Proces učení v heterogenních třídě s žáky s LMP

Kvalitní edukační proces v heterogenní skupině prakticky popisuje M. Eckhart (2005), vymezuje šest základních oblastí.

1. Rituály - potenciál podpory pospolitosti. Spojují jednotlivé žáky s jejich rozdílnými potřebami a schopnostmi v celek, budují vzájemnou důvěru, aby tak mohl vzniknout pocit "my". Právě desorientovaní žáci s LMP zažívají v rituálech pro sebe tak důležitou kontinuitu, orientaci a klid.
   Př.: společné práce na projektech, školní den je určen rituály: pozdravíme se podáním ruky a podíváme se při tom na sebe, čekáme na sebe u jídla a přejeme si dobrou chuť.
2. Otevřené vyučování - je organizační forma vyučování, která umožňuje žákovi volně si vybrat, kde (prostor) a kdy (časově) a v jaké sociální formě bude individuálně pracovat na úkolu, který si sám vybere. 
   Př.: rozeznáváme různé stupně otevření – dílny, projektové vyučování, plán práce, volná činnost.
3. Učit se od sebe navzájem (vrstevnické učení) - žáci se učí jeden od druhého. Tyto zdroje jsou vědomě využívány a jsou k tomu iniciovány odpovídající výukové podmínky. Pro žáka je první pedagogickou instancí jiný žák. 
   Př.: formy: přirozené učení, kooperativní učení.
4. Kooperativní učení - podporuje aktivní účast na učebním procesu. Rozvíjí kognitivní kompetence, kompetence sociální, komunikativní, učí pracovat v týmu a řešit konflikty. Aktivní spoluúčast na učebním procesu působí především pozitivně na trvalost a na nárůst v učení. 
5. Společné učební situace - učební předmět je nabízen na různé úrovni, může se konat ve společně podporovaných formách vyučování či individualizované učení (Eckhart, M. 2005).
6. Diferenciace a individualizace

Eckhart, M. (2005). Anerkennung und Ablehnung in Schulklassen. Einstellungen und Beziehungen von Schweizer Kindern und Immigrantenkindern. Bern: Haupt Verlag.
Bartoňová, M., Vítková, M. et al. (2013). Vzdělávání se zaměřením na inkluzivní didaktiku a vyučování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve škole hlavního vzdělávacího proudu. Brno: MU.