Hudba je reprezentativní součástí české kulturní identity. Jména Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk, Jan Dismas Zelenka a další, jsou spolehlivými markanty, které lidé rozpoznávají ve světě jako „české".

Výročí všech výše jmenovaných a řady dalších spadají do let zakončených čtyřkou a z tohoto důvodu jsou chápány tradičně a spontánně jako Roky české hudby nejen u nás, ale i v zahraničí. V r. 1924 bylo poprvé slaveno smetanovské výročí, po válce došlo k rozšíření koncepce na českou hudbu jako takovou. Česká republika disponuje také kvalitní nabídkou jazzu a folklorních tradic, které získávají stále výraznější mezinárodní ohlas.

Roky české hudby se tedy nesoustřeďují pouze na tvorbu výročních autorů, na jeden druh či hudební žánr, ale na podporu a reflexi české hudby jako takové.

Hudba je pro Českou republiku výhodnou investicí, značkou: u kterého jiného produktu dochází k tomu, aby producent/investor plně financoval a propagoval produkt s českou značkou či logem jako je tomu u českého umění, zvláště hudby (v r. 2004 bylo v zahraničí realizována třetina z celkového počtu cca 1800 akcí, z toho z 90% pouze s finančním krytím zahraničními pořadateli)? Kde jinde, než v umění ještě můžeme smysluplně hovořit o tom, že je„české"?

Rok české hudby 2014 je programem podpořeným Ministerstvem kultury ČR ve spolupráci s resorty školství, zahraničí a místního rozvoje. Chce využít nejen spontánního zvýšení zájmu v zahraničí o českou kulturu, ale podpořit finančně, organizačně a propagačně také domácí prostředí. Využít synergií regionálních, časových i tematických, abychom zvýšili efekt a kvalitu toho, co máme a umíme. Důraz je kladen na práci s dětmi, s mládeží, na vyhledávání nástrojů pro oslovení publika, oživení různých tradičních i netradičních lokalit a prostor, spolupráci s médii, propojování lidí a projektů, vícezdrojové financování.

K tomuto účelu bylo zřízeno v r. 2011 v Institutu umění-Divadelním ústavu Informačně-koordinační centrum programu.