Prevence a predikce specifických poruch učení v předškolním věku

Problémy, s kterými se mohou potýkat na počátku školní docházky tzv. děti v riziku dyslexie, ale i ostatních specifických poruch učení, směřují stále více ke snaze o vytvoření preventivních opatření, které by vedly k minimalizaci jejich projevů.

Mateřská škola přispívá k prevenci možného rozvoje SPU u dítěte, měla by ale pouze doplňovat péči zákonných zástupců. Dítě předškolního věku potřebuje stabilní rodinné zázemí, které mu poskytne chuť zkoumat, ověřovat, ale i se osamostatňovat. Dítě, které jistotu stabilního zázemí nemá, nemá ani chuť experimentovat, chybí mu energie k seberozvíjení a zájem poměřovat si své schopnosti a dovednosti s vrstevníky.

Prevence minimalizování projevů SPU by se u dítěte měla praktikovat v rodině prakticky od jeho narození.
Rodiče si musí uvědomit, že jsou odpovědni za vztah dítěte ke vzdělávání a za předcházení jeho obtížím ve výuce. Preventivními opatřeními se zmírní eskalace specifických obtíží při čtení, psaní a počítání včetně jejich negativních následků. Mezi ty především lze řadit ztrátu motivace k učení, nesystematicky osvojované vědomosti s velkými mezerami ve výuce, neporozumění nové látce apod.Znamená to předcházet i důsledkům poruch koncentrace pozornosti, poruch chování a neurotických obtíží dítěte. Nejčastěji se v praxi v současné době lze setkávat s dětmi, jejichž strach nepramení z jejich nedostatečných výkonů či kritiky dospělých, ale především z pocitu bezmoci vůči obtížím, které prožívají a které samy nedokážou překonat.

Jak rozpoznat děti již v předškolním věku, které mohou být ohroženy rizikem vzniku SPU? Zatímco dřívější výzkumy zjišťovaly, zda lze v předškolním věku popř. hned po narození identifikovat příznaky poruchy[1], dnešní výzkumy jdou více do podrobností. Nejvyšší predikční hodnotu (45 %) má stále dědičnost, pokud se specifická porucha vyskytne u jednoho z rodičů. Dalšími prediktory v předškolním věku je snížená úroveň fonemického uvědomění, rychlého jmenování a opakování pseudoslov[2].

Z praxe máme ověřeno, že na možnost projevu dyslektických obtíží po zahájení vlastního nácviku počátečního čtení ukazuje například opožděný vývoj řeči dítěte, jeho menší slovní zásoba ve srovnání s vrstevníky, narušená rytmizace (projeví se obtíží dítěte zvládnout vytleskat rytmus či rozlišit slabiky ve slově). U dětí registrujeme obtíže v motorice a grafomotorice, nechuť ke kresebným aktivitám aj.

Prevenci specifických poruch učení napomáhá řada metod a stimulačních programů vhodných již pro děti předškolního věku. Cvičení, která v nich jsou obsažena, slouží ke stimulaci a rozvoji především percepčně motorických a kognitivních funkcí, jejichž nedostatečný rozvoj může při zahájení výuky čtení psaní a počítání limitovat jejich výsledky v učení. Jedná se především o:

• rozvoj percepčních funkcí (zrakového a sluchového vnímání, prostorová orientace, pravolevá orientace),
• rozvoj kognitivních funkcí (paměť, představivost, pozornost aj.),
• rozvoj motorických funkcí (hrubá, jemná motorika, grafomotorika, vizuomotorická koordinace, pracovní tempo, hmat, propriorecepce aj),
• rozvoj početních představ (tvary, množství, porovnání, logické vztahy),
• rozvoj myšlení a řeči.

Jedním z programů tvořených za tímto účelem je mj. program HYPO, uváděný do praxe již v roce 2002. Je určen pro děti od 5,5 let věku, které v průběhu 12 týdnů každodenně systematicky posilují svou pozornost, učí se vydržet u plnění předložených úkolů a zároveň rozvíjejí své percepčně-motorické a kognitivní funkce, jejichž nastartování je potřebné pro zdárný rozvoj počátečního čtení, psaní a počítání.

Obdobně je zaměřen MAXÍK, KUPREV, Metoda dobrého startu aj.