3 Jak hodnotit žáky při výuce českého znakového jazyka
Martina Hulešová, Radka Nováková, Lucie Štádlerová

Cílem této kapitoly je představit přístupy k hodnocení ve výuce českého znakového jazyka (dále ČZJ) a vysvětlit, kdy a jakým způsobem je můžeme uplatňovat. Také chceme upozornit na to, na co se učitel musí ptát předtím, než začne o hodnocení přemýšlet a připravovat je.

Jednotlivé přístupy představujeme v kontextu výuky ČZJ. Navržené rozdělení je účelové, tzn., že ve výuce nemusejí mezi těmito „typy“ hodnocení existovat přesné hranice, obvykle dochází k jejich kombinaci.

Prezentované pohledy na hodnocení ve skutečnosti také neexistují v čisté, neměnné podobě. Naopak dochází (a je to dokonce vhodné) k jejich prolínání a k přizpůsobování učitelem podle toho, jaký je cíl výuky, jaké výstupy jsou žádoucí apod.

3.1 Účel, konstrukt a způsob hodnocení

Každý z nástrojů, který využíváme k hodnocení, míří vždy k podobnému cíli. Tímto cílem je získávat informace a vyvozovat závěry o sledované úrovni jazykových dovedností a znalostí, o výkonu, činnosti a chování v cílovém jazyce. To, co pozorujeme, měříme nebo ověřujeme při testování, hodnocení apod., musíme vždy předem popsat, tedy definovat účel, konstrukt a způsob vyhodnocení.

Účel odpovídá na otázku, proč hodnotíme a k čemu a jak výsledky využijeme (rozřazení žáků do skupin, ověření jejich znalostí, zpětná vazba aj.). Účel hodnocení zásadním způsobem ovlivňuje volbu nástroje a metod hodnocení i způsob interpretace a musí být provázán s výukou. Explicitní formulace účelu hodnocení umožní i vědomou, cílenou a smysluplnou (validní) interpretaci výsledků a dovoluje sledovat nejen jednorázový výsledek žáka, nýbrž i jeho pokrok v určité oblasti.

Máme-li ujasněný cíl hodnocení, musíme definovat konstrukt, tedy zformulovat to, co testujeme nebo hodnotíme, co chceme vědět o žácích a proč, jak budeme interpretovat výsledky hodnocení vzhledem k účelu (např. chceme vědět, zda žáci dokážou v přímé komunikaci popsat svůj zážitek z výletu, použít vhodné manuální a nemanuální prostředky pro vyjádření emocí apod.). Na základě stanového konstruktu pak můžeme dobře interpretovat výsledky hodnocení, umíme říct, co žák dokáže, v jakých oblastech je jeho jazykový projev slabý a s čím si nedokáže poradit vůbec. Takový konstrukt by měl vycházet ze standardizovaných materiálů, jako jsou například kurikula, sylaby, RVP, studijní plány apod. (viz také kap. 1).

Přemýšlení o způsobu hodnocení, tedy o tom, jakými technikami a postupy nejlépe ověřit konstrukt, umožní zvolit vhodné testovací techniky nebo hodnoticí nástroje a jejich kombinace. Ty by měly odpovídat tomu, co chceme zjišťovat (konstrukt), k čemu chceme výsledky využívat (účel) a jaké podmínky (čas, technické možnosti atp.) na hodnocení máme. Zvolená technika nebo nástroje by také měly být promyšlené vzhledem k tomu, co chceme zjišťovat. Pokud například chceme zjišťovat, jak si žák poradí při setkání s neznámým neslyšícím na ulici, který chce poradit s tím, jak se někam dostat, není vhodné tuto dovednost (popsat cestu)ověřovat záznamem na video, ale je třeba ověřit ji přímou interakcí.

Níže představujeme především takové přístupy k hodnocení, které lze dobře použít při hodnocení výuky ČZJ. Pedagog i žák se musejí vyrovnat s absencí psané podoby znakových jazyků a přetvořit si nástroj fungující při hodnocení v mluvených, a tedy i v psaných jazycích do podoby vyhovující znakovým jazykům. Explicitně tedy upozorňujeme na to, že testování ČZJ v psané podobě češtiny, tj. písemné zadání a/nebo písemné odpovědi na testové otázky, byť se nabízí jako nejsnazší řešení, neověřuje znalost ČZJ, ale jazyka většinového v psané podobě. Porušují se tak podmínky stanoveného účelu i způsobu, a vytváří se tak nefunkční konstrukt hodnocení. Výjimku snad může tvořit kroužkování písmen/číslic v testu při výběru z nabídky možností. Absenci písemné podoby ČZJ by však mohly a měly suplovat videonahrávky uložené v nějakém sdíleném školním/soukromém prostoru nebo na školním/vlastním flash disku.

3.2 Načasování a frekvence hodnocení

Z hlediska načasování a frekvence hovoříme o formativním a sumativním hodnocení. Formativní hodnocení je orientováno na dosažení společného cíle žáka a učitele – podporuje další efektivní učení a kompletní porozumění probírané látce napříč tématy. Podává tak oběma informace o procesu učení průběžně: jak se žák vypořádává s látkou, jaké vynaložil úsilí, zda látce porozuměl, kde byla největší úskalí, případně jaký druh pomoci potřebuje k zvládnutí učiva. Ideálním nástrojem pro tento typ hodnocení může být například portfolio či rozhovor (podrobněji níže v podkapitole 3.4). Sumativní hodnocení nezohledňuje kontinuum výuky, odehrává se většinou na konci určitého období a jeho cílem je zhodnotit znalost jednoho konkrétního jevu/tématu/období atd. Sumativní hodnocení využívá nejčastěji jako nástroj souhrnné testy nebo zkoušení a výsledkem je obvykle udělení nějaké známky. Současné pedagogické tendence směřují k formativnímu hodnocení, nebo alespoň ke kombinaci obojího. Formativní hodnocení může totiž žáky podpořit v pozitivním procesu učení se a podporuje je ke konstruktivnímu sebehodnocení a k práci s vlastní chybou.

