Charakteristika psychiky dítěte předškolního věku

Pro lepší pochopení strukturace rozvoje dítěte v rámci prevence SPU vyjdeme z celkové charakteristiky psychiky „předškoláka“.

Předškolní věk (4-6 let) je posledním stadiem raného dětství.

Akcelerace duševních změn v předškolním věku je:

• relativně méně bouřlivá než v předcházejících vývojových stadiích
• výrazně dominuje rozmach živé fantazie
• nezatížena schematizujícími prvky racionální logiky.

Kvalita poznávacích procesů

Racionalita poznávacích funkcí je u předškolních dětí ovlivněna řadou nepřesností podmíněných: 

• dosavadní nezkušeností, tj. omezeností a neutříděností poznatků
• nevyzrálou emocionalitou 

Z důvodu přiměřeně prováděné stimulace dětí v předškolním věku je důležité si uvědomit, co je pro jednotlivé poznávací procesy tohoto věku typické.

1) Počitky bývají v předškolním věku zpravidla již dostatečně rozvinuty, takže jsou schopny dostatečně diferencovat základní kvality podnětů senzorického pole, pokud však upoutají pozornost dítěte:

• hmat - děti rozliší i velmi složité tvary
• čich a chuť - vykazuje dostatečnou diferenciaci podnětů
• zrak - jsou rozeznávány i doplňkové barvy (růžová, fialová, oranžová)
• sluch -  určuje zdroje nejrůznějších kvalit zvuků (druhy aut, ptáků atp.).

Cvičením je možné citlivost zvyšovat – příklady:

• rozlišování zvuků z okolí při zavázaných očích
• třídění předmětů hmatem – hra na Popelku
• rozlišování vůní koření, ovoce apod. za vyloučení zraku

2) Vnímání předškoláka má též svá specifika:

• dítě vnímá celistvě, globálně, neanalyticky
• soustředí se pouze na to, co jej bezprostředně zaujme
• charakterizuje jej vazba na osobní prožitek.

S výraznými obtížemi chápe názor jiné osoby, domnívá se, že všichni ostatní vykazují stejný pohled na určitou věc jako ono samo.

Někteří psychologové zdůrazňují, že v éře zahájení školy by mělo být dítě už schopno rozeznat kvalitněji díly obrazce, které předtím chápalo jako neoddělitelný komplex. Způsobilost členěného vnímání se vztahuje k optickým tvarům. Dítě by mělo v této době dokázat analyticko-syntetické působení v tom významu, že dokáže vybrat kusy z vzorového celku a znovu je prostřednictvím určitého hlediska sestavit. To mu umožňuje rozlišovat vizuální podobu slov, což je podstatné pro počáteční výuku čtení, ale i psaní a počítání. Pro úspěšné počáteční vzdělávání je tedy pro dítě nezbytná:

• vyzrálost očních pohybů a senzomotorická koordinace, jež se využívá při výuce psaní
• schopnost vizuálně rozlišovat figuru a pozadí, která je nezbytná pro rozbor tištěného nebo psaného textu
• zachování konstantnosti konkrétního tvaru je potřebné během čtení textu, které se vytváří z písmen, jejichž tvary si musí dítě uložit jako neměnné
• správné vnímání polohy v prostoru, na němž je podmíněna schopnost rozeznávat individuální písmena a vhodně vnímat pořadí písmen ve slově nebo slov ve větě.

V tomto věku ještě fantazie pohotově doplňuje každou mezeru v poznání. Vzdálenosti a časové úseky děti často přeceňují. Časové vztahy (dnes, včera, zítra) dělají potíže po celý předškolní věk; děti zaměňují vpravo a vlevo, zvláště proto, že se po obratu mění (na rozdíl od nahoře a dole).

3) Pozornost

Pozornost představuje tu stránku psychické činnosti, která umožňuje výběrové zaměření a koncentraci člověka na určité podněty a jevy. Vnější podmínky prostředí sehrávají významnou roli pro kvalitu dětské soustředěnosti. Pro její udržení jsou ovšem důležitější vnitřní podmínky, které závisí na osobnosti každého dítěte.

