Co nám přinesl seminář RODINA MÁ PROBLÉM

Pokud někomu pomáháme, musíme se starat i o sebe

Praha, 25. února 2013 - Sdružení UŽ TI ROZUMÍM!, které se zaměřuje na pomoc a podporu všech, kdo se starají o blízkou osobu nebo mají v rodině nějaký problém (vážnou nemoc, závislost, mentální anorexii a další), zahájilo letošní běh vzdělávacích akcí. Seminář, který se konal 22. února v hotelu DAP na Praze 6, se zaměřil na téma Rodina má problém – co s tím? Mluvilo se o tom, kdy jde při péči o blízkou osobu o pomoc a kdy o kontrolu, že naše komunikace je vlastně další člen rodiny, a velká pozornost byla věnována vzniku, průběhu a léčbě stresu.

Pomoc by měla mít správnou podobu

Na akci, kterou vedl zkušený lektor Mgr. Petr Růžička, klinický psycholog, psychoterapeut, rodinný terapeut a akreditovaný kouč, se sešla různorodá klientela: rodiče a příbuzní mentálně i tělesně postižených, profesionálové z oblasti rané péče a péče o postižené osoby a také zástupci Společnosti pro pomoc při Huntingtonově chorobě.

Na akci se přítomní formou přednášky i diskuze zamýšleli nad tím, co se od pečovatele očekává – že je třeba poskytovat nejen hmotnou péči, ale zejména porozumění, pochopení a citové přijetí, zájem, respekt a naslouchání. „Pomoc také musí mít vhodnou formu,“ říká k tomu Mgr. Růžička. „Ne vždy je pomoc to, co tím slovem myslíme – ten, o koho pečujeme, na to to může mít docela jiný názor. Často se stává, že si myslíme, že poskytujeme pomoc, ale ve skutečnosti se snažíme svého blízkého kontrolovat a řídit,“ dodává. Někdy je kontrola a řízení to nejlepší, co můžeme v dané chvíli udělat, ale měli bychom dávat pozor na to, aby se hranice, kdy skutečně pomáháme a dáváme přitom dost prostoru i osobě, o kterou se staráme, neposouvala jinam.

Komunikace je další člen rodiny

Lektor vysvětlil základy systemického přístupu k rodině a identifikoval komunikaci jako jejího dalšího člena. „Komunikace je nejen to, co říkáme, ale vůbec všechno, co děláme,“ upozornil. Proto je kvalitní komunikace v rodině základem jejího dobrého fungování, a je velice důležité, aby si člověk uvědomil, jak je vnímání každé situace či rozhovoru relativní a jak každá strana může rozhovor vnímat docela jinak.

Ještě výraznější rozpor pak nastává, pokud komunikujeme s člověkem nemocným nebo mentálně či tělesně postiženým, protože jeho perspektiva vidění světa je zcela jiná než naše, a může tady docházet k zásadním nedorozuměním.

Jak se vyrovnat se ztrátou nebo problémem

Dalším závažným tématem, kterého se seminář dotkl, byla problematika přijetí smutné události a pět fází smutku podle Elisabeth Kübler-Rossové: popření (člověk si říká, že to není pravda a že se ho situace netýká), hněv či agrese (proč se to stalo zrovna mně?), smlouvání s osudem (třeba: chci se dožít vnoučat), deprese a smíření, akceptace.

„Ne všichni musí projít všemi pěti fázemi, u někoho se zase jednotlivé fáze mohou střídat jako na houpačce,“ vysvětlil Mgr. Růžička. „Ale přijetí smutné události nebo problému jako skutečnosti a smíření se s ní je nutná podmínka k tomu, abychom se s ní vyrovnali a mohli jít v životě dál,“ dodává.

Stres a dobíjení baterek

Největší zájem účastníků vyvolala ta část přednášky, která se zaměřila na stres a boj s ním; všichni, kdo se o někoho dlouhodobě starají, vykonávají pečovatelské povolání nebo musí bojovat se závažným problémem v rodině, stres totiž znají víc než dobře.

„Často se stává, že skrze naše emoce vyhodnotíme svoji situaci jako zátěž nebo ohrožení, i když situace, objektivně vzato, tak vážná není,“ uvedl Mgr. Růžička. „Navíc v sobě máme chronický stres - a kdo se musí dlouhodobě vyrovnávat se stresory a nijak stres nezpracovává, je pak velice blízko tomu, aby ho při dalším podnětu uvolnil záchvatem vzteku nebo třeba onemocněl.“

Situace, ve které se ocitli, od pečujících vyžaduje ohromné množství energie – tu ovšem musí pečující osoba také někde dobíjet. „Na náhradní baterky se nedá jet celý život,“ upozorňuje Mgr. Růžička. Proto je třeba v každé životní situaci hledat pozitiva a různé formy podpory. Součástí psychohygieny jsou všechny situace, kdy je nám dobře – pro někoho to může být sport nebo svižná procházka podle vody, pro jiného třeba návštěva kosmetiky nebo kadeřnice.

Proběhnou i další přednášky i neformální setkání

Problematiku, která se na semináři otevřela, bude sdružení UŽ TI ROZUMÍM! rozvíjet i na dalších akcích. Odborní lektoři se na nich zaměří na zvládání agresivity, puberty, závislosti, nemoci či jiných problémů, na ochranu před syndromem vyhoření a na další témata.

Kromě seminářů se konají i neformální setkání lidí, kterých se dané téma týká. Tam si účastníci vyměňují zkušenosti a vyprávějí si svoje příběhy. Chystají se také workshopy a další zajímavé akce. Zájemci tak mohou získat praktické informace z oblasti psychologie, psychiatrie, speciální pedagogiky, práva a sociální problematiky. Také se mohou potkávat s lidmi, kteří se ocitli v podobné situaci - a to často pomůže ze všeho nejvíc.

Všechny akce jsou s předstihem avizovány na webových stránkách sdružení, které fungují také jako diskusní fórum pro ty, kdo se ocitli v obtížné životní situaci nebo je problematika pečujících osob zajímá. "Těší nás, že na naše akce přichází stále více klientů,“ říká Renáta Pouchová, předsedkyně sdružení. „Je potřeba, aby věděli, že na to nejsou sami, že jsme tu pro ně, že se někdo o jejich problémy zajímá a může jim trochu pomoci a podpořit je.“