Dysartrie

Porucha motorické realizace řeči jako celku při organickém poškození CNS. Jedná se o narušení procesu artikulace, kdy nejtěžší stadium je anartrie, která se projevuje neschopností verbální komunikace. Narušení se projevuje ve složce respirační (dýchací), fonační (tvorba hlasu), artikulační (výslovnost hlásek) a v oblasti prozodických faktorů (melodie, tempo, přízvuk) (Klenková, 2006).

V oblasti respirační se jedná o problémy s dýcháním, kdy se často nadechuje uprostřed věty, objevuje se dýchání se šelestem. Ve složce fonační pozorujeme namáhavé tvoření hlasu, kolísavou sílu hlasu, na konci promluvy bývá hlas slabý šeptaný, často s tremorem. Z hlediska rezonance se jedná většinou o patologicky zvýšenou nosovost. Díky narušení činnosti svalů obličeje a jazyka bývá velmi často narušena také artikulace hlásek. Děti s touto diagnózou mají také často obtíže s polykáním a nadměrným sliněním (hypersalivací).

S dysartrií v dětském věku se nejčastěji setkáváme u dětí s dětskou mozkovou obrnou (DMO), dochází k ní následkem poškození mozku před, během a krátce po porodu. V průběhu života může být dysartrie zapříčiněna úrazem, nádorem, zánětem, intoxikací mozku.

Doporučení pro pedagogy:

• Vytvořit klidné, neuspěchané prostředí, kde se dítě bude cítit bezpečně.
• Počítat s delším časem na komunikaci se žákem.
• Vyčkat na odpověď, nedávat najevo časovou tíseň.
• V případě potřeby využít možnosti zkoušení mimo třídu nebo písemnou formou.
• Nevystavovat žáka neznámým a stresovým situacím, kdy se bude muset rychle domluvit.
• Vhodně vysvětlit ostatním spolužákům, jak mají s kamarádem komunikovat, nedovolit, aby se mu posmívali.
• Nezapomenout na to, že není důležité, jak to bylo řečeno, ale obsah sdělení.
• Zvláště u mladších dětí je vhodné mít po ruce papírové kapesníčky na osušení přebytečných slin.
• Žáka nelze přetěžovat, je vhodné měnit činnosti a polohu těla, dát prostor pro relaxaci.
• Často je vhodné zajistit speciální židli a lavici (doporučí příslušné SPC).

Specifika komunikace se žákem s dysartrií (Neubauer 2007):

• Nepředstírat, že dítěti rozumíte, většinou pozná, že to není pravda.
• Být tolerantní k pomalejší a omezenější mluvě, je třeba poskytnout dostatek času.
• Podporovat žáka k užívání krátkých vět. Při delší promluvě se řeč většinou zhorší.
• Sledovat pozorně osvětlená ústa mluvícího se snahou porozumět mu. Nikdy nemluvit současně s ním.
• Je možné zopakovat rozuměnou část sdělení, otázkou usměrnit další mluvní projev.
• Je-li žák schopen psát, poskytnout podmínky na psaní a využít maximálně psaný projev.