K posilování stability pozornosti a zvyšování její záměrnosti pomáhají:

• konstruktivní hry
• samostatně plněné jednoduché povinnosti
• rozumná doba sledování oblíbených dětských televizních pořadů (s dětmi je nezbytné o pořadech hovořit a nechat je například namalovat své dojmy, vymodelovat hrdinu pohádky apod.)
• poslech čtených pohádek a vyprávěných příběhů od dospělé osoby. 

4) Paměť

Záměrná paměť ještě není v předškolním věku příliš spolehlivá – její variabilitavšak napomáhá k bohatšímu příjmu informací. Děti si bezděčně osvojují značné množství informací, včetně nejrůznějších říkanek, ale musíme si uvědomit, že se:

• u nich nesoustředí na obsah
• uspokojují se jen rytmem a rýmem
• osvojují si text mechanicky, bez dostatečného myšlenkového zpracování, což převládá ještě na počátku školní docházky.

Při hrách s pravidly se začíná objevovat i záměrné zapamatování.

Děti, které v předškolním období nejsou vedeny rodiči k záměrnému zapamatování, mívají ve škole zpočátku obtíže, např. s vyřizováním vzkazů rodičům, co mají mít za pomůcky na další den, co za domácí úkol. Takováto zapomětlivost vůbec nemusí ještě demonstrovat u dítěte jakoukoliv poruchu.

5) Řeč

V tomto období dochází k rozšiřování slovní zásoby, ovšem s výraznými individuálními rozdíly mezi jednotlivci. Závisí na celkovém vývoji dítěte a mluvním vzoru prostředí, v němž vyrůstá. Stabilizuje se pořadí slov ve větě podle obvyklých norem češtiny, mění se poměr vět jednoduchých a souvětí:

• dítě užívá bez větších obtíží principy skloňování a časování (neplatí pro výjimky), užívá předložky s nesprávnou koncovkou
• zvyšuje se počet hlásek tvořených na správném místě a správným způsobem
• dítě je schopné verbálně (slovně) sdělit informaci, příběh
• dítě užívá prozodických složek (melodie, intonace, rytmus, tempo) v souladu s obsahem řeči
• dítě se seznamuje s nadvětným významem (frazeologismy – žít na vysoké noze, pranostiky – únor bílý, pole sílí, přísloví – bez práce nejsou koláče)
• dítě začíná hrát tzv. „řečové hry“ rýmování, slovní fotbal aj.

Typická otázka „proč“ dokumentuje postupný zájem dítěte o příčinné souvislosti mezi věcmi. Dítě si ale také uvědomuje, že řeč slouží jako dorozumívací prostředek s ostatními lidmi a má nezastupitelnou roli v oblasti sociální integrace dítěte nejen do vrstevnické skupiny. Důležitým prvkem vývoje řeči je tzv. egocentrická řeč, kdy si dítě samo odpovídá na dotazy, komentuje svou aktivitu, plánuje další úkony a radí si. Tato egocentrická řeč postupem času ustupuje a stává se řečí vnitřní. Ta se podílí na schopnosti dítěte samostatně řídit své chování.

6) Myšlení

Spolu s řečí se rozvíjí myšlení, společně se doplňují přesto, že myšlení se u dítěte rozvíjí dříve, již při prvním experimentováním s předměty, kdy myšlení na řeči ještě nezávisí. Řeč ale dítěti postupně pomáhá tvořit pojmy a veškeré logické formy myšlení a naopak – čím více se myšlení rozvíjí, tím více se odrazí ve vyšší úrovni a kvalitě řeči.

