3.2 Specifika předškolního vzdělávání, metody a formy práce

od Průvodce RVP PV

Text RVP PV s odkazy
Přidat do kolekce

Předškolní vzdělávání se maximálně přizpůsobuje vývojovým fyziologickým, kognitivním, sociálním a emocionálním potřebám dětí této věkové skupiny a dbá na to, aby tato vývojová specifika byla při vzdělávání dětí v plné míře respektována.
Předškolní vzdělávání by proto mělo nabízet nabízí vhodné vzdělávací prostředí, pro dítě vstřícné, podnětné, zajímavé a obsahově bohaté, v němž se dítě může cítit jistě, bezpečně, radostně a spokojeně a které mu zajišťuje možnost projevovat se, bavit a zaměstnávat přirozeným dětským způsobem.
Vzdělávání má být je důsledně vázáno k individuálně různým potřebám a možnostem jednotlivých dětí, včetně vzdělávacích potřeb specifických speciálních. Každému dítěti je třeba poskytnout poskytnuta pomoc a podporua v míře, kterou individuálně potřebuje, a v kvalitě, která mu vyhovuje. Proto je nutné, aby vzdělávací působení pedagoga učitele vycházelo z pedagogické analýzy diagnostiky – z pozorování a uvědomění si individuálních potřeb a zájmů dítěte, ze znalosti jeho aktuálního rozvojového stavu jeho vývoje, konkrétní životní a sociální situace a, pravidelného sledování jeho rozvojových i vývoje a vzdělávacích pokroků. Jen tak je možno zajistit, aby pedagogické aktivity probíhaly v rozsahu potřeb jednotlivých dětí, aby každé dítě bylo stimulováno, citlivě podněcováno k učení a pozitivně motivováno k vlastnímu vzdělávacímu úsilí způsobem a v míře jemu vyhovující. byla podporována jeho poznávací motivace. Dítě se tak může dosahovat prostřednictvím vzdělávacích a rozvojových pokroků aktivit postupně rozvíjí v základních dovednostech (motorických, poznávacích atd.) vzhledem k jeho možnostem ke svým optimálním možnostem tak, aby docílilo úspěchu, který je jeho okolím oceněn a samo se může cítit cítilo úspěšné, svým okolím uznávané a přijímané.
Takovéto pojetí vzdělávání umožňuje vzdělávat společně v jedné třídě děti bez ohledu na jejich rozdílné schopnosti a učební předpoklady. V předškolním vzdělávání tak mohou být vytvářeny třídy, v nichž si děti mohou být s věkově blízké, stejně tak homogenním i věkově vzdálenější, heterogenním uspořádáním, kde mohou děti vykazovat rozdílné vzdělávací možnosti a potřeby, včetně specifických speciálních.
Rozvojové předpoklady a možnosti dětí Pro naplnění předpokladů a možností optimálního rozvoje osobnosti každého dítěte je nutné uplatňovat v předškolním vzdělávání odpovídající metody a formy práce. Vhodné jsou metody je využívání prožitkového a kooperativního učení hrou a činnostmi dětí, které jsou založeny na přímých zážitcích dítěte, podporují dětskou zvídavost a potřebu objevovat, podněcují radost dítěte z učení, jeho zájem poznávat nové, získávat zkušenosti a ovládat další dovednosti. Ve vzdělávání je třeba využívat přirozeného toku přirozený tok dětských myšlenek a spontánních nápadů a poskytovat dítěti dostatek prostoru pro spontánní aktivity a jeho vlastní plány. Učební aktivity by proto měly probíhat probíhají především formou nezávazné dětské hry, kterou se dítě zabývá na základě svého zájmu a vlastní volby1).
V předškolním vzdělávání by mělo být je v dostatečné míře uplatňováno situační učení, založené na vytváření a využívání situací, které poskytují dítěti srozumitelné praktické ukázky životních souvislostí, tak, aby se dítě učilo dovednostem a poznatkům v okamžiku, kdy je potřebuje, a lépe tak chápalo jejich smysl.
