Specifika práce s dětmi se sluchovým postižením

od Průvodce RVP PV

Doporučení, inspirace a náměty
Přidat do kolekce

   Pro výchovu a vzdělávání dítěte se sluchovým postižením předškolního věku, které je zařazeno do mateřské školy pro děti „hlavního vzdělávacího proudu“, je nezbytné vytvořit takové podmínky, které by co nejlépe stimulovaly jeho kognitivní, emocionální i psychosociální vývoj. Vzhledem k tomu, že dítě se sluchovým postižením má příjem informací limitován redukcí až absencí auditivních vjemů, je třeba vývoj struktur nezbytných pro sociální chování, edukační mechanismy a především transfer informací nutných pro celkový rozvoj stimulovat alternativními způsoby.
   V integrovaných podmínkách je v práci s dětmi primární odezírání mluvené řeči, které je limitováno nejen charakterem kinémů – faciálních obrazů jednotlivých hlásek, z nichž některé jsou velmi podobné a v některých případech téměř nerozlišitelné (Langer, 2013), ale zejména aktuální schopností dítěte spojit si pohyby úst s významem mluvených slov. Důležité jsou především podpůrné složky odezírání, k nimž patří především neverbální projevy. Nejvíce informací přijímají děti se sluchovým postižením z tváře prostřednictvím mimiky a pohledů očí, pochopení usnadňují také přirozené posunky a doprovodná gestikulace k obsahu. Kromě dostatečně intenzivního světla, které by vždy mělo dopadat na tvář toho, kdo mluví, je třeba:

  • mluvit na dítě jen při funkčním zrakovém kontaktu,
  • mluvu viditelně doprovázet mimickými projevy, které dítěti velmi usnadní identifikaci významu sdělení,
  • při dorozumívání využívat gesta nezbytná pro potvrzování porozumění a zahájení nebo ukončení komunikace (nejčastější je navazování kontaktu zrakem a hmatem),
  • používat gesta jako symboly s přesnými verbálními výrazy, které mohou vytvořit samostatný dorozumívací prostředek (např. pro vyjádření ano/ne, dobře/špatně užít pohyby hlavy, rukou, prstů), a užívat přirozené posunky pro vyjádření jednoduchých činností,
  • počítat s tím, že pro dítě může být obtížné rozdělovat pozornost mezi učitelku a předmět, s nímž je při dorozumívání manipulováno, pro funkční komunikaci je nezbytné, aby v zorném poli dítěte byla tvář učitelky i předmět,
  • akceptovat aktuální dobu, po níž je dítě schopno se soustředit,
  • zpomalit tempo řeči, dělat výraznější pauzy mezi slovy, minimalizovat souvětí,
  • při dorozumívání mluvenou řečí dbát na to, aby dítě zachytilo především první slabiku slova, protože u ní zpravidla nedochází k artikulační deformaci, a tudíž je pro pochopení celého slova důležitá,
  • počítat s tím, že se hůře identifikuje krátké slovo, při delším slově je možné využít kombinační schopnosti dítěte, slovo si domyslí podle části, které porozumělo,
  • zvážit redukci mluveného projevu z hlediska množství informací i užitých jazykových prostředků, vhodné je odkazovat pouze k věcem, které jsou v bezprostředním okolí dítěte,
  • zrakové vnímání jako základní způsob předávání informací je možné procvičovat prostřednictvím rozlišování tvarů, určování rozdílů, identifikace dvojic lišících se v jednom parametru, sestavováním celků z částí atd.

   U dětí se sluchovým postižením je kromě činností (které jsou vázané na předávání informací především verbálním způsobem) i řada aktivit vyžadujících dosažení určité úrovně pohybových dovedností a podporujících rozvoj manipulačních a pracovních činností. Dosažení očekávaných výstupů je možné pouze za předpokladu, že dětem, které preferují zrakové vnímání, bude zadání stanovených úkolů vždy názorně demonstrováno, tak, aby dítě mělo všechny dostupné informace, které by mu zajistily podmínky pro vlastní kreativitu a umožnily samostatnou činnost.
   Pokud má dítě sluchadlo nebo kochleární implantát, je vždy třeba přesvědčit se o jejich funkčnosti. U sluchadla je potřeba zkontrolovat úroveň intenzity jeho výkonu, příliš velké zesílení může u dítěte vyvolat negativní reakci, příliš slabý výkon neumožní dítěti příjem informací. Nezbytné je také umístit ušní tvarovku do boltce tak, aby nedocházelo ke zpětné akustické vazbě projevující se nepříjemným pískáním sluchadla, které znemožňuje poslech. (Kašpar, 2008)
   V kontextu RVP PV a ŠVP je u dětí se sluchovým postižením třeba zvolit adekvátní modifikaci cílů souvisejících především s jazykovým vyučováním a získáním požadované jazykové kompetence. Je však nezbytné vybavit dítě se sluchovým postižením v integrovaných podmínkách souborem funkčních vědomostí, dovedností a návyků, které mu umožní získat klíčové kompetence, vždy však s ohledem na aktuální možnosti konkrétního dítěte limitované hloubkou jeho sluchové vady, dobou, kdy vada vznikla, kognitivními předpoklady, kvalitou dosavadní péče atd.

Doporučené literatura:
KAŠPAR, Z. (2008) Technické kompenzační pomůcky pro osoby se sluchovým postižením. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka. ISBN 978-8087153-60-4.
LANGER, J. (2013) Komunikace osob se sluchovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. ISBN 978-80-244-3674-6.

   Budeme rádi, pokud se podělíte o Vaše zkušenosti se specifiky práce s dětmi s SVP v Diskuzi. V diskuzním fóru se také můžete inspirovat nebo případně zeptat ostatních na jejich zkušenosti.
   Dotazy související se specifiky práce s dětmi s SVP můžete zasílat prostřednictvím formuláře umístěného na stránkách Konzultačního centra.

Pohled byl zobrazen 725x od 14 říjen 2016 do 21 říjen 2017