Úvod

Úvod

Milí čtenáři,

ústředním tématem této publikace je český znakový jazyk (v celé publikaci dále jen ČZJ) ve vzdělávání žáků se sluchovým postižením (SP) v předškolním a základním vzdělávání, s přesahy do období před nástupem do mateřské školy a do vzdělávání na středních školách. Publikace je součástí široce pojatého dlouhodobého úkolu Národního ústavu pro vzdělávání zaměřeného na vytváření různých forem metodické podpory pro pedagogy podílející se na jazykovém vzdělávání neslyšících žáků,konkrétně metodické podpory pro výuku češtiny, angličtiny a výuku ČZJ.

V celé publikaci máme na mysli český znakový jazyk jako plnohodnotný přirozený jazyk, jak je definován např. v zákoně č. 155/1998 Sb., o znakové řeči, ve znění zákona č. 385/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. V žádném případě o něm (či jeho fragmentech) neuvažujeme jako o „pomůcce doplňující či podporující komunikaci v mluvené češtině“ či o „prostředku pomáhajícím dosažení jistých jazykových kompetencí v (mluvené) češtině“, či dokonce jako o „logopedické pomůcce“. Systémy vzdělávání neslyšících dětí, jejichž součástí je kromě národního mluveného jazyka také národní znakový jazyk, bývají často označovány jako bilingvální. V tomto smyslu pak publikace pojednává o bilingvismu pluralistickém (se dvěma „statusově stejně silnými jazyky“), nikoli o bilingvismu asimilačním (s jedním jazykem „statusově výrazně silnějším“ a s druhým „statusově slabším“) (srov. Macurová, 1994 aj.).

Skupina dětí se SP je ve všech směrech velmi heterogenní. To platí i o roli ČZJv jejich životě, komunikaci a vzdělávání. Pro zjednodušení v této publikaci uvažujeme o třech skupinách dětí:

1. Děti se SP, které jsou s ČZJ od narození v každodenním kontaktu. Jedná se ponejvíce o děti, jejichž neslyšící rodiče jsou aktivními uživateli ČZJ. U těchto dětí je většinou ČZJ jejich prvním/mateřským jazykem.

2. Děti se SP, které se s ČZJ začínají seznamovat díky svým rodičům a/nebo pedagogům v raném dětském, předškolním či až ve školním věku. Existuje nespočet variant jazykového vývoje těchto dětí. Pro účely této publikace se omezíme na následující dělení:

2a. Děti, pro které je ČZJ jazykem prvním/preferovaným. Jejich přístup k němu je ale často omezený – časově a kvantitativně (až od určitého věku, jen v některých situacích či prostředích, jen s některými osobami…) či kvalitativně (kompetencemi mluvčích, s nimiž je dítě v kontaktu).

2b. Děti jako uživatelé češtiny, pro které je ČZJ jazykem druhým/cizím. (Více informací zde.)

Pro děti 1. skupiny a skupiny 2a, na které je publikace primárně zaměřena, zde používáme termín neslyšící dítě a v souvislosti s jejich komunikačními preferencemi pak užíváme pro ČZJ termín první jazyk.

Pokud použijeme termín dítě se sluchovým postižením, myslíme tím všechny děti, které slyší jinak, než je obvyklé, tedy děti ze všech tří skupin, bez rozlišení jazykových preferencí.

Obecný termín dítě používáme, pokud se pohybujeme v obecné rovině. Pojednáváme-li o vzdělávání dítěte v rámci školního/vzdělávacího systému, přecházíme k termínu žák.

Z hlediska metod, postupů, obsahů, cílů a organizace jazykové výuky je podstatné, že děti z první skupiny a zřejmě i děti ze skupiny označené 2a bude příhodné vyučovat ČZJ metodami obvyklými pro výuku mateřského jazyka (s vědomím, že se jedná o jazyk bez psané formy a zároveň jazyk ve společnosti menšinový). Oproti tomu u dětí ze skupiny označené 2b bude pravděpodobně vhodnější aplikovat při výuce ČZJ metody užívané při výuce druhých/cizích jazyků (srov. Šebesta, 2017; Macurová, 2011 aj.). Také z tohoto důvodu jsme do publikace zařadili kapitolu týkající se výuky znakového jazyka jako druhého/cizího jazyka, která vychází z dokumentu CEFR (The Common European Framework of Reference for Languages) (kap. 2).

Cílem této publikace (v návaznosti a v provázanosti na předcházející publikaci systému metodické podpory pro učitele předmětu český jazyk, Cíchová Hronová – Zbořilová, 2018, 2019) je představit úvodní koncepční vhled do problematiky jazykového vzdělávání neslyšících žáků, a to především ve spojitosti s ČZJ jako jejich prvním jazykem. V jednotlivých kapitolách jsou představeny tematicky vybrané základní okruhy spojené s legislativním vymezením tématu (kap. 1), s rolí ČZJ v raném věku a s cíli a obsahem jazykové výchovy v předškolním věku (kap. 3) a s profilem učitele ČZJ (kap. 4). Následují kapitoly, které nabízí návrh očekávaných výstupů v předmětu ČZJ (na základě analogie k Rámcovému vzdělávacímu programu pro základní vzdělávání) (kap. 5) a také příklady a možnosti testování znalostí a kompetencí v ČZJ (kap. 6). Na základě minivýzkumu byla zpracována reflexe aktuálního stavu výuky ČZJ na školách pro SP v České republice (kap. 7). V závěrečné kapitole předkládáme čtenáři ucelený, nikoli detailní, přehled výukových materiálů (kap. 8). Předem stanovený rozsah publikace umožnil autorům jednotlivých příspěvků pokrýt svá témata jen v určité míře podrobnosti. Proto v závěru každé kapitoly nabízíme čtenářům seznam zdrojové literatury a poskytujeme jim možnost dohledat si další, detailnější informace.

