z „On the horizon“ , NCB University Press, Vol. 9 No. 5, October 2001). I my máme „přízvuk“.  Jedna z cest, jak si s ním snažíme poradit, je právě elearningového kurzu. Ještě pořád nám to není úplně vlastní, potřebujeme zřejmě více času, abychom se s tímto nástrojem sebevzdělávání „sžili“. (V současné době jsme napsali speciální grant, který by měl pokrýt dvouleté vzdělávání lektorů. Věříme, že zapojení moderních technologií na seminářích bude zároveň motivovat učitele k tomu, aby je používali ve svých hodinách.)

 

Toho, co identifikujeme jako vzdělávací cíle učitelů, je hodně a jsou to cíle vysoké. Pokud bychom to chtěli jednoduše shrnout: Naším cílem je, aby se v našich zapojených školách zvýšila diferenciace/ individualizace ve výuce, chceme, aby vzdělávání bylo žákům šité na míru a neporovnávalo je jen mezi sebou… Jedním z našich cílů je tedy diferencovat i výuku pro učitele tak, aby získali možný příklad pro vlastní praxi.

 

Autoři článku: Zdeněk Dlabola, Kateřina Schimmerová