Formativní a sumativní hodnocení žáků ve škole

Rodina, škola a hodnocení – úspěch a neúspěch dítěte, kontext změn v přístupu k hodnocení žáků
   Hodnocení žáků je potřeba vnímat v kontextu očekávání rodiny a školy a to i v historickém kontextu. Tradiční pojetí charakterizované bez důrazu na psychologické zvláštnosti rodičů, dětí, učitelů stojí v opozici s moderním pojetím, kdy v popředí je jedinec, významu nabývá kvalita vztahů, psychologizace života, přijetí už není vždy bezvýhradné, ale podmíněné výkonem (očekáváním). Zvyšuje se tlak na rodiče, ale také rodiče někdy tlak na školu. Rodiče vnímají své dítě více individualizovaně, a je to tak správně, škola oproti tomu více podporuje dozrávání dítěte ve vztahu ke světu, jaký je; zprostředkovává mezi starým a novým, je tzv. funkčně konzervativní (Arendtová, 1994). Rodiče také mnohem častěji zasahují a aktivně se vztahují se k tématu škola, včetně tématu hodnocení (televize, internetové diskuse). Škola má v rámci hodnocení reflektovat individuální úroveň a možnosti dítěte, na druhou stranu má vést k sebenáhledu dítěte i rodičů a konfrontovat výsledky dítěte s očekávanými výstupy vzdělávání. Proto se diskutuje o potřebě pracovat s formativním i finálním hodnocením žáků. To první má především motivovat a vést krok po kroku k dalším dílčím cílům, finální hodnocení má naopak shrnout výsledky žáka za určité období a vzhledem k očekávaným výstupům, případně k výkonům v rámci vrstevnické skupiny.
   Škola však stále někdy používá k hodnocení žáků mechanistický postoj a v rámci tzv. objektivní spravedlnosti zvyšuje počty žáků, kteří se sami cítí neúspěšní a jsou za neúspěšné považováni. Kdo může za neúspěch? Dítě – škola – rodina?
Čím větší je selhání, tím větší tendence hledat viníka na dalších stranách (připustit si vinu je těžké), každý také za neúspěch může považovat něco jiného. V každém případě neúspěch dítěte je v rodině nějak prožíván a toto prožívání a zpracování ovlivňuje postoje dítěte k procesu učení. Proto je důležité pracovat s neúspěchem citlivě – neponižovat rodiče ani dítě, nekonfrontovat víc, než je nutné, přiznat právo na emoce, nabídnout podporu, represi použít až je-li nezbytná. A také si klást otázku, jak podpořit úspěch žáka. Kromě vhodných vyučovacích metod je to i motivace skrze hodnocení, kdy se nejedná o pouhé pozitivní povzbuzování a chválení dítěte, ve smyslu „budeme na něj hodní“, ale o cílený, vědomý proces, který podporuje samotné vzdělávání.

Základní východiska pro hodnocení žáků
   „Základním úkolem hodnocení ve škole je komunikace o tom, co dítě zná a umí“ P. Boyd-Batstone
Hodnocení musí bezpodmínečně sloužit žákovu učení.
   Není žádný jednoznačný recept, které hodnocení je nejlepší, je to procedura, která uspořádá objekty do škál – pořadí. Může prospívat i škodit (někdy tlaky, aby hodnocení neškodilo, vede k nehodnocení). Hodnocení není jen cílem, ale prostředkem k motivaci, usměrnění a organizaci žáka a jeho aktivity. U všech typů hodnocení je důležité posuzovat obsahovou a predikční validitu (Slavík, 1999).
   Není možné sebrat učitelům možnost známkovat /hodnotit – jejich úkolem je optimalizovat výkon, tlačit na výkon u dětí – škole JE výkonová instituce, připravuje žáky na život v reálném světě a ten je také zčásti o výkonu.
   Je na učiteli, aby uměl pracovat s intepretací hodnocení směrem k dítěti a jeho rodině (pětka jako selhání, pětka jako zpráva, že dítě musí procvičit ještě tuto konkrétní věc).

Aktuální legislativní rámec v oblasti hodnocení žáků intaktních a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami
   Především je nutné konstatovat zásadní změnu v definici žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP), která je oproti definici dobíhající právní úpravy mnohem širší. SVP již nejsou vázány na diagnózy, ale na potřebu podpůrných opatření – tu může mít v podstatě každé dítě.