Významnou roli v procesu učení sehrává spontánní sociální učení, založené na principu přirozené nápodoby. Proto je třeba ve všech činnostech a situacích, které se v průběhu dne v mateřské škole vyskytnou, nejen v didakticky zaměřených činnostech, poskytovat dítěti vzory chování a postojů, které jsou k nápodobě a přejímání vhodné.
V předškolním vzdělávání by měly být jsou uplatňovány aktivity spontánní i řízené, vzájemně provázané a vyvážené, v poměru odpovídajícím potřebám a možnostem předškolního dítěte. Takovou specifickou formou, vhodnou pro předškolní vzdělávání v podmínkách mateřské školy, je didakticky zacílená činnost, která je pedagogem učitelem přímo nebo nepřímo motivovaná, která je dítěti nabízena a v níž je zastoupeno spontánní a záměrné (cílené, plánované) učení. Tyto činnosti mohou probíhat probíhají zpravidla v menší skupině či individuálně2) .
Didaktický styl vzdělávání dětí v mateřské škole by měl být je založen na principu vzdělávací nabídky, na individuální volbě a aktivní účasti dítěte. Pedagog má být Učitel je průvodcem dítěte na jeho cestě za poznáním, probouzet probouzí v něm aktivní zájem a chuť dívat se kolem sebe, naslouchat a objevovat, nikoliv tím, kdo dítě „úkoluje“ a plnění těchto úkolů kontroluje. Úkolován je pedagog učitel – jeho hlavním úkolem by mělo být je iniciovat vhodné činnosti, připravovat prostředí a nabízet dítěti příležitosti, jak poznávat, přemýšlet, chápat a porozumět sobě i všemu kolem sebe stále účinnějším způsobem3).
V předškolním vzdělávání je třeba uplatňovat integrovaný přístup. Vzdělávání by mělo probíhat probíhá na základě integrovaných bloků, které nerozlišují „vzdělávací oblasti“ či „složky“, ale které nabízejí dítěti vzdělávací obsah v přirozených souvislostech, vazbách a vztazích4). Obsah bloků by měl vycházet vychází ze života dítěte, být je pro ně smysluplný, zajímavý a užitečný. Realizace takovýchto bloků poskytuje dítěti širokou škálu různých aktivit a nabízí mu hlubší prožitek. Dítě tak nezískává jen izolované poznatky či jednoduché dovednosti, získaná zkušenost je komplexnější a stává se pro dítě snáze uchopitelnou a prakticky využitelnou. Dítě může získávat získává skutečné činnostní výstupy – kompetence.
I při tomto způsobu práce mohou být (a měly by být) při tvorbě jsou pro tvorbu i realizaci vzdělávací nabídky využívány metody a prostředky „klasických“ specifických didaktik jednotlivých oborů výchovně vzdělávacích činností (metodik), pokud jsou zaměřeny na práci s předškolním dítětem a pokud odpovídají psychologickým a didaktickým specifikám předškolního vzdělávání.


1) Učení dítěte na základě předávání a přijímání hotových poznatků je v předškolním vzdělávání považováno za cestu nevhodnou, resp. málo vhodnou.
2) V souladu s postupujícím věkem a vyspělostí dítěte a na základě jeho narůstajícího zájmu o činnosti, na které může navazovat systematická školní práce, může přirozeně takových činností v programu dítěte přibývat.
3) A pedagog by Učitel by měl kontrolovat sám sebe na základě autoevaluace.
4) Znamená to smysluplné propojování všeho, co bývalo uměle členěno do „výchovných složek“.

 

Poznámky k úpravám

Důvodem provedených změn v této kapitole bylo uvedení textu do souladu s platnými právními předpisy, posílení jednotnosti výkladu textu a jeho srozumitelnosti. Při úpravě ŠVP je nutné k těmto úpravám přihlédnout a uvážit, zda stávající ŠVP zůstává v souladu s RVP PV. Změna dikce textu RVP PV může v některých případech znamenat potřebu úpravy ŠVP.

Pohled byl zobrazen 6319x od 8 září 2016 do 20 únor 2020