Autorský tým publikace tvoří odborníci z oblasti vzdělávání žáků se SP, zčásti samotní neslyšící učitelé a lektoři ČZJ. Text v důsledku toho vznikal paralelně v ČZJ a v českém jazyce.

Předkládaná publikace se řadí mezi prozatím malé množství materiálů, které jsou bilingvální: elektronická část je kompletně v českém jazyce i v ČZJ. Texty jsou vloženy do elektronického prostředí (digifolia), kde jsou přehledně párovány česky psané texty a videa v ČZJ. Digifolio vznikalo na míru potřebám těchto materiálů a na jeho tvorbě i testování se podíleli sami neslyšící.

Dvoujazyčné prostředí digifolia bylo použito již u metodiky výuky českého jazyka (Cíchová Hronová – Zbořilová, 2018, 2019). Ta vznikla primárně v českém jazyce a všechna videa v ČZJ jsou videa překladová (více informací o překladu lze najít zde). Naopak situace této publikace je unikátní v tom, že některé kapitoly vznikly jako původní texty v mateřském jazyce jejich neslyšících autorů – tedy v ČZJ. Postup práce s videy byl analogický tomu, jak se pracuje s texty psanými: byla připomínkována po stránce obsahové i jazykové, byla opakovaně upravována, než vznikla jejich finální podoba, která byla natočena v ateliéru (více o postupu práce lze najít zde).

Pokud víme, jedná se v České republice o bezprecedentní situaci, neboť není zvykem, aby bylo video v ČZJ zdrojovým „dokumentem“ a psaný český text textem překladovým. Díky tomu máme k dispozici pravděpodobně první odborné (populárně naučné) původní texty v ČZJ. Na těchto videích můžeme vidět, jak jinak se pojednává o popisovaných tématech v ČZJ, jak je text vystavěn, jak je ČZJ se svou vizuálně-motorickou povahou v mnoha případech konkrétnější či explicitnější (využívá např. pro vysvětlení probíraných jevů velké množství příkladů, což není v češtině obvyklé), jak se pracuje s termíny atd. Vzhledem k rozdílnému způsobu existence obou jazyků a odlišnostem z toho vyplývajícím tedy není text v češtině přesným překladem videa v ČZJ, je však kvalitativně srovnatelný (informace o specifikách překladu mezi ČZJ a českým jazykem najdete zde).

Lingvistické pojmy z oblasti ČZJ jsme v publikaci záměrně nevysvětlovali, a to jednak z důvodu omezeného místa a jednak také proto, že primárními uživateli publikace jsou učitelé ČZJ, kteří tyto pojmy znají.

Věříme, že publikace poskytne učitelům ČZJ na všech stupních škol pro žáky se SP mnoho zajímavých informací, nápadů, podnětů a že jim přinese tolik žádanou podporu v jejich pedagogické činnosti.

Autorský tým

 Literatura

Cíchová Hronová, A. – Zbořilová, R. (eds.) (2018): Výuka českého jazyka pro žáky se sluchovým postižením: Čeština jako druhý jazyk, Elektronická publikace, část 1 [online]. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. [cit. 2019-07-02]. Dostupné z: https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=14026

Cíchová Hronová, A. – Zbořilová, R. (eds.) (2019): Výuka českého jazyka pro žáky se sluchovým postižením: Čeština jako druhý jazyk, Elektronická publikace, část 2 [online]. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. [cit. 2019-12-01]. Dostupné z: https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=15563 

Macurová, A. (1994): Bilingvální vzdělávání neslyšících: Pro a proti. Speciální pedagogika, roč. 4, č. 5, s. 15–19.

Macurová, A. (2011): Na výuku psané češtiny (i) kontrastivně? In Cícha Hronová, A. – Zbořilová, R. (eds.) Čeština ve výuce neslyšících – elektronický sborník. Praha: SŠ, ZŠ, MŠ pro SP Výmolova Praha 5 – Jazykové centrum Ulita, s. 15–19.

Metodická podpora pro učitele žáků se sluchovým postižením [online]. Metodický portál RVP. [cit. 2019-09-24]. Dostupné z: https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=13278

Šebesta, K. a kol. (2017): Vyučování cizího jazyka. Terminologický slovník. Praha: FF UK. 

Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči, ve znění zákona č. 385/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, v aktuálním znění [online]. [cit. 2019-09-24]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1998-155

Pohled byl zobrazen 291x od 19 únor 2020 do 29 březen 2024