Narušená komunikační schopnost
Komunikace je výměna nebo přijímání a zpracování, případně vydávání informací. Ve školním prostředí se považuje za jednu z klíčových kompetencí, které má dítě ve škole získat. Komunikační kompetence jsou definovány jako soustava jazykových pravidel, která jsou předpokladem pro vznik konkrétního jazykového projevu (Petráčková, Kraus 1995, s. 404). Žák se má ve škole naučit komunikačním stylům, srozumitelně se vyjadřovat, porozumět sdělení i komunikačnímu záměru, a to jak v komunikaci verbální, tak neverbální, v podobě mluvené, čtené i psané.
Komunikační schopnost člověka je podle Lechty (Lechta 2003) narušena tehdy, pokud jedna nebo více rovin jeho jazykových projevů působí interferenčně vzhledem ke komunikačnímu záměru.
Narušená komunikační schopnost (NKS) má různorodý charakter od lehkých odchylek v artikulaci až po úplnou ztrátu schopnosti komunikovat. Projevuje se v různém věku - od obtíží při osvojování řečových schopností až po poruchy komunikace v dospělém věku. Jedinec, u kterého se NKS vyskytuje, si ji může i nemusí uvědomovat. Narušení může být dominantním projevem nebo symptomem jiného dominantního postižení (symptomatická porucha řeči).
Při sledování komunikačních schopností jedince musíme brát v úvahu nejen foneticko-fonologickou (zvukovou) rovinu řeči, zahrnující především artikulaci a fonematický sluch, ale i další 3 jazykové roviny.
Lexikálně-sémantická (obsahová) rovina obsahuje pasivní i aktivní slovní zásobu, úroveň zobecňování, porozumění řeči.
Pomocí morfologicko-syntaktické (gramatické) roviny uplatňujeme gramatická pravidla. Patří sem gramatická správnost slov, vět, slovosledu, rodu, čísla, pádu, užívání slovních druhů, tvarosloví. Pragmatická rovina je rovinou sociálního užití řeči v praxi. Zahrnuje schopnost vyjádřit rozličné komunikační záměry, požádat o něco, vyjádřit postoje a emoce, schopnost vést rozhovor, spontánně vyprávět. V poslední době je tato rovina řeči nejvíce upřednostňována.
SPC logopedické se podle vyhlášky 197/2016 zabývá diagnostikou dětí a žáků s potřebou podpůrných opatření v důsledku narušené komunikační schopnosti.
Z kategorie narušené komunikační schopnosti je v SPC diagnostikováno:
- opožděný vývoj řeči
- vývojová dysfázie
- afázie
- dyslalie
- balbuties
- tumultus sermonis
- dysartrie
- rinolalie
- palatolalie
- mutismus (případně mluvní negativismus)
- verbální dyspraxie
Do kategorie žáků s potřebou podpory ve vzdělávání jsou nejčastěji zařazováni žáci s dg. vývojová dysfázie. Prakticky vůbec se SPC nesetkává s potřebou diagnostikovat poruchy hlasu, tato diagnostika je prováděná na foniatrických pracovištích ve zdravotnictví.
SPC logopedické se zabývá také žáky se specifickými poruchami učení, které vznikly v důsledku NKS. Provádí také diagnostiku komunikační schopnosti dětí a žáků nedoslýchavých, dětí a žáků s nižší úrovní rozumových schopností, případně autistických. (V případě těchto klientů spolupracuje s příslušným SPC). V posledních letech se SPC věnuje také dětem s jiným než českým mateřským jazykem (děti cizinců). Tato kategorie již byla nově zařazena do školského zákona a prováděcích vyhlášek, proto je možno i těmto dětem poskytovat podpůrná opatření ve škole.