Breptavost (tumultus sermonis)

Narušení komunikační schopnosti projevující se většinou extrémně zrychleným tempem řeči; často je řeč téměř nesrozumitelná. Daná osoba si v průběhu učení narušení tempa řeči zpravidla neuvědomuje. Narušeno je dýchání, artikulace, modulační faktory řeči. Působí na všechny komunikační cesty, tj. čtení, psaní, rytmus, hudebnost a chování. Má zpravidla orgánový podklad (nález na EEG), častá je také dědičná dispozice. U breptavého člověka se může vyskytnout také dezorganizace myšlení, bezobsažná řeč, chudá větná skladba, opakování hlásek, slabik i slov, nesprávná artikulace, nepravidelné (většinou zrychlené) tempo řeči, monotónní řeč. Plynulost se zhoršuje při známé činnosti (přednesu, čtení známého textu), naopak zlepšení je zřejmé při koncentraci na řečový projev, při komunikaci v cizím jazyce, při sledu otázek a krátkých odpovědí. U žáků s breptavostí se často objevuje i určitá forma dyspraxie. Při diagnostice je třeba odlišit breptavost od koktavosti, někdy se oba druhy narušené komunikační schopnosti kombinují. (Klenková, 2006)

Doporučení pro pedagogy:

• Vytvořit ve třídě klidné prostředí. Chaos a hluk zhoršuje obtíže.
• Udržovat oční kontakt se žákem.
• Snažit se upoutat žákovu pozornost.
• Nekomentovat mluvu žáka, případné pohybové projevy.
• Pomoci zorganizovat pracovní prostor.
• Učit žáka jednoduchým pracovním postupům (např. jak postupovat při řešení slovního úkolu, ale někdy i jak si nachytat věci na lavici…).
• Zohlednit obtíže ve čtení. Někdy je lepší nechat číst dítě neznámý text než text připravený.
• Nehodnotit úpravu písemností, dbát ale na to, aby psaný projev nebyl záměrně nedbalý. Pokud je ve vyšších ročnících písmo nečitelné, je možné povolit psaní tiskacím písmem nebo na počítači.
• Zohlednit případné zvláštnosti v tvorbě a formulaci vět, nesprávné používání nebo vynechávání předložek.
• Slohové práce psát s předem připravenou osnovou.
• Dát dostatek času na přípravu a kontrolu.
• U mladších žáků je někdy potřeba kontrolovat zapsání DÚ.

Specifika komunikace se žákem s breptavostí:

• Zpomalit vlastní tempo řeči, mírně prodloužit vokály, mluvit s měkkými hlasovými začátky.
• Pracovat s hlasem, mluvit relaxovaně, dělat pauzy.
• Koncentrovat se na to, co žák říká, nechat ho domluvit, potom ještě chvíli mlčet, kdyby chtěl svou výpověď rozšířit.
• Snažit se porozumět tomu co žák říká napoprvé, používat empatické parafrázování, aby žák věděl, že mu rozumíme: „Takže mi říkáš, že raději vypracuješ úkol na počítači. Rozumím tomu dobře?“
• Klademe otevřené i zavřené otázky. Dáváme dostatek času na odpověď.
• Snažíme se verbálně ocenit žáka („Lucko, moc se mi líbí, jak se připravuješ na hodiny přírodovědy.“)

Snažíme se ovlivňovat tempo mluvy žáka. Pokud se koncentruje na svůj mluvní projev, většinou se akcelerace tempa řeči sníží a zvýší se srozumitelnost. (Mlčáková 2011)