Tabulka 1: Schematické znázornění vztahu pohledů na hluchotu – přístupů ke vzdělávání neslyšících dětí – cílů vzdělávání – prostředků vzdělávání – metod vzdělávání a jejich vědních východisek

Vědní disciplíny, ze kterých pohled, přístup a metody vycházejí

Lingvistika, psycholingvistika, sociolingvistika, lingvodidaktika, lexikografie, kognitivní lingvistika, korpusová lingvistika…

Filozofie, antropologie, kulturologie, etnologie, sociologie, psychologie, translatologie, pedagogika…

Deaf Studies

Medicína, psychologie hendikepu, Disability Studies, speciální pedagogika, surdopedie, logopedie…

Pohled na hluchotu                  

Kulturně lingvistický

Medicínský

Přístup ke vzdělávání neslyšících dětí                         

Bilingvální a bikulturní

Monolingvální a monokulturní

Cíl

Maximální rozvoj osobnosti dítěte

Maximální komunikace ve většinovém jazyce (nejlépe v mluvené formě) a maximální zapojení do většinové společnosti

Prostředky

Snaha vytvořit dětem prostředí, v němž se budou moci rozvíjet a komunikovat co nejvíce přirozeně a plnohodnotně, proto děti musejí vyrůstat v jazyce, který jsou schopny relativně přirozeně a plnohodnotně vnímat a komunikovat jím, tzn. pro velkou část neslyšících dětí je prvním jazykem národní znakový jazyk a jako druhý jazyk se učí jazyk okolní (slyšící) společnosti (často pouze v psané formě); obdobně se seznamují s kulturními normami komunity Neslyšících i normami většinové (slyšící) společnosti

Snaha vychovávat a vzdělávat děti a komunikovat s nimi, jako kdyby neměly sluchové postižení; pokud to není možné „přirozenou cestou“, tak využívat různé reedukační, kompenzační a rehabilitační postupy

Metody

Mnoho různých metod

Mnoho různých metod