5.5.1 Vzdělávací obor - Dějepis - doporučení

Specifika vzdělávání žáků s LMP ve vzdělávacím oboru

   Žáci s LMP netvoří jednolitou skupinu, jejich osobnosti a schopnosti se do značné míry liší (na to má vliv, kromě kognitivního deficitu, také úroveň psychomotorické výkonnosti, charakterové vlastnosti a působení výchovného prostředí). I přes jisté obecné charakteristiky této skupiny neexistují dva stejní jedinci s LMP - pozorovatelné je to zejména na rozdílném chování - někteří mohou být např. pasivní, utlumení, nekomunikativní, vyžadující neustálou aktivaci ve školní práci, jiní jsou velmi hyperaktivní, vyžadující usměrnění do činností, ale také jsou schopni spolupracovat s učitelem a ostatními spolužáky - je důležité porozumět projevům každého jedince individuálně a podle toho zvolit vzdělávací strategii.
   Z poznávacích schopností důležitých pro školní výuku je nejvíce narušena schopnost abstrakce a logického myšlení – obtížně chápou abstraktní pojmy (např. stát, civilizace, dějiny – problémem jsou i abstraktní dějinné děje, např. politické důsledky války, politický a hospodářský vývoj v poválečné Evropě…), nedokážou si odvodit souvislosti, zejména mezi jevy, které nejsou názorné (viz poučení z historické události a jeho význam pro současnost).
   Cíle výuky dějepisu u žáků s LMP směřují nejen k osvojení znalostí patřících k všeobecnému vzdělání, ale především k rozvíjení osobnosti žáka, jeho hodnot a postojů. Vzdělávací obor Dějepis umožňuje chápat důležité společenské souvislosti, zákonitosti a příčiny. Žákům obohacuje jejich kulturní rozhled a dává inspirace k jednání v současnosti.
   Aktivity při výuce dějepisu mohou napomáhat procvičování a nápravě případných deficitů v oblasti kognitivních, komunikačních a sociálních funkcí. Jedná se o posilování paměti, ale také rozvoj pozornosti, logického a kauzálního myšlení, řešení problémů, komunikační schopnosti, samostatnosti nebo umění spolupráce s ostatními.
   Vzdělávací obor Dějepis umožňuje připoutat zájem a pozornost skrze narativní složku. Řada historických témat je zajímavá a atraktivní. Vyučující může vycházet z příběhů a znalostí, které mají žáci již z minulosti. Velmi vhodné je využití existujících zájmů žáka ke kreativnímu zakomponování do výuky, ať už se jedná například o znalost oblíbeného historického filmu, zálibu v modelování apod.
  Příklad činnosti – žáci vytvoří dvojici, která třídě a vyučujícímu kreativním způsobem prezentuje vybraný historický příběh. Může se jednat například o namalování několika obrazů, které doprovodí vyprávěním podbarvené reprodukovanou dobovou hudbou. Další spolužáci mohou zároveň průběh a realizaci projektu audiovizuálně zachytit, následně s pedagogickou dopomocí zpracovat a později prezentovat kupříkladu v rámci školního představení.

Komentáře k práci učitele se vzdělávacím obsahem ve vzdělávacím oboru

   Schopnosti a dovednosti žáků s LMP jsou velice individuální a v různých oblastech mohou být na velmi nerovnoměrné úrovni. Žák může mít například dobře rozvinuté komunikační dovednosti, má osvojené zaběhnuté obraty a tím na první pohled dokáže zakrýt třeba deficit v oblasti logického myšlení. Vyučující by měl k žákovi stejně individuálně přistupovat a z počátku spolupráce rozpoznat jeho silné a slabší stránky.
   Obvyklým rysem žáků s LMP je pomalejší tempo, snížená pozornost, problémy s abstraktními pojmy, pamětí nebo orientací v čase a prostoru. Tomu je třeba výuku dějepisu přizpůsobit, respektovat specifické potřeby každého žáka s LMP a nevnímat je jako zátěž. Zároveň nerezignovat, ale být trpělivý, důsledný, systematický a častěji věci opakovat. Neporovnávat s ostatními žáky, soustředit se na individuální pokroky, nelpět na výkonu a kvantitě, ale akcentovat občas opomíjené hodnoty, jako je radost dítěte, prožitek a sociální vazby. Užitečná je názornost a konkrétní příklady. Během výuky je třeba v kratších intervalech střídat činnosti, dát prostor k polevení koncentrace, například skrze manuální kreativní aktivitu související však s tématem.
   Žáci s LMP vykazují řadu specifik, vyžadujících podpůrná opatření v celém spektru vzdělávacích oborů. Charakter Dějepisu zcela přirozeně umožňuje využívat řadu z nich. Jakákoli vzdělávací strategie by měla směřovat k transferu vzdělávacího obsahu do každodenního života a konkrétních reálií (např. prvním městům vládli kněží, vojevůdci – kdo spravuje současná města?). Její součástí musí být průběžná kontrola míry pochopení instrukcí, pojmů a obsahu vyučovací jednotky, samozřejmostí by mělo být procvičování a opakování učiva, včetně přiměřeného užití didaktických pomůcek a materiálů. Samotné strukturování učiva lze provést tak, aby vyšlo vstříc specifickým potřebám daným deficity poznávacích funkcí. Zejména snížené schopnosti v oblasti logického myšlení, abstrakce a ukládání do paměti můžeme kompenzovat tím, že se pokusíme více používat cyklický způsob vzdělávání. Ten spočívá v tom, že se žák seznamuje s klíčovými událostmi dějin a tyto pak dále probírá více do hloubky – přitom však nelze vyloučit možnost odvíjet od daných „uzlů“ učivo lineárně (např. co se stalo před nebo po události, kterou známe). Zkušenosti s výukou dějepisu žáků s LMP hovoří, že jsou schopni pojmenovat data a s nimi spjaté události, ale jen mechanicky, bez souvislostí. „Uzly“ pomáhají tento nedostatek kompenzovat.
   Doporučený způsob vzdělávání doplňujeme také zařazováním individuálních forem práce a změnami uspořádání třídního prostoru (ve smyslu variování pracovních míst žáků). Tyto by měly vyhovovat již zmíněným kognitivním deficitům a osobnostním zvláštnostem, ale rovněž vyrovnávat unavitelnost, ztráty pozornosti a sníženou motivovanost k učení. Přitom aplikujeme (za podobným účelem a podle potřeby) individuální přístup zaměřený na podporu porozumění instrukcím a plnění zadání. Ověřenými didaktickými postupy (nejen pro žáky s LMP) jsou prožitkově laděné kooperativní činnosti, využívající vrstevnické vztahy, podporující sociální učení a rozvíjející sociální dovednosti (např. řešení problematiky související se vznikem válečných konfliktů – žáci mají v malých skupinách řešit, jak konflikty vznikají mezi lidmi, jaké může být jejich správné nebo nesprávné řešení a jaká je jejich podobnost s konflikty mezi státy, národy aj.).
Nedílnou součástí realizace Dějepisu by měly být příběhy a příklady ze života. Východiskem tohoto doporučení je poznání, že příběh má vyšší výchovnou a poznávací hodnotu než pouhá racionální informace a že má značný motivační a enkulturační (socializační) potenciál. U žáků s LMP je také třeba klást důraz na názornost, konkretizaci poznatků a jejich sepětí s autentickými zkušenostmi žáků.