5.1.1 Vzdělávací obor - Český jazyk a literatura - Jazyková výchova 2. období 1. stupně
Jazyková výchova 2. období 1. stupně
Žák
ČJL-5-2-01 porovnává významy slov, zvláště slova stejného nebo podobného významu a slova vícevýznamová
ČJL-5-2-02 rozlišuje ve slově kořen, část příponovou, předponovou a koncovku
ČJL-5-2-03 určuje slovní druhy plnovýznamových slov a využívá je v gramaticky správných tvarech ve svém mluveném projevu
ČJL-5-2-04 rozlišuje slova spisovná a jejich nespisovné tvary
ČJL-5-2-05 vyhledává základní skladební dvojici a v neúplné základní skladební dvojici označuje základ věty
ČJL-5-2-06 odlišuje větu jednoduchou a souvětí, vhodně změní větu jednoduchou v souvětí
ČJL-5-2-07 užívá vhodných spojovacích výrazů, podle potřeby projevu je obměňuje
ČJL-5-2-08 píše správně i/y ve slovech po obojetných souhláskách
ČJL-5-2-09 zvládá základní příklady syntaktického pravopisu
Minimální doporučená úroveň pro úpravy očekávaných výstupů v rámci podpůrných opatření:
žák
ČJL-5-2-03p pozná podstatná jména a slovesa
ČJL-5-2-06p dodržuje pořádek slov ve větě, pozná a určí druhy vět podle postoje mluvčího
ČJL-5-2-08p rozlišuje tvrdé, měkké a obojetné souhlásky a ovládá pravopis měkkých a tvrdých slabik
- určuje samohlásky a souhlásky
- seřadí slova podle abecedy
- správně vyslovuje a píše slova se skupinami hlásek dě-tě-ně-bě-pě-vě-mě
- správně vyslovuje a píše znělé a neznělé souhlásky
Příklad výukové aktivity pro žáky s LMP
Příklad výukové aktivity pro žáky s LMP k MDÚ ČJL-5-2-03p.pdf
Navigace
« O průvodci a úpravách (úvod) «
‹ Úpravy ŠVP‹
‹ Obsah RVP ZV ‹
« Jazyk a jazyková komunikace «
Poznámky k úpravám očekávaných výstupů a vzdělávacího obsahu
ČJL-5-2-03p pozná podstatná jména a slovesa
Očekávaný výstup je třeba chápat tak, že se jedná o slovesa, která označují činnost známou dítěti, a podstatná jména, která označují osoby, zvířata a věci opět z oblasti slovní zásoby žáka, ať už se jedná o aktivní, nebo pasivní slovník. K procvičování podstatných jmen je vhodné využití všech předmětů, které dítě obklopují, kterých se může aktuálně dotknout. Například si každý žák ve třídě najde osobu nebo věc, které se dotkne. Postupně pak jednotlivci pojmenovávají předmět nebo osobu, které se dotýkají a říkají, že se jedná o podstatné jméno (například: židle je podstatné jméno). Důležité je nechat žáka s LMP, aby mluvil mezi posledními, aby měl více času na pozorování spolužáků a porozumění tomu, co se od něj očekává. Podobně lze do hodin tělesné výchovy v rámci mezipředmětových vztahů zařazovat hry na procvičení sloves. Důležité je, aby při hře žáci činnost prováděli, pojmenovávali a spojili ji s pojmenováním slovního druhu - slovesa. Žák s LMP si fixuje pojem slovesa společně s vykonáváním a pojmenováváním konkrétní činnosti.
ČJL-5-2-06p dodržuje pořádek slov ve větě, pozná a určí druhy vět podle postoje mluvčího
Je vhodné přizpůsobit se pojmenování žáka s LMP, hlavně v okamžiku, kdy učiteli je zřejmé, že chápe význam. Při nácviku dodržování pořádku slov ve větě je třeba nechat žáka se slovy manipulovat. Je dobré si uvědomovat, že má výrazně menší schopnost představivosti, že jeho myšlení je názorné, málokdy si dokáže něco představit – v mysli si slova přeskládat jinak.
