Formativní a sumativní hodnocení žáků v souvislosti s implementací §16 školského zákona a podpůrných opatření

Hodnocení v kontextu implementací §16 školského zákona a podpůrných opatření do praxe

Způsob práce s hodnocením žáků je jmenovitou součástí podpůrných opatření. Z toho vyplývá, že kategorie, které rozlišují různé přístupy k hodnocení žáků, mají sloužit pro rozlišování různých kvalit výuky v rámci podpory práce žáka.

Cíle: Hodnocení v úloze zpětné vazby má podporovat učební činnosti žáka, žákovu motivaci k nim, nemá mít tlumivé důsledky pro žákovské učení, nesmí vyvolávat negativní autoatribuce.

Struktura klíčových kategorií:

• heteronomní vs. autonomní hodnocení, 
• formativní hodnocení jako prostředek k rozvoji autonomního hodnocení, 
• funkce hodnotících kritérií ve formativním hodnocení, 
• problém kauzálních atribucí: neutralizace negativních důsledků sumativního hodnocení prostřednictvím rozvoje autonomního hodnocení, 
• individuální a sociální vztahová norma při hodnocení. 

Hodnocení autonomní a heteronomní

Hodnocení žáků je nástrojem, který má přispívat k optimálnímu průběhu záměrného a systematického učení s ohledem na vyučovací cíle.
Tento nástroj může ovládat buď jen učitel vůči žákovi a jeho výkonům, nebo žák sám.
   Proč žák sám? – protože hodnocení se primárně vztahuje k průběhu jeho vlastní činnosti, kterou má zvládnout: je zpětnou vazbou. V budoucnu bude žák i bez učitele nucen rozpoznat chyby a vybírat nejlepší alternativu řešení určité úlohy.
   Problém v rámci podpůrných opatření: náhled na hodnocení je součástí metakognitivních procesů, které vyžadují určitý stupeň rozvoje intelektu.
Hodnocení (resp. jeho příspěvek k optimálnímu průběhu učení) působí (1) formativně a regulativně, (2) motivačně. Tyto dvě funkce společně podmiňují dva typy hodnocení:

hodnocení heteronomní (vnější) – slouží jako nástroj vnějšího řízení, který žáka jednak pobízí (motivuje) k výkonu, jednak usměrňuje a organizuje jeho učební aktivity směrem k optimálnímu výkonu,
Model: žákův výkon → učitelské hodnoceni → předpokládaná změna žákova výkonu.

hodnocení autonomní (vnitřní) – slouží žákovi jako motivační podnět a jako nástroj pro posuzování a ovlivňování průběhu nebo výsledků učení.
Model: žákův výkon → žákova reflexe (svého nebo cizího) výkonu spojená s hodnocením výkonu → učitelská metareflexe.

Cílem vzdělávacího procesu je, aby se podíl autonomního hodnocení a motivace k němu v průběhu vzdělávání postupně zvyšoval, tj. aby žák hodnocení postupně zvládal, měl o ně zájem a současně přebíral zodpovědnost za své jednání a za své hodnotící soudy.

Obr. 1. Porovnání některých důležitých stránek procesu výuky nebo jejího pojetí z hlediska autonomního a heteronomního hodnocení. Různé složky autonomního a heteronomního hodnocení se v reálné výuce vzájemně nutně doplňují.

 Podle: SLAVÍK, J. Autonomní a heteronomní pojetí hodnocení – aktuální problém pedagogické teorie a praxe. Pedagogika,2003, 53, č. 1, s. 5 - 25, ISSN 3330-3815