Naukové předměty

• umožněme žákovi/studentovi poskytnout více času jak na cvičení spojená se čtením, tak na písemný úkol včetně tvorby poznámek, přepisů, ale i testů a jejich zpětné kontroly. Týká se to i tzv. kompenzovaných jedinců s SPU – ve stresových situacích, kterými je zkoušková situace, v časově limitovaných úkolech apod. se jejich obtíže opět mohou zvýraznit;
• dopřejme takovýmto žákům, aby své úkoly začali zpracovávat skutečně včas, a to i v rámci domácí přípravy (zadávejme vše s dostatečným časovým předstihem, nikoliv den před odevzdáním);
• při zadání písemných cvičení pouze ústní formou dát k dispozici např. na tabuli klíčová slova ze zadání, aby žáci/studenti v případě nejistoty si mohli ověřit správnost svého postupu při zpracování;
• dlouhé kontrolní práce by bylo vhodné jim umožnit rozdělit k zpracování do více hodin, např. s možností dopsání o přestávce, v odpoledním čase po výuce, apod., ale v klidovém prostředí, např. v kabinetu;
• do domácí přípravy zabudujme úkoly, při nichž bude žák (student) pracovat v knihovně, snažme se, aby takto mohl nahradit část písemného úkolu;
•  podporujme, aby se žáci již od druhého stupně ZŠ učili psát na počítačové klávesnici: zvýší se tak rychlost a čitelnost jejich písemného úkolu (pozor, problém mohou mít jedinci s motorickou neobratností v oblasti motoriky jemné, dyspraktici aj.);
• rozdělujme psaní na úseky a naučme dělat totéž dysgrafiky a dysortograsfiky včetně krokové korektury;
• učme žáky a studenty postupu při vytváření souvislých textů (hledání námětu, sběr materiálu, sestavení osnovy textu a napsaní nanečisto, přepis a závěrečná korektura).
• na počítači může žák (student) vypracovat koncept práce, zkopírovat jej a podle něj zkontrolovat napsanou práci; učitel tak může hodnotit obě části práce;
• nehodnoťme známkou gramatiku u konceptů, hrubých návrhů, jednoduchých a stručných úkolů, u kterých nám jde především o obsah;
• podporujme používání korekčních programů;
• místo komplexních poznámek předkládejme žákům a studentům částečně vyplněná schémata, která budou moci doplnit o detaily;
• vytvořme takové úkoly, které budou postupně hodnoceny podle specifických částí psacího procesu;
• umožněte žákům a studentům psát poznámky ve zkratkách. Pokud se student naučí pracovat s vlastním repertoárem zkratek ve vlastním sešitě, bude se mu to velice hodit v budoucnu při zapisování rozličných poznámek;
• snažme se redukovat objem textu určený k přepisování v běžné hodině, poskytněme zápis z výkladu v tištěné podobě nebo ke zkopírování a k vlepení do sešitu a v době, kdy ostatní opisují zápis, pověřme jedince s SPU jiným úkolem souvisejícím s učivem;
• dejme při výkladu nové látky žákovi/studentovi předem např. papíry s již natištěnými hlavními problémy, resp. klíčovými body ve výkladu, ať se žáci/ studenti mohou zaměřit především na pochopení látky a nikoliv na její přepisování;
• dovolme psát těm, kterým to vyhovuje, tiskacím písmem;
• dovolme i starším žákům a studentům používat na psaní linkované sešity s šíří linek dle jejich výběru. Nesmíme však zapomenout, že někteří studenti píší malými písmeny úmyslně, aby zamaskovali nesprávný pravopis;
• dovolme studentům používat papír a psací náčiní rozličných barev;
• dovolme dysgrafikům při matematice používat čtverečkovaný či linkovaný sešit.

Dále v rámci individuálního vzdělávacího plánu dysgrafika zvažme:

• zda zařadit do jeho rozvrhu průběžné a pravidelné úkoly, které budou psány ručně; detaily ohledně rozsahu takových úkolů budou samozřejmě záviset i na věku a přístupu dysgrafika, ale mnoho z nich by chtělo mít lepší rukopis, pokud jsou toho schopni; zde je důležité dohodnout se i s odborníky, např. v PPP;
• zda by pro něj nebyla vhodná ergoterapie, prvky synergetické terapie apod., pokud má s psaním a jemnou motorikou velký problém (jedná se o možnost poskytnutí intenzivní pomoci jedinci v této oblasti);
• zda má vůbec smysl vést diskuse, někdy až boj o to, má-li psát tím, či oním způsobem nebo náčiním, vzhledem k tomu, že způsob a technika psaní se zakóduje velice brzy; nejsme-li si v tomto směru jisti výrazným účinkem na výsledek jeho práce, je vhodnější ponechat výběr písma a psacího náčiní na žákovi samotném;
• jak vytvořit rovnováhu mezi prací na počítači a přiměřenými požadavky na psaní ruční, i když žák bude používat počítač pro většinu svých písemností, neboť mu umožňuje zaměřit se na obsah a pravopis psaného dokumentu.
• umožnit žákovi/studentovi konzultace nad učivem s vyučujícími inkriminovaných předmětů dle potřeby a po dohodě s nimi.