ČJL-5-2-08p rozlišuje tvrdé, měkké a obojetné souhlásky a ovládá pravopis měkkých a tvrdých slabik,
- určuje samohlásky a souhlásky, - seřadí slova podle abecedy, - správně vyslovuje a píše slova se skupinami hlásek dě-tě-ně-bě-pě-vě-mě, - správně vyslovuje a píše znělé a neznělé souhlásky
Zpočátku se žák učí rozdělení a pojmenování souhlásek pouze mechanicky. Je vhodné mu postupně vytvářet pomůcky (například tabulky, jednoduché přehledy), se kterými pravidelně pracuje a které mu pomáhají překonávat jeho deficit paměti. Pomáhají mu vybavit si požadovanou dovednost.
Žáci s LMP mají problémy v okamžiku, kdy ještě nemají zvládnutou správnou výslovnost všech hlásek.
Indikátory očekávaných výstupů
| Očekávané výstupy – 1. stupeň – 2. období | Indikátory |
| žák | žák |
| - porovnává významy slov, zvláště slova stejného nebo podobného významu a slova vícevýznamová | 1. vybere z nabídky slovo, které je významem nejblíže k zadanému slovu 2. nahradí slovo v textu slovem významově protikladným, podobným, citově zabarveným, nespisovné slovo slovem spisovným 3. vyhledá v textu slovo vícevýznamové, vysvětlí jeho další významy 4. rozhodne, zda dvojice slov splňuje požadovanou podmínku (pro opozita) |
| - rozlišuje ve slově kořen, část příponovou, předponovou a koncovku | 1. rozliší, v kterých případech se jedná o slova příbuzná a v kterých o tvary téhož slova 2. rozliší, která slova jsou příbuzná se zadaným slovem 3. určí kořen slova, část příponovou, předponovou 4. k danému slovu uvede slova příbuzná |
| - určuje slovní druhy plnovýznamových slov a využívá je v gramaticky správných tvarech ve svém mluveném projevu | 1. zařadí vyznačené plnovýznamové slovo z textu ke slovnímu druhu (podstatné jméno, přídavné jméno, sloveso, příslovce) 2. vybere z krátkého textu větu, která obsahuje/neobsahuje zadaný slovní druh 3. používá v mluveném i psaném projevu náležité tvary podstatných a přídavných jmen (kromě pravopisu přídavných jmen přivlastňovacích) 4. používá v mluveném i psaném projevu náležité tvary sloves ve způsobu oznamovacím |
| - rozlišuje slova spisovná a jejich nespisovné tvary | 1. vyhledá v textu nespisovný tvar podstatného jména, přídavného jména, slovesa a nahradí je tvary spisovnými 2. doplní do věty tvar podstatného jména ve správném tvaru a odůvodní pravopis (1. a 4. pád rod mužský životný) |
| - vyhledává základní skladební dvojici a v neúplné základní skladební dvojici označuje základ věty | 1. vyhledá ve větě základní skladební dvojici (podmět vyjádřený, nevyjádřený, několikanásobný) |
| - odlišuje větu jednoduchou a souvětí, vhodně změní větu jednoduchou v souvětí | 1. rozliší větu jednoduchou a souvětí 2. vytvoří z věty jednoduché souvětí 3. rozhodne, který větný vzorec odpovídá zadanému větnému celku |
| - užívá vhodných spojovacích výrazů, podle potřeby projevu je obměňuje | 1. nahradí spojovací výraz v souvětí tak, aby smysl zůstal zachován 2. spojí věty v souvětí pomocí vhodného spojovacího výrazu |
| - píše správně i/y ve slovech po obojetných souhláskách | 1. správně píše (doplní) i/y ve vyjmenovaných slovech a slovech s nimi příbuzných 2. píše správně z hlediska pravopisu lexikálního |
| - zvládá základní příklady syntaktického pravopisu | 1. uplatňuje základní poučení o správných tvarech příčestí minulého činného v mluveném i psaném projevu 2. doplní správně čárky do zadaného textu (několikanásobný větný člen, jednoduchá souvětí) |
Očekávané výstupy v RVP ZŠS (Čtení)
žák by měl
- psát písmena, která umí číst
- opisovat a přepisovat slabiky a jednoduchá slova
- ovládat psaní hůlkového písma
- psát písmena a slabiky podle diktátu
- opsat číslice