Přijímání do učení zdravotně handicapovaného žáka

Přidat do kolekce

Významné legislativní změny týkající se vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami mají vliv na vzdělávání handicapovaných žáků také v oborech středního vzdělání s výučním listem
(tzv. učebních oborech). Za žáky se speciálními vzdělávacími potřebami považujeme v souladu
s novelou školského zákona[i] žáky, kteří k naplnění svých vzdělávacích možností potřebují poskytnutí podpůrných opatření. Mezi různá podpůrná opatření[ii] patří také úprava podmínek přijímání žáka
s poskytnutými podpůrnými opatřeními do odborného vzdělávání.

Pro většinu žáků přijímaných do odborného vzdělávání je dostačující, že mají potvrzení o zdravotní způsobilosti ke studiu od praktického lékaře. V případě žáků se zdravotními handicapy je však toto potvrzení často nepostačující. Nelze očekávat, že každý lékař podrobně zná, co vše a za jakých pracovních podmínek žák musí při studiu oboru zvládnout, aby jako absolvent splňoval veškeré kvalifikační požadavky na výkon profese, pro kterou se vyučil.

V případě přijímání žáků do učebních (ale i některých jiných) oborů si proto musí vedení školy vždy ověřit, zda žák splňuje podmínky zdravotní způsobilosti uchazeče pro daný obor vzdělání, pokud je stanovena. Jedná se o zásadní podmínku pro přijetí uchazeče o studium do daného oboru vzdělání. Přitom je třeba řídit se zvláštním právním předpisem. Jde o
přílohu č. 2 nařízení vlády č. 211/2010 Sb. o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání (v platném znění). Tento dokument nazvaný Onemocnění nebo zdravotní obtíže pro účely stanovení podmínek zdravotní způsobilosti uchazeče ke vzdělávání – Kategorizace je závazný pro rozhodování školy o přijetí resp. nepřijetí uchazeče ke studiu.[iii] Stanoví totiž zdravotní omezení pro jednotlivé obory vzdělání, která předurčují, zda může či nemůže být uchazeč vzhledem ke zdravotnímu stavu vzděláván v konkrétním oboru vzdělání.

Výsledné rozhodnutí o přijetí/nepřijetí takového žáka do odborné školy může velmi významně ovlivnit jeho další vzdělávací i profesní kariéru a následně i úspěšnost jeho plného začlenění do společnosti. Neslučitelnost zdravotního stavu žáka s výkonem odborných činností potřebných pro získání odborné kvalifikace se zpravidla projevuje v průběhu vzdělávání. V praxi Národního ústavu pro vzdělávání se pak objevují dotazy učitelů působících v učebních oborech na to, co mají dělat, pokud zjistili, že žák, kterého vyučují, nemůže podle jejich názoru určitý obor zvládnout. Tazatelé zároveň často uvádějí, že i kdyby tohoto žáka tzv. „se zavřenýma očima“ nechali obor absolvovat, a umožnili mu získat výuční list, stejně nebude moci ze zdravotních důvodů kvalifikovaně vykonávat povolání, ke kterému byl ve škole připravován.

V takovém případě se škola řídí pokyny ke vzdělávání žáků s přiznanými podpůrnými opatřeními stanovenými v RVP jednotlivých oborů vzdělání, aktualizovanými v Dodatku k RVP SOV z roku 2016[iv], cit.: …Žákovi, který nemůže zvládnout vzdělávání v daném oboru vzdělání z vážných zdravotních nebo jiných důvodů, škola nabídne po poradě se ŠPZ a zástupci nezletilého žáka, popř.
s jinými institucemi, jiný, pro něj vhodnější obor vzdělání (tato nabídka je učiněna žákovi včas, jakmile škola zjistí závažné překážky ke vzdělávání žáka v daném oboru vzdělání).

Takto byl řešen například případ žákyně, která byla přijata do učebního oboru Aranžér s postižením pohybového aparátu takového stupně, že byla odkázána na invalidní vozík, tj. byla tedy přijata do oboru vzdělání pro ni (vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu) naprosto nevhodnému. Pro obor vzdělání 66-52-H/01 Aranžér je totiž ve výše uvedené příloze obsahující informace o zdravotním omezení stanoveno mj. zdravotní omezení č 4, které znamená, že do oboru nemůže být přijat uchazeč/uchazečka, který má prognosticky závažná onemocnění omezující funkce horních nebo dolních končetin (poruchy hrubé i jemné motoriky). Učitelka odborného výcviku již na začátku prvního ročníku zjistila, že dívka nebude schopna zvládat pracovní úkony spojené s aranžováním výkladních skříní, interiérů, výstavek, používat potřebné technické vybavení a zvládat různé aranžérské techniky. Upozornila na to vedení školy, žákyni i její rodiče. Bylo tedy nezbytné tuto situaci rychle řešit, a to zejména s ohledem na psychiku dívky, které bylo zapotřebí nabídnout něco jiného jako náhradu za nemožnost studovat vybraný obor. Naštěstí ve škole zároveň vyučovali obor Obchodní škola, k jehož studiu nebyl zdravotní handicap dívky překážkou. Ta si mezitím po zkušenostech z odborného výcviku uvědomila, že aranžérkou se stát nemůže, a ona i její rodiče souhlasili s návrhem na její rychlé převedení do tohoto na fyzickou práci nenáročného oboru. V tomto případě tedy mohla být situace vyřešena v rámci jedné školy, ale nemuselo k ní vůbec dojít, pokud by nebyla učiněna zásadní chyby již při přijímání žákyně do vzdělávání a postupovalo by se v souladu se směrodatnými  právními předpisy.

 

PhDr. Romana Jezberová, Ph.D., NÚV, referát pro kvalitu a hodnocení vzdělávání



[i] Zákon č. 82/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále školský zákon).

[ii] Podrobný výčet podpůrných opatření uvádí § 16 odstavec 2 školského zákona.

Pohled byl zobrazen 298x od 20 duben 2018 do 14 říjen 2019