Specifika vzdělávání žáků se sluchovým postižením - technické pomůcky

   Technické kompenzační pomůcky pro osoby se sluchovým postižením zahrnují poměrně široké spektrum speciálních elektroakustických přístrojů, které umožňují kompenzovat sluchovou poruchu diagnostikovanou ve středním nebo vnějším uchu. Ve školní praxi je možné využívat řadu z nich a lze je dělit podle několika hledisek.

   Nejrozšířenější a také nejznámější kompenzační pomůckou jsou tzv. individuální zesilovače zvuku neboli sluchadla. Účelem sluchadel je účinnější přenos zvuku do vnitřního ucha tak, že zvuk v závislosti na svém nastavení patřičně zesílí. Dle různých kritérií se sluchadla dělí dle:

• způsobu zpracování signálu – analogová, digitální;
• konstrukčního provedení – krabičková, závěsná, nitroušní (boltcová, zvukovodová, kanálová);
• druhu vedení zvuku – vzdušné vedení, kostní vedení (vibrační sluchadla, sluchadlo BAHA).

   Kochleární implantáty jsou určené pro zcela hluché jedince nebo jedince s prakticky nevyužitelnými zbytky sluchu. Jejich princip je založen na elektrické stimulaci zachovaných vláken sluchového nervu, imitují tedy funkci poškozené kochley. Zvukový signál, zachycený mikrofonem, je podobně jako v analogovém sluchadle transformován na sled elektrických impulsů, které jsou přeneseny do implantovaného obvodu umístěného pod kůží za ušním boltcem, kde jsou dále patřičně zpracovány. Z tohoto obvodu vycházejí elektrody, které jsou zavedeny do vnitřního ucha, dráždí vlákna sluchového nervu a vyvolávají sluchové vjemy. Kochleární implantáty mohou v řadě případů výrazně eliminovat negativní důsledky sluchové ztráty a z ní vznikajícího sluchového postižení, objevují se však i různé kritické a odmítavé názory na jejich používání.

   Ve vzdělávacím procesu nacházejí časté uplatnění kolektivní pomůcky pro zesílení a přenos zvuku. Většinou přímo spolupracují s individuálními zesilovači sluchu (sluchadly nebo implantátem) a v dané chvíli tak tvoří ucelenou a propojenou soustavu.

• Indukční smyčka – mění analogový elektrický signál na elektromagnetické pole, které je sluchadlem pomocí indukčního snímače zachycováno kdekoli uvnitř celé plochy, která je smyčkou ovinuta;
• Pojítka tvořená dvěma základními jednotkami – vysílačkou a přijímačem. Vysílačka bývá obvykle umístěna za opaskem nebo v kapse mluvčího a je doplněna mikrofonem, připnutým např. ke klopě, vázance nebo svetru tak, aby byl co nejblíže ústům mluvčího. Přijímač mívá uživatel se sluchovým postižením obvykle umístěn někde na oblečení a je doplněn sluchátky, příp. malou indukční smyčkou přehozenou kolem krku. Jednou z výhod pojítek je možnost použití více přijímačů několika uživateli současně k jednomu vysílači (např. v rámci jedné vyučovací třídy), nebo naopak více vysílačů naladěných na stejnou frekvenci s jedním přijímačem. Mikrofon ani pojítko nijak nepřekáží mluvčímu v jeho pohybech, gestikulaci a nevyžadují žádnou obtížnou obsluhu.

   Díky faktu, že svět počítačů a internetu je založen zejména na vizuálních informacích (v podobě textů, obrázků, případně videí), vytváří velmi vhodné prostředí pro uživatele se sluchovým postižením. Značné uplatnění pak počítače nacházejí i při výchovně-vzdělávacím procesu osob se sluchovým postižením, a to nejen ve školních podmínkách, ale i v procesu celoživotního učení. Programátoři proto vyvíjejí různé speciální aplikace, které jsou užívány např. v rámci logopedické péče (Speech Viewer, PILP, FONO), v jednotlivých vyučovacích předmětech (různé multimediální učebnice), ale i při vyhledávání rozmanitých informací (internetové vyhledávače a vzdělávací servery). Kromě zmíněných programů je za edukační aplikace možné považovat i různé překladové a výkladové slovníky mezinárodními mluvenými jazyky a příslušnými jazyky znakovými. Ty fungují jak v podobě off-line produktů (zpravidla uložených na CD-ROM nebo DVD-ROM), tak i v podobě veřejných slovníků dostupných na internetu.

LANGER, J. a kol. (2013) Technické pomůcky pro osoby se zdravotním postižením. Olomouc: Univerzita Palackého. ISBN 978-80-244-3681-4.