4 Osobnost učitele českého znakového jazyka: vzdělání a kompetence
Zuzana Hájková

Hlavním cílem této kapitoly je popsat profil učitele předmětu ČZJ a stanovit kompetence potřebné pro výkon této profese. Zaměří se zejména na oblast jazykových, pedagogických a sociokulturních, popř. dalších užitečných kompetencí. Pozornost bude dále věnována také možnostem vzdělávání pro učitele ČZJ a v neposlední řadě i potřebné (sebe)reflexi výuky.

Praktická realizace výuky ČZJ naráží v České republice na několik problémů. Školský zákon explicitně neuvádí, že mají školy povinnost zahrnout do výuky neslyšících žáků předmět ČZJ (srov. kap. 1). Dokument, který by stanovil, jak a co žáky v předmětu ČZJ učit, není k dispozici. Rámcový vzdělávací program není pro tento předmět zpracován (návrh na to, jakým oblastem je možné se ve výuce ČZJ věnovat, lze nalézt v kap. 5). Při stanovení náplně předmětu může být problémem také poměrně krátká doba výzkumu ČZJ – dosud získané informace se stále nemohou srovnávat s lingvistickými poznatky o češtině. Výuku může znesnadňovat i různorodé složení žáků ve třídě, jejich různá jazyková úroveň (srov. kap. 7, odd. 7.2.2) i nedostatek učitelů, kteří mohou ČZJ kompetentně vyučovat.

Tuto publikaci tedy považujeme za první snahu se otázce výuky ČZJ věnovat podrobněji. Informace, které zde budou prezentovány, jsou výsledkem diskusí vedených s učiteli předmětu ČZJ.

4.1 Vzdělání učitelů ČZJ

Situace týkající se předmětu ČZJ není jednoduchá i z dalšího důvodu. Nikdo ze stávajících učitelů ČZJ, kteří na školách působí, nemá aprobaci pro předmět ČZJ,a to proto, že v současné době neexistuje v České republice žádný vysokoškolský vzdělávací program, který by jim získání této kvalifikace umožnil (srov. také kap. 1, odd. 1.2 a kap. 7, odd. 7.3). Většina pedagogů absolvovala studium oboru speciální pedagogika nebo oboru čeština v komunikaci neslyšících (ČNES) v Ústavu jazyků a komunikace neslyšících na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Dobrou zprávou ale je, že ve školách pro žáky se sluchovým postižením obecně přibývá neslyšících pedagogů.

Absolvování oboru speciální pedagogika pro naplnění zákonných povinností sice stačí, pro samotnou výuku ČZJ je však nedostačující, a to zejména proto, že studium je spíše obecně zaměřené a ČZJ se věnuje jen okrajově. Obor ČNES je naopak primárně lingvisticky zaměřený obor specializující se na výzkum ČZJ, díky kterému lze získat mnoho poznatků o jazyce aplikovatelných ve výuce ČZJ na základních školách, nezaměřuje se ale příliš na pedagogické kompetence potřebné pro výuku jazyka. Jako ideální řešení komplexního vzdělání učitele ČZJ se tedy jeví absolvování obou zmiňovaných oborů.

V případě, že si absolvent speciální pedagogiky nemůže vzdělání doplnit v rámci studia ČNES, existují další možnosti vzdělávání. Doporučujeme vybírat z kurzů určených budoucím lektorům nebo neslyšícím pedagogům, které vedou odborníci z řad absolventů oboru ČNES. Na základě našich zkušeností doporučujeme kurzy s časovou dotací alespoň 100 hodin v rámci půlročního nebo ročního kurzu. Tyto kurzy však nenahrazují požadované vzdělávání dle zákona o pedagogických pracovnících, pedagog v nich ale může získat užitečné informace do výuky.

Vysokoškolským titulem ale vzdělávání učitele ČZJ nekončí. Je potřeba průběžně pracovat na sebevzdělávání, a to prostřednictvím odborné literatury nebo účastí na odborných přednáškách a konferencích. Znakové jazyky se stále vyvíjejí, a je proto důležité sledovat aktuální informace týkající se jazykového výzkumu. Přednášky pro veřejnost související se znakovými jazyky a kulturou Neslyšících pořádá např. zmiňovaný obor ČNES nebo Znakovárna.