Zhruba okolo čtvrtého roku opouští dítě fázi „předpojmového myšlení“ a dostává se do fáze „názorného myšlení“, pro které je dominantní bezprostřední vjem, spojený s asociovanou představou a prožitkem, vázaný zpravidla na viděném. Dítě přirovnává neživé věci, stromy, zvířata k člověku, tj. všechno polidšťuje, antropomorfizuje… Myslí si, že cítí, zlobí se, jedí. Není vždy zřejmé, co je jen hra a co je myšleno vážně. Uvažuje prelogicky, v souladu s prováděnou činností, mění fakta podle svého přání – hovoříme o magičnosti jeho myšlení…

Pružnost názorných operací je zde ještě velmi nízká. Zpočátku nízká úroveň osvojení „pojmu čísla“ je patrná i z toho, že po výčtu řady čísel dítě není automaticky schopno uskutečnit spojení číslo – počet (množství).

Hrovou manipulací s předměty si začíná osvojovat:

• počet předmětů (jejich celkovou množinu)
• poznávání čísel
• postupné zvládání jednoduchého počítání.

Koncem předškolního věku již většina dětí dokáže identifikovat nevelký počet předmětů a zvládá s nimi na základě manipulace jednoduché početní operace.

Základem rozumové výchovy v předškolním věku musí být:

• dobrá rozumová úroveň výchovného prostředí
• logická správnost všeho, co dítě kolem sebe slyší
• výstižnost vyjadřování a přesnost myšlení dospělých, pracujících s dítětem.

7) Představy a fantazie

Představy v tomto věku se zpřesňují, obzvláště týkají-li se známých věcí, předmětů, situací. Ovšem stále převládá fantazie,není dosud korigována kritickým myšlením, naopak do něj zasahuje. Předškolní děti se tedy nechávají lehce unášet fantazií a emocemi, dokonce i při vlastním popisu nějaké události, ať slovy či kresbou. Výsledkem bývá značně volný popis děje, s upravenými až vymyšlenými pasážemi.

8) Kresba

Dětská kresba je u dítěte výrazem jeho vývoje, a to:

• motorického
• rozumového
• emocionálního.

Z obsahového i formálního hlediska se dětská kresba vyznačuje v průběhu vývojeřadou typických zvláštností. Před druhým rokem– dítě objevuje funkci tužky. Jedná se však o čistě motorickou, málo koordinovanou, bezplánovitou a bezobsažnou aktivitu.

Pohyby vycházejí:

• z ramenního kloubu
• následně ze zápěstního kloubu - objevují se čáry: kyvadlové, obloukovité, kruhovité, elipsovité, spirálové.

Později začíná dítě bez záměru kombinovat základní tahy, které po dohotovení kresby někdy i dodatečně pojmenuje.

Po třetím roce postřehne dítě analogii mezi motorickým tahem a pozorovanou realitou. Typické pro toto období jsou:

•  ovály
• křížky.

Prvním obrázkem přibližně ve věku 3,5 roku bývá hlavonožec. Postupně přibývá jednoduché vyznačení očí, nosu a úst, popř. náznak vlasů. Prvním náznakem trupu bývá vodorovná čára mezi nohama doplněná řadou knoflíků, které zastupují oděv. Kolem čtvrtého roku má již kresba hrubou podobu zvoleného objektu. Po lidské postavě následují kresby květin, zvířat, domů, aut, lodí a dalších pro děti „významných“ a zajímavých objektů. Po pátém roce děti nekreslí, co vidí, ale to, co znají a k čemu mají emoční vztah. Co se jim líbí a co mají rády, bývá pak hodně velké a barevné. Nezvládají však ještě proporce ani prostor.

Psychický vývoj dítěte a jeho vztah k učení můžeme završit konstatováním, že učení je pro dítě efektivnější v případě, že je dospělý (v našem případě paní učitelka v mateřské škole, v domácím prostředí samozřejmě rodič) postaví jako určitou problémovou situaci, kterou je třeba vyřešit, i když s potřebnou podporou, radou, pomocí dospělého.

L. S. Vygotskij (1978) hovoří o zóně proximálního vývoje. Tvrdí, že všechny kognitivní funkce se ve vývoji zobrazují na dvou úrovních:

1) Nejprve jako výsledek interakce s jinými lidmi, od nichž se dítě tento způsob uvažování učí.

2) Na základě tohoto procesu jako zprvu naučená a následně zvnitřněná funkce.