Koktavost (balbuties)

od Průvodce upraveným RVP ZV

                                                                                                                                                                                               
Doporučení, inspirace a náměty
                                                                                                                                                                                               

Syndrom komplexního narušení koordinace orgánů participujících na mluvení, který se nejnápadněji projevuje charakteristickým nedobrovolným (tonickým, klonickým) přerušováním procesu mluvení. (Lechta, 1990)

Mezi nejčastěji uváděné příčiny koktavosti patří dědičnost, odchylky korových nebo podkorových oblastí mozku, dyskoordinace mozkových hemisfér a poruchy metabolismu. Koktavost negativně ovlivňují vlivy sociálního prostředí, neurotizace, psychotraumata.

Komplexní syndrom koktavosti zahrnuje tři druhy symptomů: psychickou tenzi, nadměrnou námahu při mluvení a dysfluenci při řečovém projevu. Psychická tenze je charakterizována nepříjemným pocitem, vnitřní nejistotou související s verbální komunikací, s potřebou verbálně se vyjádřit na veřejnosti nebo i s představou selhání při řečové komunikaci v minulosti nebo budoucnosti. Někdy může být mlčení před začátkem promluvy ve škole chybně interpretováno jako neznalost. Nadměrná námaha se projevuje při překonávání bloků artikulačního aparátu, a to grimasami, nápadnou gestikulací, neúčelnými pohyby, ale také jako vegetativními projevy (zčervenání, zrychlení pulzu). Souvisí to s únikovým chováním, kdy se balbutik snaží překonat neplynulost, např. zvýšením hlasitosti nebo zrychlením tempa. Dysfluence (neplynulosti) mají různé podoby, např. repetice (opakování) částí slov, prolongace (tlačení hlásek nebo slabik), tiché pauzy v mluvě. Dysfluence se často ztrácejí při zpěvu, recitaci, automatismech, hraní rolí. (Lechta, 2010).

Problémem, který může u balbutiků nastat a je třeba mu předcházet, je logofobie, což není jen „strach před řečí“, ale „situační strach“, tedy strach vyjádřit osobní názor, nedůvěru v sebe. (Lechta, 1990, s. 236)

Doporučení pro pedagogy:

  • Vytvořit klidné, neuspěchané prostředí, kde se dítě bude cítit bezpečně.
  • Udržovat se žákem oční kontakt, nekomentovat způsob řeči.
  • Vyčkat na odpověď, nepřerušovat ani nepopohánět.
  • Vypozorovat situace, kdy je mluva plynulá a kdy naopak ne.
  • V případě potřeby využít možnosti zkoušení mimo třídu, nebo písemnou formou.
  • Nepoužívat postupné vyvolávání, kdy si žák odpočítává (např. po lavicích), kdy na něj přijde řada.
  • Nepoužívat hry typu „početní král“, kdy musí žák říct rychle odpověď.
  • Nevystavovat žáka neznámým situacím bez předchozí přípravy.
  • Neupozorňovat na koktavost.
  • Vhodně vysvětlit ostatním spolužákům, jak mají s kamarádem komunikovat, nedovolit, aby se mu posmívali.
  • Nezapomenout na to, že není důležitá plynulost, ale obsah sdělení.

Specifika komunikace se žákem s koktavostí (Peutelschmiedová 1994):

  • Nedoplňuj slova za balbutika, nenapovídej slova. Zhoršuješ tak situaci. Možná chce říci něco jiného, než se domníváš.
  • Vyčkej, než balbutik řekne vše, co měl na mysli. Snaž se neupadat do rozpaků.
  • Nevyvolávej pocit časové tísně. Zdůrazňuj zájem o to, co říká, ne jak to říká.
  • Kontroluj vlastní řeč. Mluv pomalu, ale přirozeně.
  • Nedávej dobře míněné rady: „Nadechni se“, „Uvolni se“, „Ještě jednou“. Čím víc se balbutik zaměří na vlastní mluvní projev, tím hůře mluví. Můžeš způsobit blokádu jeho řeči.

Nepovažuj balbutika za méněcenného. Respektuj jeho osobnost.

Pohled byl zobrazen 10060x od 23 březen 2017 do 29 březen 2024