Další možností, jak získat užitečné informace, je členství v Asociaci neslyšících pedagogů a neslyšících lektorů, která jednou ročně pořádá setkání neslyšících lektorů a pedagogů. Za přednáškami a konferencemi týkajícími se lingvistiky znakových jazyků a kultury Neslyšících je možné vycestovat také do zahraničí. Doporučit lze např. evropskou organizaci European Network of Sign Language Teachers (ENSLT), pořádající jednou za tři roky konferenci LESICO, která byla poprvé organizována v Praze v roce 2013.

4.2 Osobnost učitele ČZJ

Domníváme se, že vhodným učitelem ČZJ je učitel Neslyšící, tj. člen jazykové a kulturní menšiny. Jako Neslyšící totiž splňuje několik důležitých hledisek potřebných pro výuku ČZJ. Baker Shenk – Cokely (1999) navrhují 4 kritéria, která je potřeba splnit, aby byl člověk uznán členem komunity Neslyšících:

• Musí se jednat o člověka se sluchovým postižením.
• Musí ovládat znakový jazyk na velmi dobré úrovni.
• Je aktivní ve věci ochrany a podpory komunity Neslyšících (např. se zajímá o problematiku skrytých titulků v televizi).
• Je činný v rámci komunity Neslyšících, tj. účastní se různých společenských a kulturních akcí Neslyšících, je členem organizací, spolků nebo klubů a aktivně se zajímá o dění v komunitě.

Za klíčová považují autoři první a druhé kritérium: musí se jednat o člověka se sluchovým postižením, který velmi dobře ovládá znakový jazyk. Jako člověk neslyšící či nedoslýchavý je učitel pro žáky důležitým identifikačním vzorem. Pokud žáci uvidí neslyšícího člověka, který vykonává pedagogickou profesi, mohou se s ním identifikovat, což bude mít pozitivní vliv na vnímání jejich vlastní identity. Podrobněji k tématu viz diplomovou práci Zvonka (2001).

4.3 Jazykové kompetence

4.3.1 Kompetence v ČZJ

Samotný stupeň sluchového postižení nebo jazykové prostředí, ze kterého učitel ČZJ pochází, nejsou rozhodující. Klíčové je, aby byl ČZJ jeho hlavním komunikačním prostředkem, který je zvyklý používat od dětství a ovládá jej na vysoké úrovni. Pedagog má zodpovědnost za kvalitu ČZJ, který žákům předává. Měl by pro ně být jazykovým vzorem.

Praktická znalost ČZJ je pro učitele základem. Důležité ale také je, aby uměl jazyk reflektovat, popsat jeho strukturu a fungování, pravidla jeho užití jak teoreticky, tak i na konkrétních příkladech, a tyto poznatky efektivně předávat svým žákům (lingvodidaktické kompetence).

Tak jako se slyšící žáci ve výuce českého jazyka učí např. o přísudku a podmětu, měli by se i neslyšící žáci dozvědět o gramatice a struktuře ČZJ – o druzích klasifikátorů, o simultánnosti znakových jazyků atd.

Z materiálů, které popisují strukturu ČZJ, je možné využít DVD oboru ČNES (více viz kap. 8, odd. 8.1.1.2) a tištěnou publikaci Kuchařové (2005) nebo publikaci Macurové – Zbořilové a kol. (2018). V rámci projektu České komory tlumočníků českého znakového (ČKTZJ) vznikla řada DVD, které se zabývají vybranými gramatickými tématy (více viz kap. 8, odd. 8.1.1.2). K přečtení lze doporučit také sérii článků „Poznáváme český znakový jazyk“, které vycházely v časopisu Speciální pedagogika v letech 2001–2016 (viz seznam vydaných textů na konci tohoto článku). Na webových stránkách Ústavu jazyků a komunikace neslyšících jsou průběžně publikovány různé materiály zabývající se lingvistickými tématy, je proto dobré tyto stránky sledovat.

4.3.2 Kompetence v českém jazyce a schopnost jazykové komparace

Pro učitele je kromě ČZJ bezpodmínečně nutná také znalost jazyka českého – máme na mysli kompetence v psané češtině. Důvodů je hned několik. Neslyšící žijí na území České republiky, musí tedy jazyk většiny ovládat. V § 6 odst. 2 vyhlášky č. 27/2016, o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, se uvádí, že škola má zajišťovat žákům, kteří preferují ČZJ, souběžné bilingvální vzdělávání jak v ČZJ, tak v psané češtině. Učitel by tedy měl být pro žáky jazykovým vzorem jak pro ČZJ, tak pro psanou češtinu. Uvidí-li žáci, že učitel dobře ovládá psanou češtinu, bude je to motivovat k lepším výsledkům.

