Zrakové postižení a oslabení zrakového vnímání

od Průvodce upraveným RVP ZV

                                                                                                                                                                                               
Doporučení, inspirace a náměty
                                                                                                                                                                                               

Uvádí se, že zrakem přijímáme kolem 80 % informací. Ostatní smysly se dělí o zbývajících 20 %. Z toho je patrné, že zrakové vnímání má nezastupitelný vliv při výchově a vzdělávání a že ztráta schopnosti vnímat zrakem nebo její omezení způsobuje jedinci informační deficit.

Zrakové vnímání se během života jedince vyvíjí zhruba do 6 let věku. Rozvoj zrakových funkcí není příliš patrný a někdy si nevšimneme, že se zdravý vývoj zastavil nebo že se ubírá nesprávným směrem. Abychom správně viděli, musíme mít správně vyvinuté a fungující nejen obě oči, ale také zrakové dráhy a zrakové centrum v mozku, musí fungovat spolupráce obou očí. Kvalita vidění je určena kvalitou zrakových funkcí:

  • Zraková ostrost (žák vidí ostře na různé vzdálenosti)
  • Zorné pole (binokulární zorné pole vzniká sloučením zorného pole pravého a levého oka, souvisí s kvalitou sítnice v oku a čirým optickým prostředím; světelné paprsky musí mít volný průchod okem a dopadat na správné místo na sítnici)
  • Barvocit (schopnost vnímat barevné spektrum)
  • Okulomotorika (schopnost pohybovat očima v různých směrech, ale také tzv. souhyb (konvergence) očí – osy očí se protínají v jednom bodě předmětu, na který se díváme, a předmět se zobrazuje na sítnici obou očí v místě nejostřejšího vidění)
  • Adaptace na tmu a oslnění (schopnost co nejrychleji přizpůsobit zrakové vnímání určitým světelným podmínkám)
  • Schopnost vnímat kontrast
  • Zpracování zrakových vjemů v mozku

U některých jedinců se setkáváme s nedokonalou senzomotorickou činností očí, hovoříme o tzv. poruše binokulárního vidění (nejčastěji šilhavost, tupozrakost). K  poruše může dojít hned po narození nebo v průběhu vývoje jednoduchého binokulárního vidění, tj. do věku přibližně 6 až 7 let. Porucha binokulárního vidění je nejčastější poruchou vidění u dětí předškolního věku. Léčba a nápravy této poruchy jsou limitovány věkem. Obtížný byl a stále ještě je především záchyt poruchy. Oftalmologové a ortoptici nabízejí screening zrakových vad u dětí, protože z praxe víme, že pravidelné prohlídky u praktického dětského lékaře tyto poruchy nezachytí. Důsledkem poruchy binokulárního vidění může být porucha prostorového vnímání, porucha trojrozměrného vidění, porucha pozornosti. Může dojít ke snížení zrakové ostrosti, omezení zorného pole, může být porušena konvergence a akomodace (schopnost zaostření na různou vzdálenost). To všechno má velký vliv na rozvíjení schopností a dovedností žáků, a přitom zrakové funkce žáka nebývají zhoršeny tak, abychom mohli mluvit o některé z kategorií zrakového postižení, protože na lepším oku bývá naměřen dobrý vizus (zraková ostrost) a ani zorné pole nebývá významně omezené. Přetrvávající porucha binokulárního vidění a její projevy mohou vyvářet u žáka v době povinné školní docházky významnou potřebu podpory. Žák se zrakovým postižením v předškolní době dobře připravený vyžaduje také významnou podporu, protože většina činností, které vedou ve škole k rozvoji schopností a dovedností žáků, je založena na zrakovém vnímání.

Pohled byl zobrazen 3836x od 22 březen 2017 do 29 březen 2024