Definice mentálního postižení

od Průvodce upraveným RVP ZV

                                                                                                                                                                                               
Doporučení, inspirace a náměty
                                                                                                                                                                                               
Přidat do kolekce

Definice mentálního postižení

   Ve snaze popsat okruh osob s mentálním postižením, je nutné vzít v úvahu faktory, které člení osoby s mentálním postižením do různých skupin. Za takové faktory lze považovat klasifikační systémy duševních poruch, etiologii mentálního postižení či období, kdy k mentálnímu postižení došlo.
   V letech 2007 se ujal nový pojem, který je předmětem širokého konsenzu anglických výzkumníků. Doposud používaný pojmem „mental retardation“ se doporučuje nahradit pojmem intellectual disability (intelektové postižení). Odráží koncept "postiženého" definovaný AAIDD a WHO a je přijatelnější pro pedagogickou praxi. Někteří odborníci se přiklánějí k termínu „potíže v učení, mentální postižení“, který nemá tak pejorativní a stigmatizující charakter (Ainscow, M., Dyson, A., Booth, T., Farrell, P, 2006).
   „Mentální postižení je snížená schopnost (disability) charakterizovaná výraznými omezeními v intelektových funkcích a také v adaptačním chování, což se projevuje ve schopnosti myslet v abstraktních pojmech a dále v sociálních a praktických adaptačních dovednostech“ (AAMR 2002). Pro aplikaci definice můžeme uvést pět základních předpokladů:

  • snížení rozumových schopností jedince a jeho projevy ve společnosti je třeba posoudit v souvislosti se společenským prostředím typickým pro daný věk a kulturu jedince,
  • je nutné respektovat kulturní a jazykové rozmanitosti a také individuální rozdíly v komunikaci, vnímání, pohybových možnostech a v chování,
  • u každého jedince se vedle omezení objevují i silné stránky,
  • smyslem zjišťování limitů je vypracování systému potřebné podpory,
  • s vhodnou individuální podporou dojde po určité době k celkovému zlepšení kvality života člověka s mentálním postižením.

   Mentální postižení se projevuje obtížemi v učení a běžných denních aktivitách, což je výsledkem omezení pojmové, praktické a sociální inteligence. Tato omezení intelektu jsou obvykle spojována s hodnotou IQ 69 a nižší ve více testech inteligence. Nicméně intelekt samotný je nedostatečným podkladem pro stanovení mentálního postižení. Jedinec s mentálním postižením má snížené schopnosti adaptace. Omezené adaptační schopnosti se vyskytují v kontextu společenského prostředí. Jedním z důležitých aspektů zlepšení a zkvalitnění života osob s mentálním postižením je správné stanovení vhodné a trvalé podpory.
   Podle mezinárodních klasifikací nemocí (MKN-10, DSM-IV-TR) jsou osoby s mentálním postižením dále děleny do skupin podle hloubky postižení (lehká mentální retardace, středně těžká mentální retardace, těžká mentální retardace, hluboká mentální retardace).

Bartoňová, M. (2013). Inkluzivní didaktika v základní škole se zřetelem na edukaci žáků s lehkým mentálním postižením. 1. vyd. Brno: MU, 224. s.
American Association on Intellectual and Developmental Disabilities /online/ 2011. Dostupne na http//:www.aaidd.org/.
Ainscow, M., Dyson, A., Booth, T., Farrell, P. (2006). Improving schools, developing inclusion. London: Routledge, 218 s.

Pohled byl zobrazen 5839x od 14 prosinec 2015 do 4 prosinec 2019