   A) Školský zákon 561/2004 Sb.) ve znění zákona 82/ 2015 Sb.) s plnou účinností od září 2016

   §2 zásady a cíle vzdělávání hovoří v písm. b) o zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce. Znamená to, že učitel individualizuje svůj přístup a zohledňuje vzdělávací potřeby každého žáka – nikoliv jen toho s diagnózou „papírem“, tomu přizpůsobuje i hodnocení !!! K tomu můžeme vztáhnout i písm. g) hodnocení výsledků vzdělávání vzhledem k dosahování cílů vzdělávání stanovených tímto zákonem a vzdělávacími programy – tj. jsou stanoveny obsahy a výstupy a je hodnocena míra jejich dosažení.

   §16 žáci se speciálními vzdělávacími potřebami
Váže definici SVP na potřebnost podpůrných opatření, samotná úprava hodnocení je již podpůrným opatřením, žáci mají právo na úpravy ve vzdělávání odpovídající jejich možnostem a potřebám, na zajištění podmínek vzdělávání. Při hodnocení žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami se přihlíží k povaze postižení nebo znevýhodnění.

   §51 Hodnocení výsledků vzdělávání
Odst. 2, 3, 4 – klasifikace, slovní hodnocení či kombinace obojího – rozhoduje ředitel školy se souhlasem školské rady, v případě přestupu převod slovního hodnocení na klasifikaci či klasifikace na slovní hodnocení na žádost nové školy nebo zákonného zástupce; pro účely přijímacího řízená na SŠ musí ZŠ převést slovní hodnocení na klasifikaci (známky) u žáka s vývojovou poruchou rozhodne ředitel školy o užití slovního hodnocení na základě žádosti zákonného zástupce žáka; výsledky vzdělávání v ZŠ speciální se hodnotí slovně

   B) Vyhláška 73/2005 Sb., ve znění vyhlášky 103/2014 Sb., v připravovaném znění vyhlášky 27/2016

   § 3 přístup v souladu s nejlepším zájmem žáka, s jeho právem se vyjádřit ke všem podstatným záležitostem týkajícím se jeho vzdělávání, s přihlédnutím k jeho věku a stupni vývoje, srozumitelným způsobem

   příloha 1 vyhlášky 27/2016 Sb.) přináší přehled podpůrných opatření (PO) členěných do pěti stupňů (část A) a v rámci každého stupně se věnuje pozornost i tématu hodnocení. Je zřejmé, že základní teze hodnocení se prolínají všemi stupni PO, lišit se budou kritéria vzhledem ke stanoveným obsahům a výstupům vzdělávání. Všechny stupně podpory kladou důraz na motivaci k učení, nastavení kritérií tak, aby podporovala žáka k vlastnímu pokroku (informativní, korektivní, jasně a srozumitelně formulovaná) Hodnocení žáků souvisí nutně s definováním obsahu a výstupu vzdělávání, tj. musíme sledovat i tuto kategorii PO a její změny: 

   Od stupně 2 PO je deklarovaná možnost úpravy obsahu vzdělávání v dílčích oblastech – na základě doporučení školského poradenského zařízení (ŠPZ). Od stupně 3 PO se hovoří o tom, že obsah učiva může být v odůvodněných případech modifikován. Výstupy a výsledky vzděláván se mohou upravovat pouze pro žáky s LMR podle RVP ZV.

   Ve 4. stupni PO se předpokládá úprava obsahu vzdělávání v řadě oblastí a též nově i úprava výstupů vzdělávání s cílem zachování motivace ke vzdělávání a přípravy na život. V 5. PO stupni je obsah učiva zpravidla modifikován a také výrazně redukován vzhledem k možnostem žáků, pracuje se podle upraveného ŠVP + IVP, vzdělávání podle RVP pro obor základní škola speciální. Podle toto jsou upraveny i výstupy vzdělávání.

   C) Vyhláška 48/2005 Sb. ve znění vyhlášky 256/2012 Sb. o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky

   § 14 Hodnocení žáků - odst. 1, 2 hovoří o zdůvodněném, odborně správném a doložitelném hodnocením, respektujícím individuální vzdělávací potřeby žáků a doporučení školského poradenského zařízení. Pravidla hodnocení žáků jsou součástí školního řádu a obsahují zejména: a) zásady a způsob hodnocení a sebehodnocení výsledků vzdělávání a chování žáků, včetně získávání podkladů pro hodnocení, b) kritéria pro hodnocení.

   § 15 Hodnocení žáků na vysvědčení – v odst. 2 zpřesňuje užití slovního hodnocení (zřejmá úroveň vzdělání žáka, které dosáhl zejména ve vztahu k očekávaným výstupům a ke svým vzdělávacím a osobnostním předpokladům a věku. V odst. 5 se hovoří o možnosti doplnit klasifikaci výsledků vzdělávání slovním hodnocením, které bude obsahovat i hodnocení klíčových kompetencí vymezených RVP.