Dyslálie

Porucha artikulace, kdy je narušena výslovnost jedné hlásky nebo skupiny hlásek rodného jazyka, ostatní hlásky jsou vyslovovány správně podle příslušných jazykových norem. (Klenková, 2006, s. 99). Mezi příčiny dyslálie patří: dědičnost, negativní vlivy prostředí, nesprávný řečový vzor, vady zraku a sluchu, nedostatky ve fonematické diferenciaci, anomálie řečových orgánů, poruchy CNS. Rozlišujeme fyziologickou dyslálii, která je vývojová, běžná asi do 5 let věku dítěte. Pokud přetrvává nesprávná výslovnost některých hlásek až do 7 let, mluvíme o prodloužené fyziologické dyslálii. Po 7. roce věku se již jedná o pravou dyslálii. Ve školním věku patří mezi nejčastěji nesprávně vyslovované hlásky vibranty (R a Ř) a sykavky (S, Z, C, Š, Ž, Č).

Dyslálie se projevuje bohatou symptomatologií. Dítě může hlásku vynechávat (ryba – yba), zaměňovat ji za jinou (ryba – lyba), vyslovovat ji nesprávně (např. velární výslovnost hlásky R), může hlásky ve slově převracet (ryba – byra), opakovat hlásku nebo slabiku (ryba – byba), vkládat do slova hlásku, která tam nepatří (ryba – rhyba).

Pokud je dyslálie neřešená a přetrvává až do školního věku, je velké riziko, že se nesprávná výslovnost promítne do čtení a psaní. Pokud se ještě přidruží nevhodné reakce okolí (rodiče, učitelé, kamarádi), může sekundárně dojít k neurotizaci dítěte.

Doporučení pro pedagogy:

• Zjistit od rodičů, zda žák dochází na logopedii a jak vypadá logopedická intervence. Pokud žák na logopedii nedochází, je vhodné rodičům návštěvu odborníka doporučit.
• Respektovat vadu výslovnosti. Nikdy na ni negativně neupozorňovat. Může dojít k neurotizací dítěte, k rozvoji psychosomatických obtíží a k situaci, kdy žák ve škole nebude chtít hlasitě mluvit.
• Pokud žák některou hlásku vyslovuje nesprávně, zohledňujeme to i ve čtení a psaní.
• S vadou výslovnosti často souvisí i narušený fonematický sluch. Žák potom v psaném projevu zaměňuje grafémy (r x l, ř x ž, sykavky, znělé x neznělé hlásky, k x t….). Jedná se o specifickou chybu, která nemůže být započítaná do hodnocení.
• U žáků s dyslálií se objevuje artikulační neobratnost, kdy při výslovnosti slovo komolí. I v tomto případě je třeba chybovost tolerovat ve čteném i psaném projevu.
• U starších žáků (pokud se za svoji výslovnost stydí) omezit hlasité čtení před třídou.
• Zamezit, aby se žák stal terčem posměchu spolužáků.

Specifika komunikace se žákem s dyslálií:

• Mluvit klidně, pomalým tempem, se správnou výslovností, působit jako správný řečový vzor.
• Nesprávnou výslovnost neopravovat, slovo raději zopakovat ještě jednou se správnou výslovností.
• Pokud má žák hlásku navozenou od logopeda a fixuje ji v mluvním projevu, je možné ji na přání rodičů opravovat v mluvě, trvat na správném přečtení.

Dát dostatek času na verbální vyjádření tak, aby si žák mohl dávat pozor na správnou výslovnost. U těžších vad hlídat pomalejší tempo, obtížnější slovo vytleskat…