Češtinu navíc učitel potřebuje pro vlastní vzdělávání, protože většina odborných materiálů k lingvistice ČZJ a kultuře Neslyšících je publikována v češtině. Znalost obou jazyků, českého i ČZJ, je důležitá také pro to, aby učitel mohl ve výuce využít srovnání obou jazyků, například při překladu z jednoho jazyka do druhého.

Na různých překladových cvičeních může učitel žákům vysvětlit fungování obou jazyků. Pomocí komparace musí učitel umět vysvětlit, co mají jazyky společné a co odlišné. Podstatné také je, aby dokázal žákům vysvětlit, že oba jazyky mají rovnocenné postavení. Jen tak mohou být na ČZJ, svůj přirozený jazyk, hrdí a bránit ho před případnými nepodloženými argumenty, které jeho status marginalizují.

S ověřením, jaké úrovně v češtině učitel dosahuje, mu může pomoci CEFR. CEFR popisuje úrovně ovládnutí cizího jazyka (úrovně A1 až C2), přičemž úroveň A1 je označení pro začátečníka a úroveň C2 je úroveň rodilého mluvčího (více viz kap. 2, odd. 2.1). CEFR je vhodný také pro neslyšící, protože čeština je pro ně jazykem cizím. Učitel ČZJ by měl dosáhnout minimálně úrovně B1 (čím vyšší úrovně dosáhne, tím lépe). Úroveň B1 zmiňujeme proto, že v rámci nové státní maturity pro neslyšící je právě tato úroveň při maturitní zkoušce vyžadována – podrobněji viz www.novamaturita.cz (pro více informací viz také Andrejsek, 2018). Pokud si chce učitel svoji jazykovou úroveň ověřit, může si prostudovat dokument CEFR nebo využít nabídky různých webových stránek, které jazykové znalosti testují. Výsledky obecných testů však mohou být zkreslené, protože testy obsahují také poslechovou část, která je pro neslyšící nevhodná.

4.4 Pedagogické kompetence

Vedle jazykových předpokladů jsou pro práci učitele ČZJ velmi důležité pedagogické kompetence. Pedagogické kompetence jsou základem pro všechny učitele. Není samozřejmé, že každý neslyšící člověk ovládající ČZJ bude dobrým učitelem (srov. kap. 1, odd. 1.2). Učitel by se měl umět přizpůsobit potřebám žáků a aktuální situaci ve výuce a měl by žáky dokázat také vhodně motivovat. K tomu např. slouží střídání různých výukových metod. K tématu pedagogických kompetencí existuje velké množství materiálů ať už v tištěné nebo elektronické podobě (např. k tématu hry a kultury Neslyšících viz diplomovou práci Kosinové, 2006).

Mezi další pedagogické kompetence učitele ČZJ patří schopnost umět si připravit a vést hodinu a vhodně ji strukturovat. Učitel by měl žákům dávat kvalitní zpětnou vazbu na jejich práci, měl by umět pracovat s jejich chybami aj. V dlouhodobém horizontu to pak znamená zvládnout rozvržení učiva na daný časový úsek a stanovení si intenzity opakování a postupného rozšiřování učiva tak, aby se žáci mohli látku efektivně naučit.

4.5 Sociokulturní kompetence

Jedná se o široké téma, v rámci kterého se učíme např. pravidlům komunikace daného jazykového a kulturního společenství, chování typickému pro danou skupinu, poznáváme její svátky, historii, důležité osobnosti, organizace atd. (podrobněji viz kap. 2, odd. 2.3.2.2; Komorná – Nedbalová, 2019 nebo Společný evropský referenční rámec pro jazyky, 2002, s. 104–105).

Učitel by však měl znát nejen specifika jazykové a kulturní menšiny Neslyšících, ale také většinové společnosti slyšících Čechů. Měl by být schopen na příkladech žákům ukázat, v čem jsou tyto dvě skupiny stejné a v čem odlišné. Důležité je učit žáky respektu k oběma kulturám.

