5 Návrh obsahu předmětu český znakový jazyk v základním vzdělávání
Jitka Motejzíková

V této kapitole lze najít návrh obsahu předmětu ČZJ vyučovaného jako první jazyk v základním vzdělávání. Je pojatý jako seznam vybraných oblastí a témat, které je možné ve výuce využít. Při popisu složek, které by měl předmět ČZJ obsahovat, byl východiskem Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (dále RVP ZV) pro vzdělávací obor český jazyk a literatura. Členění složek bylo modifikováno s ohledem na specifika ČZJ na: jazykovou výchovu (informace o jazyku), komunikační výchovu (užití jazyka v různých komunikačních situacích pro dosažení různých cílů) a sociokulturní výchovu (informace o kultuře Neslyšících, o kultuře slyšících a jejich vzájemném působení). Více informací.

5.1 Jazyková výchova

Všechny jazykové jevy je třeba vnímat na obou rovinách: recepce (porozumění) a produkce (vlastní projev).

5.1.1 Fonologická rovina

• fonémy (tvar ruky, umístění, pohyb, mimika, orální komponent, mluvní komponent): popis jazyka, praktická realizace.

5.1.2 Slovní, resp. znaková zásoba

• rovina praktické realizace (inspiraci pro témata na rozšiřování slovní zásoby lze najít např. ve Společném evropském referenčním rámci pro jazyky, kap. 4, str. 53‒54);
• rovina metajazyková, popis jazyka:
  • znaky označující objekt, děj/stav, vlastnosti, počet, okolnosti děje (čas, místo, způsob…) → tzn. analogie slovních druhů;
  • typy sloves, zájmen, číslovek, druhy klasifikátorů a specifikátory tvaru a rozměru;
  • znaky označující konkrétní objekty / abstraktní jevy;
  • znaky s nadřazeným a podřazeným významem a znaky významem souřadné;
  • homonyma, antonyma, synonyma (rozdíly ve využití různých synonym v konkrétní situaci);
  • znaky s neutrálním významem a znaky s významem citově zabarveným (kladně, záporně);
  • vlastní jména (jména osob, obcí, institucí…);
  • ukázky variant znaků podle: místa (regionální varianty), věku uživatelů (dětské znaky, znaky, které používá mladší/starší generace uživatelů ČZJ), pohlaví (ženy/muži);
  • znaky pro odbornou oblast, povolání (tzn. termíny);
  • přímá/nepřímá pojmenování;
  • specifické znaky;
  • úvod do lexikografie: typy slovníků ČZJ (překladové, výkladové a terminologické), způsob jejich používání, výhody/nevýhody;
  • obohacování slovní zásoby: způsoby rozšiřování lexika v ČZJ (kompozita, znaky odvozené, výpůjčky z jiných znakových jazyků, znaky ovlivněné mluvenou češtinou – zkratky, kalky…).

5.1.3 Gramatika

• znakový jazyk – přirozený jazyk, rozdíl mezi znakovým jazykem a pantomimou;
• využití prostoru (topografický, syntaktický prostor) pro vyjádření různých významů: prostorové vztahy, různé typy sloves, osobní zájmena, využití prostoru při vyprávění, odkazování;
• využití mimiky / nemanuálních prostředků jako gramatického činitele (oproti využití mimiky pro vyjádření emocí): typy tázacích vět, zápor, rozkaz, podmínka, přání atd.;
• pravidla slovosledu;
• vyjádření času (minulost, přítomnost, budoucnost), mnohosti, ohraničenosti a neohraničenosti děje (aspekt);
• lineárnost vs. simultánnost (využití prostoru, nemanuálních prostředků, klasifikátorů, modifikace znaků, simultánní konstrukce aj.);
• ukázky jiných národních znakových jazyků (mají podobná gramatická pravidla, ale odlišnou slovní zásobu);
• mezinárodní znakový systém (ukázka).

5.1.4 Kontakt ČZJ a českého jazyka

• základy kontrastivní lingvistiky českého jazyka a ČZJ, základní společné a odlišné rysy ČJ a ČZJ;
• ČZJ vs. znakovaná čeština;
• mluvní komponenty, tvorba nových znaků (viz odd. 5.1.2 – obohacování slovní zásoby, znaky ovlivněné mluvenou češtinou);
• prstová abeceda (dvouruční a jednoruční – jejich funkce);
• základní pravidla překladu mezi oběma jazyky;
• praktická realizace překladu.

5.2 Komunikační výchova

5.2.1 Obecné kompetence (výběr)

• správně artikulovat znaky, srozumitelně se vyjadřovat (např. přiměřené tempo, velikost znaků v prostoru, zřetelné znakování…);
• reflektovat, co je základem výpovědi v ČZJ: znak vyjadřující subjekt (původce děje), znak vyjadřující děj a znaky nesoucí informace o dalších okolnostech děje; posuzovat úplnost a neúplnost sdělení v ČZJ;
• rozlišit druhy výpovědí podle postoje mluvčího (otázka, oznámení, rozkaz, prosba), být schopen použít vhodné jazykové prostředky k jejich vyjádření;
• rozlišovat podstatné i okrajové informace ve sdělení;
• v projevu odlišovat fakta od názorů a hodnocení, ověřovat fakta pomocí otázek;
• vyjádřit a pojmenovat vlastní emoce a být schopen je reflektovat i u ostatních lidí;
• rozlišovat komunikační záměr partnera v rozhovoru – rozpoznat manipulativní komunikaci a zaujmout k ní kritický postoj;
• obhájit svůj názor vhodnými a věcnými argumenty a přesvědčit ostatní účastníky komunikace o svém názoru (schopnost argumentace);
• vést rozhovor (interview) v roli dotazovatele/dotazovaného;
• rozlišit humor ve sdělení a umět ho použít ve vlastním projevu;
• naučit se techniky kompenzace (např. při neznalosti znaku pro daný pojem);
• zvládnout reflexi vlastního projevu a opravu chyby;
• rozlišovat formální a neformální vyjádření v ČZJ a oboje vhodně používat podle komunikační situace (volba vhodné slovní zásoby, neverbální chování aj.);
• dosáhnout svého záměru v různých komunikačních situacích (osobní, veřejná);
• být schopen sebeprezentace / prezentace své práce před publikem;
• dorozumívat se prostřednictvím tlumočníka ČZJ, znát způsoby zajištění tlumočníka a principy jeho práce (např. práce s přípravou pro tlumočníka na referát, etický kodex tlumočníka apod.);
• vyhledávat informace v různých typech médií (internet – různé webové stránky, časopisy pro neslyšící, vysílání pro neslyšící…);
•  umět pracovat s dostupnými materiály pro výuku ČZJ.

