Žák s LMP a osobnostní specifika

   Mentální postižení souvisí s poškozením centrálního nervového systému, tak se mohou u žáků s lehkým mentálním postižením objevovat i známky organicity, poruchy pozornosti a aktivity: hyperaktivita (syndrom ADHD), hypoaktivita (syndrom ADD), nerovnoměrnosti ve vývoji dílčích schopností. Dále se mohou projevovat chronická a psychická onemocnění, která omezí jeho účast na přímé výuce.
   City bývají u žáků s LMP dlouhou dobu nedostatečně diferencované. Pokud však mají tito žáci možnost prožívat pozitivní emoce, výrazně to zvyšuje kvalitu jejich života a jejich životní jistoty a jejich motivaci.
   Emoční otevřenost může být ovlivněna jejich menší schopností se ovládat. Ze silných emočních prožitků, které nedokáže ovládnout, se mohou projevit neurotické nebo psychopatické symptomy jako poruchy citového vývoje. Jedinci s LMP snáze podléhají afektu.
   Důvodem agrese může být pouze například nejistota při navazování kontaktu s okolím nebo se agresivita může projevit skutečnou snahou někomu ublížit. Projevy agrese mohou znamenat i nespokojenost, nepochopení žáka. Podle toho pak volíme strategii nápravy.
   Problém vůle je především otázkou obsahu vůle; motivy a cíle jsou určující. Žáci s LMP vykazují nedostatek iniciativy a nejsou schopni řídit své jednání v souladu se vzdálenějšími cíli. Vůle a volní vlastnosti velmi úzce souvisejí s rozmanitými projevy nezralé osobnosti. Úroveň sebehodnocení ovlivňuje výkon jedince. Je tedy nutné se u těchto žáků zaměřit na pozitivní posilování sebevědomí, aby byli motivováni k činnosti. Jen tak je možné překonat vrozenou malou potřebu aktivity.
   V oblasti socializace jsou handicapováni dvěma způsoby: jednak primárním defektem, jednak z něj vyplývajícím nedostatkem zkušeností.
Valenta (2015) uvádí, že omezení adaptivního chování obsahuje tři typy schopností:

• pojmové (trivium),
• sociální (odpovědnost, schopnost řešit problémy, schopnost respektovat pravidla) a
• praktické dovednosti (aktivity denního života, profesní dovednosti a jiné).

   V současnosti se výrazně manifestují teorie poukazující na to, že vhodnými pedagogickými, speciálněpedagogickými a psychologickými intervencemi je možné dosáhnout u žáků s lehkým mentálním postižením pokroky nejen v oblasti rozumových schopností a intelektu, ale i v oblastech celé osobnosti, jako je komunikace, volní jednání, emocionalita, adaptační schopnosti a autoregulační mechanismy (přístup vrstevnického učení, Instrumentální obohacování Reuvena Feuersteina, přístup Respektovat být respektován a jiné).

Švarcová, I. (2011) Mentální retardace. Praha: Portál, 221 s.
Bartoňová, M. (2013) Inkluzivní didaktika v základní škole se zřetelem na edukaci žáků s lehkým mentálním postižením. 1. vyd. Brno: MU, 224. s.
Valenta a kol. (2015) Katalog podpůrných opatření. Dílčí část. Olomouc: UP Olomouc.