Úvod

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

předkládáme Vám publikaci, která vznikla v rámci úkolu Národního pedagogického institutu České republiky (NPI ČR) jako součást metodické podpory učitelů českého znakového jazyka (dále ČZJ). Navazuje na předcházející publikaci Výuka českého znakového jazyka pro žáky se sluchovým postižením. 1. část, která poskytla úvodní vhled do problematiky výuky ČZJ.

Autorský tým publikace tvoří odborníci z oblasti jazykového vzdělávání a Neslyšící učitelé ČZJ. Ti prezentují obsah kapitol, jichž jsou spoluautoři, v ČZJ v elektronické verzi publikace.

Tento text si klade dva základní cíle:

• praktický (pomoc Neslyšícím učitelům předmětu ČZJ v jejich každodenní práci),
• teoretický (výběr takových teoretických bází, které jsou aplikovatelné na vyučování ČZJ).

V následujících čtyřech kapitolách se zabýváme tématy, která vnímáme jako příhodná pro výuku ČZJ ve školách vzdělávajících žáky se sluchovým postižením: plánování výuky ČZJ (kapitola 1), vyučovací postupy (kapitola 2), hodnocení žáků (kapitola 3), práce s heterogenní skupinou a s klimatem třídy při výuce ČZJ (kapitola 4). Teoretická východiska doplňují v textu zkušenosti učitelů z praxe, viz dále.

Text je tvořen zejména k praktickým účelům, proto teoretická východiska podepíráme zaznamenáním praktických zkušeností, tipů, příkladů, doporučeními autorů a širšího týmu spolupracovníků.

Z časových a prostorových důvodů nelze témata související s výukou ČZJ představit komplexně, proto čtenáře seznamujeme jen s vybranými problémy a s klíčovými informacemi, které si lze doplnit dalším studiem zdrojů uvedených v seznamu literatury.

Při práci na kapitolách postupujeme následovně:

• čerpáme z teoretických statí (např. z didaktiky češtiny a didaktiky češtiny jako druhého jazyka) pro žáky bez sluchového postižení, z materiálů k výuce cizích jazyků psaných a ze zkušeností odborníků v oblasti výuky ČZJ i češtiny pro slyšící populaci (zejména učitelů z praxe i teoretiků z řad širšího týmu),
• text přizpůsobujeme aktuálnímu stavu výuky ČZJ (např. podmínkám výuky, školnímu vzdělávacímu programu, vlivu komunity, nedostatku zdrojových dokumentů) a navrhujeme možné spojení teorie s praxí.

Pokud nenacházíme oporu v teoretických materiálech, užíváme nové termíny (např. vyučovací postup, názorný vyučovací postup inspirovaný audiovizuální metodou). Neklademe si za cíl zavádět či doporučovat terminologii a postupy pro obor didaktika ČZJ, zároveň však touto publikací otevíráme prostor pro důležité diskuse, které budou posunovat vývoj daného oboru kupředu. Sdílené nápady a názory mohou představovat materiál pro vznik dalších textů a publikací. Považujeme proto za přínosné, aby si čtenáři své postřehy zaznamenávali a podíleli se na vytvoření podobných statí.

Pro účely této publikace autorský tým vychází z následujících skutečností:

Školy realizující výuku ČZJ

Předpokládáme, že výuka ČZJ probíhá nejčastěji na školách zřízených podle § 16 odst. 9 školského zákona pro žáky se sluchovým postižením. Realizována může být rozdílným způsobem, např. jako předmět speciálně pedagogické péče nebo v rámci integrovaného předmětu komunikační výchova.

Osoba vyučujícího ČZJ

Vyučující osobou ČZJ je Neslyšící učitel (nebo Neslyšící asistent pedagoga), tj. člen jazykové a kulturní menšiny, jehož kompetence v ČZJ jsou na velmi vysoké úrovni. Předpokládáme, že se jedná o pedagoga s dobrou znalostí češtiny a se schopností jazykové komparace (mezi ČJ–ČZJ), Zároveň by mělo jít o člověka s výbornými kompetencemi pedagogickými, sociokulturními a technickými (potřebnými k pořizování a upravování videozáznamů projevů v ČZJ).

Pojetí vyučovacího předmětu ČZJ

Cílem jazykové výuky na školách je rozvoj jazyka jako nástroje komunikace, nabývání informací o jazyce a o kultuře. Žák je tedy veden nejen k adekvátnímu vyjadřování v konkrétní komunikační situaci (tzn. k volbě vhodných jazykových prostředků, vhodného stylu pro vyjadřování), ale i k pojmenování jednotlivých jazykových jevů (např. číslovky) – vyučuje se tedy nejen jazyk, ale předávají se i poznatky o jazyce. Domníváme se, že ne všude je předmět ČZJ realizován takovým způsobem, resp. jej nedokážeme zobecnit, neboť se na jednotlivých školách liší školní vzdělávací programy, přístupy učitelů, materiály využívané ve výuce atd. V této vývojové situaci nelze zodpovědně odhadovat, jakým směrem se bude vyučovací předmět ČZJ v budoucnosti profilovat. Tuto skutečnost je třeba mít na paměti během čtení této publikace.

Složení vyučovaných skupin z pohledu nabývání jazyka

Běžnou třídu žáků ve školách pro žáky se sluchovým postižením obvykle tvoří dvě skupiny:

• neslyšící žáci, kteří si ČZJ osvojují od raného dětství (nejčastěji v rodině),
• žáci, kteří se s ČZJ seznamují až ve školním prostředí.

V první skupině jde o žáky, pro které je ČZJ prostředkem komunikace mezi rodinnými příslušníky. Jejich schopnosti a dovednosti v ČZJ a množství informací o světě jsou na úrovni jazyka prvního, neboť mají dostatek zkušeností s jeho užíváním. 

Druhou skupinu ve třídě představují žáci, kteří ČZJ jakožto nástroje k plnohodnotné komunikaci nabývají až s nástupem do takových škol, v nichž je ČZJ základním komunikačním prostředkem. U těchto žáků není jednoznačně zřejmé, zda ČZJ je jazykem prvním nebo jazykem druhým a/nebo zda mají zcela jinou úroveň (vyrůstali v bezjazyčí, např. v kontextu izolovaných výrazů). Úroveň vyjadřovacích schopností v ČZJ je u žáků, pro které je ČZJ jazykem prvním, a u žáků, pro které je ČZJ jazykem druhým, odlišná, často obtížně srovnatelná. Z tohoto hlediska je v praxi českého školství pro žáky se sluchovým postižením běžná výuka ČZJ v rámci heterogenní skupiny.

Vyučovací postup

V didaktikách jazyků je běžně zaveden termín metoda. Avšak vzhledem k tomu, že se v surdopedii označení metoda používá k vyjádření jiných významů (např. pro popis způsobu komunikace, srov. orální metoda apod.), rozhodli jsme se místo tohoto pojmu v publikaci používat termín vyučovací postup.

Doufáme, že předkládaná publikace poskytne učitelům ČZJ právě takovou pomoc a podporu ve výuce, kterou pro svou práci potřebují.