Dysartrie
Porucha motorické realizace řeči jako celku při organickém poškození CNS. Jedná se o narušení procesu artikulace, kdy nejtěžší stadium je anartrie, která se projevuje neschopností verbální komunikace. Narušení se projevuje ve složce respirační (dýchací), fonační (tvorba hlasu), artikulační (výslovnost hlásek) a v oblasti prozodických faktorů (melodie, tempo, přízvuk) (Klenková, 2006).
V oblasti respirační se jedná o problémy s dýcháním, kdy se často nadechuje uprostřed věty, objevuje se dýchání se šelestem. Ve složce fonační pozorujeme namáhavé tvoření hlasu, kolísavou sílu hlasu, na konci promluvy bývá hlas slabý šeptaný, často s tremorem. Z hlediska rezonance se jedná většinou o patologicky zvýšenou nosovost. Díky narušení činnosti svalů obličeje a jazyka bývá velmi často narušena také artikulace hlásek. Děti s touto diagnózou mají také často obtíže s polykáním a nadměrným sliněním (hypersalivací).
S dysartrií v dětském věku se nejčastěji setkáváme u dětí s dětskou mozkovou obrnou (DMO), dochází k ní následkem poškození mozku před, během a krátce po porodu. V průběhu života může být dysartrie zapříčiněna úrazem, nádorem, zánětem, intoxikací mozku.
Doporučení pro pedagogy:
- Vytvořit klidné, neuspěchané prostředí, kde se dítě bude cítit bezpečně.
- Počítat s delším časem na komunikaci se žákem.
- Vyčkat na odpověď, nedávat najevo časovou tíseň.
- V případě potřeby využít možnosti zkoušení mimo třídu nebo písemnou formou.
- Nevystavovat žáka neznámým a stresovým situacím, kdy se bude muset rychle domluvit.
- Vhodně vysvětlit ostatním spolužákům, jak mají s kamarádem komunikovat, nedovolit, aby se mu posmívali.
- Nezapomenout na to, že není důležité, jak to bylo řečeno, ale obsah sdělení.
- Zvláště u mladších dětí je vhodné mít po ruce papírové kapesníčky na osušení přebytečných slin.
- Žáka nelze přetěžovat, je vhodné měnit činnosti a polohu těla, dát prostor pro relaxaci.
- Často je vhodné zajistit speciální židli a lavici (doporučí příslušné SPC).
Specifika komunikace se žákem s dysartrií (Neubauer 2007):
- Nepředstírat, že dítěti rozumíte, většinou pozná, že to není pravda.
- Být tolerantní k pomalejší a omezenější mluvě, je třeba poskytnout dostatek času.
- Podporovat žáka k užívání krátkých vět. Při delší promluvě se řeč většinou zhorší.
- Sledovat pozorně osvětlená ústa mluvícího se snahou porozumět mu. Nikdy nemluvit současně s ním.
- Je možné zopakovat rozuměnou část sdělení, otázkou usměrnit další mluvní projev.
- Je-li žák schopen psát, poskytnout podmínky na psaní a využít maximálně psaný projev.