5.2.2 Souvislý projev

• reprodukovat různé typy zhlédnutého projevu v ČZJ (živého, reprodukovaného), vlastními slovy interpretovat hlavní myšlenku projevu;
• být schopen klást otázky na základě zhlédnutého projevu (živého, reprodukovaného) s cílem získat doplňující informace;
• sestavit osnovu vyprávění a vytvořit projev v ČZJ s dodržením časové posloupnosti;
• dodržet kohezi a koherenci projevu, tj. soudržnost obsahu (projev má začátek, konec, hlavní myšlenku; informace na sebe plynule navazují);
• uspořádat informace v projevu v ČZJ s ohledem na jeho účel, např. popis zážitku, argumentace, monolog/dialog, recept, návod (instrukce), referát (i odbornějšího stylu), pozvánka, zpráva, oznámení, reportáž, interview atd.;
• konverzace.

5.2.3 Umělecký projev / kreativní práce s jazykem

• rozlišovat věcné/neutrální vyprávění v ČZJ a projev, který využívá různých prostředků k vytvoření estetického dojmu;
• reprodukovat zhlédnutý umělecky zaměřený projev v ČZJ, divadelní hru v ČZJ (projev autorský, tlumočený) aj.; jednoduše popsat děj, způsob vyprávění, vlastními slovy interpretovat hlavní myšlenku projevu, formulovat vlastní dojmy, názor/hodnocení;
• kreativní práce s jazykem: hry s jazykem, vlastní umělecky zaměřený projev v ČZJ;
• storytelling (různé perspektivy vyprávění: perspektiva pozorovatele / přímého účastníka situace, střídání rolí).

5.2.4 Pravidla komunikace

• znát základní pravidla komunikace s neslyšícími: oční kontakt, (vhodný) způsob upoutání pozornosti a navázání a udržení kontaktu;
• vést dialog: schopnost zahájit, vést, přerušit a ukončit rozhovor, schopnost vnímat druhého – předávat si role;
• znát pravidla slušného chování.

5.3 Sociokulturní výchova

• znát obsah pojmu kultura;
• znát shody a rozdíly mezi kulturou Neslyšících a slyšících lidí;
• srovnání: pravidla komunikace slyšících lidí a se slyšícími lidmi oproti pravidlům komunikace neslyšících a s neslyšícími lidmi (vč. neverbálního chování, základních zdvořilostních norem);
• postoje slyšící společnosti k lidem se sluchovým postižením (většina vs. menšina, medicínský vs. kulturní pohled);
• znát různé skupiny lidí se sluchovým postižením: Neslyšící, neslyšící, nedoslýchaví, ohluchlí, lidé s kochleárním implantátem – společné znaky, rozdíly, různé potřeby;
• historie neslyšících (např. významné události a osobnosti z české a světové historie, historie uznání ČZJ v ČR – legislativa);
• zvyky, tradice, pravidelné události (kultura, sport, společenské události…);
• umění: divadlo, pantomima, storytelling, humor, poezie v ČZJ, výtvarné umění aj.;
• osobnosti ve světě neslyšících (herci, umělci, politici…);
• ukázky médií pro neslyšící v ČZJ: Tiché zprávy, Multimediální tvůrčí dílna, Zprávy v ČZJ, Televizní klub neslyšících, časopisy…;
• organizace neslyšících a pro neslyšící;
• aktuální dění ve světě neslyšících (ČR, svět).

5.4 Ostatní

• znát pravidla pro tvorbu projevu v ČZJ zaznamenávaného na videu;
• ovládat technické zaznamenávání projevu v ČZJ: střih a úprava videa;
• používat programy nebo mobilní aplikace na ukládání, posílání či zveřejňování sdělení/videí v ČZJ (např. YouTube, WhatsApp aj.).

 Závěr

Uvedený seznam témat není uzavřený a kompletní, to ani vzhledem k rozsahu této kapitoly není možné. Text je zamýšlen jako inspirace pro učitele ČZJ a také jako podklad k diskusi nad tím, co by mělo a mohlo být náplní předmětu ČZJ.

Je potřeba si uvědomit, že výuka ČZJ neobsahuje pouze jazykovou výchovu, důležité je učit jazyk v kontextu kultury, jejíž je součástí (sociokulturní výchova). Klíčové však také je – a zdá se, že tato část dostává při výuce ČZJ nejmenší prostor – vést žáky k tomu, aby uměli jazyk účelně a také kreativně využívat v různých situacích a pro dosažení různých komunikačních cílů (komunikační výchova). Propojením všech částí se výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že se žáci jazyk naučí v celé jeho šíři.