Specifika vzdělávání žáků se sluchovým postižením - komunikační přístupy

od Průvodce upraveným RVP ZV

                                                                                                                                                                                               
Doporučení, inspirace a náměty
                                                                                                                                                                                               
Přidat do kolekce

Komunikační přístupy k žákům se sluchovým postižením

   Nedostatečné sluchové vnímání způsobuje především komunikační bariéru. Absence sluchových vjemů však není důvodem k podceňování schopností žáků, s pomocí podpůrných opatření jsou schopni dosáhnout srovnatelných výsledků s těmi, kteří nejsou sluchovou vadou znevýhodněni.
   V oblasti vzdělávání žáků se sluchovým postižením existují dva základní komunikační systémy – audio-orální, reprezentovaný mluveným jazykem majoritní slyšící společnosti ve formě zvukové a grafické a vizuálně-motorický, zastoupený především znakovým jazykem, znakovaným jazykem a prstovými abecedami. Oba systémy participují ve vzdělávacím procesu a jejich vzájemný vztah se pohybuje od rovnocenného partnerství v případě bilingválního vzdělávacího přístupu až po preferenci některého z nich.
   Žáci se sluchovým postižením, kteří navštěvují školy hlavního vzdělávacího proudu, by měli zvládnout především český jazyk, zejména jeho grafickou formu. Příčinou nízké úrovně čtenářských dovedností žáků se sluchovým postižením je nedostatečné zvládnutí všech subsystémů jazyka (morfologického, syntaktického, lexikálního atd.). Slova, která nesou lexikální význam, jsou celkem bez problémů identifikována, ale jejich uspořádání podle gramatické struktury je narušováno malou schopností vybavit si morfémy nesoucí gramatickou informaci, nejčastěji se jedná o chybnou interpretaci zájmen, předložek, předpon, přípon, spojek. K nejčastějším faktorům, které ovlivňují čtení s porozuměním pak lze řadit nedostatečnou slovní zásobu, bohatou a nepravidelnou flexi českého jazyka, pojmenování na základě vnější podobnosti nebo vnitřní spojitosti atd. (Langer, Souralová, 2013)
   Podle svých možností by žáci se sluchovým postižením měli zvládnout i zvukovou formu českého jazyka, i když pro ně představuje zvýšenou psychickou a fyzickou zátěž. Jejich mluvený projev bývá obvykle velmi nápadný, mnohdy až nesrozumitelný, deformace mohou vznikat již při nesprávném dýchání či fonování, kdy hlas je kolísavý, příliš vysoký nebo naopak hluboký, chraptivý, nosový ap. Nápadná je také monotónnost hlasového projevu, protože jen velmi zřídka jsou schopni využívat modulační faktory řeči, při artikulaci si obtížně fixují zákonitosti asimilace čili vzájemného připodobňování sousedních hlásek. Důležité je porozumění především obsahu mluvní produkce, což předpokládá dostatečnou slovní zásobu, znalost gramatických pravidel a zákonitostí při tvoření vět a souvětí. Úroveň mluveného projevu má vliv na utváření sociálních vztahů v kolektivu třídy, čím méně je řeč srozumitelná, tím komplikovanější je začlenění do skupiny slyšících spolužáků.
   Žáci se sluchovým postižením, zejména neslyšící, jsou primárně odkázáni na vizuální příjem informací. Vizuálně-motorické komunikační systémy představují soubory vizuálně pohybových signálů tvořených pohyby jedné nebo obou rukou, které ukazují, napodobují nebo symbolizují jednotlivé předměty, pojmy a činnosti. K těmto systémům se řadí znakový jazyk, který je považován za přirozený jazyk neslyšících. Je zcela nezávislý na mluveném jazyce, má vlastní slovník i gramatiku. Znakovaný jazyk představuje uměle vytvořený systém závislý na mluveném národním jazyce každé země.
   Prstové abecedy patří ke grafémově definovaným manuálním systémům, které mohou reprodukovat mluvenou řeč v plném rozsahu. Při edukaci žáků se sluchovým postižením ve školách hlavního vzdělávacího proudu mají prstové abecedy své místo, protože mohou podporovat zapamatování slov a pomáhat při vizuální fixaci gramatiky českého jazyka.
   Při komunikaci je však třeba vždy respektovat dorozumívací prostředek, který preferuje žák se sluchovým postižením.

Doporučená literatura

BARVÍKOVÁ, J. a kol. (2015) Katalog podpůrných opatření. Dílčí část. Pro žáky s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu sluchového postižení nebo oslabení sluchového vnímání. Olomouc: Univerzita Palackého. ISBN 978-80-244-4616-5 (tištěná verze), 978-80-244-4690-5 (elektronická verze). Dostupné z: http://inkluze.upol.cz/ebooks/katalog-sp/katalog-sp.pdf.
LANGER, J. (2013) Komunikace osob se sluchovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. ISBN978-80-244-3674-6.
LANGER J.; SOURALOVÁ, E. (2013) Výchova a vzdělávání osob se sluchovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého. ISBN 978-80-244-3701-9.

Pohled byl zobrazen 763x od 14 září 2016 do 20 duben 2019