K tématu sociokulturních kompetencí lze doporučit materiály publikované ČKTZJ a materiály vytvořené oborem ČNES (více viz kap. 8, odd. 8.1.3) a bakalářskou práci Kosinové (2006). Doporučené zdroje jsou pouze informačním základem, který je potřeba si doplňovat o aktuální dění v komunitě Neslyšících (např. vznik nových organizací, změna předsedů organizací).

Učitel musí být připraven řešit nečekané situace, které ve výuce nastanou. Musí mít také dobrý přehled o aktuálním dění. Je důležité, aby věděl, kde hledat potřebné informace. Dobrým zdrojem je v současné době Facebook, kde je možné najít mnoho informací o organizacích neslyšících a nedoslýchavých. Na internetu lze sledovat také dění v zahraničí, např. WFD (Světová organizace neslyšících), EUD (Evropská unie neslyšících) nebo EUDY (Evropská unie neslyšící mládeže).

4.6 Další kompetence

Mezi další důležité kompetence patří schopnost práce s technikou, kterou musí učitel zvládat alespoň na základní úrovni, tzn. měl by umět pracovat s počítačem, spouštět prezentace, pracovat s internetem, natočit a následně upravit video a vložit ho na YouTube. Ve výuce je možné využít např. také QR kódů, které dokážou po načtení chytrým zařízením zobrazit a přehrát video ve znakovém jazyce. Natáčení, úprava, střih videa a vše, co souvisí s technikou a technologiemi, je pro žáky zajímavé a může je pozitivně motivovat pro práci ve výuce.

Práce s technologiemi je ve výuce ČZJ žádoucí zejména proto, že se jedná o vizuální jazyk a je tedy nutné ho pro potřeby výuky prezentovat prostřednictvím vizuálního média. To nelze bez dovednosti užívat moderní technologie, které se neustále vyvíjí. Proto je potřeba i tento vývoj sledovat.

4.7 Reflexe výuky a sebereflexe

Pro výkon povolání je velmi důležitá sebereflexe. Učitelé ČZJ by měli mít na paměti především to, zda ve výuce používají ČZJ bez interferencí z jiných jazyků (např. češtiny) nebo komunikačních systémů (např. mezinárodního znakového systému). Učitel musí být pro žáky jazykovým vzorem, a proto by měl ČZJ používat v jeho správné podobě. Pro reflexi vlastního projevu lze pořídit videonahrávku z výuky, kterou je možné následně analyzovat, a vyvarovat se tak opakování chyb. Další možností je přítomnost kolegy/supervizora přímo ve výuce, který poskytne učiteli zpětnou vazbu, ať už pozitivní, nebo negativní. O supervizi je možné požádat i kolegu – učitele ČZJ, který pracuje v jiné škole.

Cílem těchto supervizí je zkvalitnění výuky. Je důležité být otevřený všem konstruktivním návrhům na zlepšení práce. Sdílení informací a spolupráce s kolegy jsou proto dalšími efektivními způsoby, jak výuku ČZJ zdokonalit.

Supervize by se měla kromě správného užívání ČZJ zaměřit také na reflexi pedagogických a lingvodidaktických kompetencí (jaké pedagogické metody učitel používá, jak je schopný vysvětlit žákům nějaký gramatický jev atd.) a sociokulturních kompetencí vyučujícího.

 Závěr

V závěru této kapitoly shrneme ty nejdůležitější body. Velkým tématem je otázka vzdělání a vzdělávání učitelů ČZJ. V současné době není speciální obor zaměřený na výuku ČZJ. Jako alternativu lze doporučit vedle oboru speciální pedagogika také obor čeština v komunikaci neslyšících. Na zvážení každého kandidáta na post učitele ČZJ je, zda je pro něj toto povolání vhodné: je třeba posoudit nejen to, zda ovládá ČZJ, ale také to, zda ho dokáže efektivně předávat žákům ve výuce. Samozřejmostí jsou kompetence nejen v ČZJ, ale také v psané češtině, protože učitel musí být pro žáky vzorem v obou jazycích. Bez jejich znalosti není možná komparace obou jazyků. Nutná je také orientace v problematice obou kultur – jak kultury Neslyšících, tak slyšících. Protože znakové jazyky jsou jazyky živé a neustále se vyvíjejí, je potřeba doplňovat si aktuální informace o jazykovém výzkumu, a to jak z českého prostředí, tak ze světa. S tím může učiteli pomoci členství v různých organizacích.