3.3 Zapojení osob do hodnocení

Do hodnocení mohou být zapojeni nejen učitelé, ale i samotní žáci nebo skupiny žáků apod. Za nejčastěji využívané hodnocení v našem kontextu je možné považovat hodnocení externí, kdy za pomoci různých nástrojů hodnotí buď pedagog/asistent, nebo méně často například ostatní spolužáci/vrstevníci. Mnohem prospěšnější však pro žáky, kteří se učí ČZJ, může být tzv. sebehodnocení. Sebehodnocení je jednorázovým aktem nebo kontinuálním používáním sady nástrojů, jak sám sebe ohodnotit a interpretovat svoje nedostatky, ale i klady a dovednosti a jak začít pracovat na případném zlepšení. Pro tento typ hodnocení dobře slouží portfolia a rozhovory s vrstevníky a pedagogy.

3.4 Nástroje hodnocení

Nejužívanějším nástrojem hodnocení je test. Obvykle se jedná o jednorázový akt, který přináší informace o testovaném žákovi, je zpravidla připravený předem a zadávaný a vyhodnocovaný někým jiným než testovaným, často pedagogem. Pro testování znalostí ČZJ je dobré pracovat s moderní technologií, otázky předem natočit na video a nahrát na úložiště, kde budou pro testované žáky dobře dostupné.

Nejvhodnější je využít některé z online platforem, které umožňují automatické propsání výsledků do tabulky (např. Google Forms), se kterou pak pedagog při hodnocení může pracovat. Úlohy založené na řazení odpovědí do stejných obsahových skupin nebo na lineárním srovnávání nabídky možností podle zadaných kritérií lze snadno připravit v programu (např. LearningApps.org). Je-li nutné mít test v papírové podobě, je možné pro zadání v ČZJ použít QR kód umístěný na papíře. Pomocí čtečky se poté zobrazí videa s testovými úlohami, odpovědi s výběrem z možností mohou zastupovat písmena nebo číslice z psané češtiny. Vše je třeba spárovat s videy obsahujícími projev v ČZJ.

Portfolio je nástroj pro dlouhodobé shromažďování informací o výsledcích a postupu učení žáka, jeho pokroku při učení se jazyka. Poskytuje informace učitelům a rodičům o pokroku žáka, zároveň slouží jako zpětná vazba pro žáka samotného. Je ideálním nástrojem pro formativní hodnocení. Portfolio v ČZJ by mělo být uloženo v tematických složkách buď na flash disku, nebo na školním nebo jiném úložišti (Google, OneDrive, Moodle aj.), dobře dostupném (kdykoliv a odkudkoliv) žákovi, učiteli, případně spolužákům a rodičům. Je třeba se na začátku se všemi domluvit, jaký způsob uložení je nejvíce vyhovující, a ten zvolit. Pedagog by se měl také ubezpečit, že žáci s danou technologií umějí dobře pracovat. Jazykem portfolia by měl být výhradně ČZJ, složky a dokumenty uložené na disku budou pravděpodobně pojmenované v psané češtině nebo budou opatřeny ikonou apod.

Dalším nástrojem hodnocení může být například rozhovor nebo diskuse. Obojí musí probíhat v ČZJ buď přímo (tváří v tvář), nebo přes online platformu, jako je třeba Zoom, Skype, Google Meets aj. Pro možnost vracení se k některým otázkám (obzvláště u diskuse) a pro jejich validaci a zpětnou vazbu je dobré si celý průběh nahrávat.

3.5 Interpretace a způsob sdělování výsledků hodnocení

Poslední fází procesu hodnocení je interpretace průběhu a sdělení výsledků. V případě sebehodnocení může žák svůj výsledek interpretovat sám (s pomocí učitele či bez ní) nebo využít vrstevnické hodnocení či interpretaci ve spolupráci s učitelem. Při jiných přístupech hodnocení (test, portfolio apod.) interpretuje výsledek pedagog, který hodnotí buď formálně nějakou známkou, bodovým hodnocením s nějakým vysvětlením, nebo také popisem v ČZJ. Pedagog může také hodnotit neformálním způsobem, kdy nástrojem je rozhovor s žákem nad jeho prací a výsledky, žák i pedagog mají možnost se ke všemu vyjádřit, osvětlit nejasnosti, zeptat se. Neformální sdělování výsledků se uplatňuje především v rámci formativního hodnocení, kdy cílem je nejen informovat o výsledcích hodnocení, nýbrž také probrat postoj žáka, navrhnout (společně s ním) další kroky, cestu, postupy ve výuce a učení se atd.

Závěrečná doporučení

• Stanovme si a definujme si co nejlépe účel, konstrukt a způsob hodnocení a dobře s nimi zacházejme.
• K hodnocení mějme připravený návod a popis použití. Může se nám hodit pro podobné příležitosti, případně pro kolegy.
• Dejme si pozor na přebírání konstruktů a nástrojů hodnocení z volně dostupných zdrojů, jako je internet. Nikdy nesplní naše přesné požadavky a můžeme tím poškodit především žáky.
• Vykomunikujme si s vedením školy spolehlivé technické zázemí.
• Dejme si pozor na to, v jakém jazyce a jaký jazyk hodnotíme. Kombinace dvou jazyků v rámci jednoho nástroje nepřinese relevantní informace.