Formativní a sumativní hodnocení žáků v souvislosti s implementací §16 školského zákona a podpůrných opatření (2)
Hodnocení jako podklad výběru
Hodnocení je druhem interpretace edukační reality.
Tato interpretace má sloužit v konečném důsledku samotnému žákovi – tj. zlepšovat jeho klíčovou školní činnost – učení. Má žákovi pomoci, aby jeho činnosti probíhaly optimálně a bez omylů nebo chyb vzhledem k jejich účelu a smyslu, přičemž má tyto činnosti usnadňovat a povzbuzovat, nikoliv je brzdit nebo tlumit.
Žákovy činnosti, které vedou k učení, probíhají v edukačních situacích, jejichž iniciačním jádrem je didaktická úloha. Optimální průchod úlohovou situací je považován za ideál a hodnocen výtečně – jeho méně vhodné alternativy jsou hodnoceny hůře.
Hodnocení má tedy smysl tehdy, pokud umožňuje vybrat nejlepší alternativu. Tam, kde nemá smysl vybírat nejlepší alternativu, nemá ani smysl hodnotit.
To znamená, že hodnocení vždy uspořádává objekty hodnocení na nějaké škále od nejlepší do nejhorší alternativy. Tato škála má pořadový charakter.
Hodnocení jako interpretace a intervence
Hodnocení je tedy informace získaná interpretací, která má umožnit nebo zlepšit rozhodování učitele a žáka v daném cílovém poli.
Konečným důsledkem rozhodnutí je nějaký (pedagogický) zásah, který má přispět ke kvalitě žákova po-učení (v nejširším smyslu). I hodnocení samo může být takovým zásahem, který „hýbe“ žákem.
Tento zásah může být (a) zcela intuitivní, tj. nezdůvodnitelný (bez argumentace), nebo (b) zcela vysvětlený – argumentovaný.
V prvním případě jde o přístup umělecký (charismatická autorita, tradiční autorita), nikoliv však slučitelný s profesionální rolí učitele. Může vést jak ke skvělým, tak i ke zcela bídným výsledkům, o jejichž důvodech však nelze nic povědět a tedy je ani nikomu zprostředkovat.
Ve druhém případě může být argumentem
(a) poukaz na předpis (zákon) – to je byrokratické zdůvodnění (např. žák je hodnocen špatně, protože neuspěl v testu),
(b) poukaz na potřeby žáka s ohledem na společenské, kulturní a historické podmínky a na podmínky vzdělávací situace – to je profesionální zdůvodnění. A také občanské zdůvodnění, chápeme-li občana jako svobodnou a samostatnou osobnost.
Hodnocení jako informace a zpráva
Aby hodnocení mohlo sloužit k záměrnému a promyšlenému rozhodování, musí si je učitel nebo žák nejprve uvědomit. To znamená, že nejprve musí mít k dispozici nějakou hodnotící zprávu, z níž je nutné informaci vytěžit – interpretovat.
Budeme rozlišovat hodnotící výrok (elementární zprávu), který je nejjednodušší formou hodnocení, a hodnotící zprávu v pravém slova smyslu (otázka míry komplexity).
Aby měla hodnotící zpráva smysl, musí vést ke zdůvodněnému a efektivnímu zásahu do edukační reality.
V tomto smyslu je hodnocení nástrojem, který má zlepšit všechny činnosti, které vedou k žákovu učení.
Základní požadavky na hodnocení
Je důležité, aby jak sběr, tak zpracování i výklad hodnotících údajů byly:
- pedagogicky zdůvodněné (tj. opřené o systém kritérií vztažený k cílovým kompetencím žáků),
- profesionálně korektní (tj. respektující soudobá odborná pravidla získávání, zpracování a výkladu pedagogických údajů),
- kontrolovatelné ze strany všech uživatelů (tj. přístupné ke kontrole a pro uživatele srozumitelné),
- komunikačně otevřené (tj. aby dostatečně často a v dostatečném rozsahu vstupovaly do dialogu všech zainteresovaných stran).